Lamentations 3:34–66

Aby kdo potíral nohama svýma všecky vězně v zemi,

Aby nespravedlivě soudil muže před oblíčejem Nejvyššího,

Aby převracel člověka v při jeho, Pán nelibuje.

Kdo jest, ješto když řekl, stalo se něco, a Pán nepřikázal?

Z úst Nejvyššího zdali nepochází zlé i dobré?

Proč by tedy sobě stýskal člověk živý, muž nad kázní za hříchy své?

Zpytujme raději a ohledujme cest našich, a navraťme se až k Hospodinu.

Pozdvihujme srdcí i rukou svých k Bohu silnému v nebe.

Myť jsme se zpronevěřili, a zpurní jsme byli, protož ty neodpouštíš.

Obestřels se hněvem a stiháš nás, morduješ a nešanuješ.

Obestřels se oblakem, aby nemohla proniknouti k tobě modlitba.

Za smeti a povrhel položil jsi nás u prostřed národů těchto.

Rozdírají na nás ústa svá všickni nepřátelé naši.

Strach a jáma potkala nás, zpuštění a setření.

Potokové vod tekou z očí mých pro potření dcery lidu mého.

Oči mé slzí bez přestání, proto že není žádného odtušení,

Ažby popatřil a shlédl Hospodin s nebe.

Oči mé rmoutí duši mou pro všecky dcery města mého.

Loviliť jsou mne ustavičně, jako ptáče, nepřátelé moji bez příčiny.

Uvrhli do jámy život můj, a přimetali mne kamením.

Rozvodnily se vody nad hlavou mou, řekl jsem: Jižtě po mně.

Vzývám jméno tvé, ó Hospodine, z jámy nejhlubší.

Hlas můj vyslýchával jsi; nezacpávejž ucha svého před vzdycháním mým a voláním mým.

V ten den, v němž jsem tě vzýval, přicházeje, říkávals: Neboj se.

Pane, zasazuje se o při duše mé, vysvobozoval jsi život můj.

Vidíš, ó Hospodine, převrácenost, kteráž se mně děje, dopomoziž mi k spravedlnosti.

Vidíš všecko vymstívání se jejich, všecky úklady jejich proti mně.

Slýcháš utrhání jejich, ó Hospodine, i všecky obmysly jejich proti mně,

Řeči povstávajících proti mně, a přemyšlování jejich proti mně přes celý den.

Pohleď, jak při sedání jejich i povstání jejich jsem písničkou jejich.

Dej jim odplatu, Hospodine, podlé díla rukou jejich.

Dej jim zatvrdilé srdce a prokletí své na ně.

Stihej v prchlivosti, a vyhlaď je, ať nejsou pod nebem tvým.