(52:1) Přednímu z kantorů, vyučující žalm Davidův. (52:2) Když přišel Doeg Idumejský, a zvěstoval Saulovi, a pověděl mu, že David všel do domu Achimelechova. (52:3) Proč se chlubíš nešlechetností, ty mocný? Milosrdenstvíť Boha silného trvá každého dne.

(52:4) Těžkosti obmýšlí jazyk tvůj, tak jako břitva nabroušená lest provodí.

(52:5) Miluješ zlé více než dobré, raději lež mluvíš než spravedlnost. Sélah.

(52:6) Miluješ všelijaké řeči k sehlcení, a jazyk ošemetný.

(52:7) I tebeť Bůh silný zkazí na věky, pochytí tě, a vytrhne tě z stánku, a vykoření z země živých. Sélah.

(52:8) Což spravedliví vidouce, budou se báti a jemu posmívati:

(52:9) Aj, toť jest ten člověk, kterýž neskládal v Bohu síly své, ale doufaje ve množství bohatství svých, zmocňoval se v zlosti své.

(52:10) Já pak budu jako oliva zelenající se v domě Božím; neboť jsem naději složil v milosrdenství Božím na věky věků.

(52:11) Oslavovati tě budu, Pane, na věky, že jsi to učinil, a poshovím na jméno tvé, neboť jest vzácné před oblíčejem svatých tvých.

(53:1) Přednímu z kantorů na machalat, vyučující žalm Davidův. (53:2) Říká blázen v srdci svém: Není Boha. Porušeni jsou, a ohavnou páší nepravost; není, kdo by činil dobré.

(53:3) Bůh s nebe popatřil na syny lidské, aby viděl, byl-li by kdo rozumný a hledající Boha.

(53:4) Aj, každý z nich nazpět odšel, napořád neužiteční učiněni jsou; není, kdo by činil dobré, není ani jednoho.

(53:5) Zdaliž nevědí všickni činitelé nepravosti, lid můj sžírajíce, jako by chléb jedli? Boha pak nevzývají.

(53:6) Tuť se náramně strašiti budou, kdež není strachu. Bůh zajisté rozptýlí kosti těch, kteříž tě vojensky oblehli; zahanbíš je, nebo Bůh pohrdl jimi.

(53:7) Ó by z Siona dáno bylo spasení Izraelovi. Když Bůh zase přivede zajaté lidu svého, plésati bude Jákob, a veseliti se Izrael.

(54:1) Přednímu z kantorů na neginot, vyučující žalm Davidův, (54:2) Když přišli Zifejští, a řekli Saulovi: Nevíš-liž, že se David pokrývá u nás? (54:3) Bože, spasena mne učiň pro jméno své, a v moci své veď při mou.

(54:4) Bože, slyš modlitbu mou, pozoruj řeči úst mých.

(54:5) Neboť jsou cizí povstali proti mně, a ukrutníci hledají duše mé, nepředstavujíce sobě Boha před oblíčej svůj. Sélah.

(54:6) Aj, Bůhť jest spomocník můj; Pán s těmi jest, kteříž jsou podpůrcové života mého.

(54:7) Odplať zlým nepřátelům mým, v pravdě své vypleň je, ó Pane.

(54:8) I buduť dobrovolně oběti obětovati, slaviti budu jméno tvé, Hospodine, proto že jest dobré.

(54:9) Nebo z ssoužení všelikého vytrhl mne Bůh, nýbrž i pomstu nad nepřátely mými vidělo oko mé.

(55:1) Přednímu kantoru na neginot, vyučující žalm Davidův. (55:2) Slyš, ó Bože, modlitbu mou, a neskrývej se před prosbou mou.

(55:3) Pozoruj a vyslyš mne, neboť naříkám v úpění svém, a kormoutím se,

(55:4) A to pro křik nepřítele, pro nátisk bezbožníka; neboť sčítají na mne lživé věci, a s vzteklostí se proti mně postavují.

(55:5) Srdce mé bolestí ve mně, a strachové smrti připadli na mne.

(55:6) Bázeň a strach přišel na mne, a hrůza přikvačila mne.

(55:7) I řekl jsem: Ó bych měl křídla jako holubice, zaletěl bych a poodpočinul.

(55:8) Aj, daleko bych se vzdálil, a přebýval bych na poušti. Sélah.

(55:9) Pospíšil bych ujíti větru prudkému a vichřici.

(55:10) Zkaz je, ó Pane, změť jazyk jejich, neboť jsem spatřil bezpráví a rozbroj v městě.

(55:11) Dnem i nocí ty věci je obkličují po zdech jeho, a v prostředku jeho jest nepravost a převrácenost.

(55:12) Těžkosti jsou u prostřed něho, aniž vychází chytrost a lest z ulic jeho.

(55:13) Nebo ne nějaký nepřítel útržky mi činil, sic jinak snesl bych to; ani ten, kdož mne nenávidí, pozdvihl se proti mně, nebo skryl bych se před ním:

(55:14) Ale ty, člověče mně rovný, vůdce můj a domácí můj;

(55:15) Ješto jsme spolu mile tajné rady držívali, a do domu Božího společně chodívali.

(55:16) Ó by je smrt náhle přikvačila, tak aby za živa sstoupiti musili do pekla; nebo jest nešlechetnost v příbytcích jejich a u prostřed nich.

(55:17) Já pak k Bohu volati budu, a Hospodin vysvobodí mne.

(55:18) U večer, i ráno, též o poledni modliti se, a nezbedně volati budu, až i vyslyší hlas můj.

(55:19) Vykoupíť duši mou, tak aby v pokoji byla před válkou proti mně; nebo veliké množství bylo jich při mně.

(55:20) Vyslyšíť Bůh silný, a je ssouží, (neboť sedí od věčnosti, Sélah), proto že nenapravují, aniž se bojí Boha.

(55:21) Vztáhl ruce své na ty, kteříž s ním pokoj měli, a zrušil smlouvu svou.

(55:22) Libější než máslo byla slova úst jeho, ale v srdci boj; měkčejší nad olej řeči jeho, a však byly jako mečové.

(55:23) Uvrz na Hospodina břímě své, a onť opatrovati tě bude, aniž dopustí, aby na věky pohnut byl spravedlivý.

(55:24) Ale onyno, ty Bože, svedeš do jámy zatracení; lidé zajisté vražedlní a lstiví nedojdou polovice dnů svých, já pak v tebe doufati budu.

Read in Logos

Public Domain