Psalm 89:30–52

(89:31) Jestliže by pak synové jeho opustili zákon můj, a v soudech mých nechodili,

(89:32) Jestliže by ustanovení mých poškvrnili, a přikázaní mých neostříhali:

(89:33) Tedy navštívím metlou přestoupení jejich, a trestáním nepravost jejich,

(89:34) Ale milosrdenství svého neodejmu od něho, aniž klamati budu proti pravdě své.

(89:35) Nepoškvrnímť smlouvy své, a toho, což vyšlo z úst mých, nezměním.

(89:36) Jednou jsem přisáhl skrze svatost svou, nesklamámť Davidovi,

(89:37) Že símě jeho na věky bude, a trůn jeho jako slunce přede mnou,

(89:38) Jako měsíc utvrzeno bude na věky, a jako svědkové na obloze hodnověrní.

(89:39) Ale ty jsi jej zavrhl a potupil, rozhněvals se na pomazaného svého.

(89:40) Zavrhl jsi smlouvu s služebníkem svým, povrhls korunu jeho na zem.

(89:41) Roztrhal jsi všecky ohrady jeho, a bašty jeho jsi rozválel.

(89:42) Derou jej všickni, kteříž tudy jdou; jest ku posměchu i sousedům svým.

(89:43) Vyvýšil jsi pravici protivníků jeho, obveselils všecky nepřátely jeho.

(89:44) Ztupils i ostří meče jeho, aniž jsi dal jemu, aby ostáti mohl v boji.

(89:45) Učinils přítrž okrase jeho, a trůn jeho svrhl jsi na zem.

(89:46) Ukrátil jsi dnů mladosti jeho, a hanbous jej přiodíl. Sélah.

(89:47) Až dokud, Hospodine? Na věky-liž se skrývati budeš? Tak-liž hořeti bude jako oheň prchlivost tvá?

(89:48) Rozpomeniž se na mne, jak kratičký jest věk můj. Zdaliž jsi pak nadarmo stvořil všecky syny lidské?

(89:49) Kdo z lidí může tak živ býti, aby neokusil smrti? Kdo vytrhne život svůj z hrobu? Sélah.

(89:50) Kdež jsou milosrdenství tvá první, ó Pane? Přísahuť jsi učinil Davidovi, v pravdě své.

(89:51) Pamatuj, Pane, na útržky činěné služebníkům tvým, a jak jsem já nosil v lůně svém potupu ode všech nejmocnějších národů,

(89:52) Jak jsou utrhali nepřátelé tvoji, Hospodine, jak jsou utrhali šlepějím pomazaného tvého.

(89:53) Budiž pochválen Hospodin na věky, Amen i Amen.