Žalmy 64–65

(64:1) Přednímu z kantorů, žalm Davidův. (64:2) Slyš, ó Bože, hlas můj, když naříkám, před hrůzou nepřítele ostříhej života mého.

(64:3) Skrej mne před úklady zlostníků, před zbouřením těch, kteříž páší nepravost,

(64:4) Kteříž naostřili jako meč jazyk svůj, naměřili střelu svou, řeč přehořkou.

(64:5) Aby stříleli z skrýší na upřímého; nenadále naň vystřelují, aniž se koho bojí.

(64:6) Zatvrzují se ve zlém, smlouvají se, jak by poléci mohli osídla, a říkají: Kdo je spatří?

(64:7) Vyhledávají snažně nešlechetnosti, hyneme od ran přelstivých; takť vnitřnost a srdce člověka hluboké jest.

(64:8) Ale jakž Bůh vystřelí na ně prudkou střelu, poraženi budou.

(64:9) A ku pádu je přivede vlastní jazyk jejich; vzdálí se jich každý, kdož by je viděl.

(64:10) I budou se báti všickni lidé, a ohlašovati skutek Boží, a k srozumívání dílu jeho příčinu dadí.

(64:11) Spravedlivý pak veseliti se bude v Hospodinu, a v něm doufati, anobrž chlubiti se budou všickni, kteříž jsou upřímého srdce.

(65:1) Přednímu z kantorů žalm, Davidova píseň. (65:2) Na tobě přestávati sluší, ó Bože, tebe na Sionu chváliti, a tu tobě slib vyplňovati.

(65:3) Tu k tobě modlitbu vyslýchajícímu všeliké tělo přicházeti bude.

(65:4) Mnohé nepravosti, kteréž se zmocnily nás, a přestoupení naše ty očistíš.

(65:5) Blahoslavený, kohož vyvoluješ, a přivodíš, aby obýval v síňcích tvých. Tuť nasyceni budeme dobrým domu tvého, v svatyni chrámu tvého.

(65:6) Předivné věci podlé spravedlnosti nám mluvíš, Bože spasení našeho, naděje všech končin země i moře dalekého,

(65:7) Kterýž upevňuješ hory mocí svou,silou jsa přepásán,

(65:8) Kterýž skrocuješ zvuk moře, ječení vlnobití jeho, i bouření se národů,

(65:9) Tak že se báti musejí obyvatelé končin zázraků tvých, kteréž nastáváním jitra a večera k plésání přivodíš.

(65:10) Navštěvuješ zemi a svlažuješ ji, hojně ji obohacuješ. Potok Boží naplňován bývá vodami, i nastrojuješ obilé jejich, když ji tak spravuješ.

(65:11) Záhony její svlažuješ, brázdy její snižuješ, dešti ji obměkčuješ, a zrostlinám jejím požehnání dáváš.

(65:12) Korunuješ rok dobrotivostí svou, a šlepěje tvé kropí tučností;

(65:13) Skropují pastviště po pustinách, tak že i pahrbkové plésáním přepasováni bývají.

(65:14) Přiodíny bývají roviny dobytkem, a údolí přistřína obilím, tak že radostí prokřikují, a prozpěvují.