Psalm 138–145

Davidův. Oslavovati tě budu, Pane, celým srdcem svým, a před mocnými žalmy tobě zpívati.

Skláněti se budu k chrámu svatému tvému, a oslavovati jméno tvé pro milosrdenství tvé a pro pravdu tvou; nebo jsi zvelebil nade všecko jméno své a slovo své.

Kteréhokoli dne vzýval jsem tě, vyslyšels mne, a obdařils silou duši mou.

Oslavovati tě budou, Hospodine, i všickni králové země, když uslyší řeč úst tvých.

A zpívati budou o cestách Hospodinových, a že veliká jest sláva Hospodinova,

A ač vyvýšený jest Hospodin, však že na poníženého patří, a vysokomyslného zdaleka zná.

Bych pak chodil u prostřed ssoužení, obživíš mne; proti vzteklosti nepřátel mých vztáhneš ruku svou, a tak vysvobodí mne pravice tvá.

Hospodin dokoná za mne; nebo milosrdenství tvé, Hospodine, na věky, aniž díla rukou svých kdy opustíš.

Přednímu zpěváku, žalm Davidův. Hospodine, ty jsi mne zkusil a seznal.

Ty znáš sednutí mé i povstání mé, rozumíš myšlení mému zdaleka.

Chození mé i ležení mé ty obsahuješ, a všech mých cest svědom jsi.

Než ještě mám na jazyku slovo, aj, Hospodine, ty to všecko víš.

Z zadu i z předu obklíčils mne, a vzložils na mne ruku svou.

Divnější jest umění tvé nad můj vtip; vysoké jest, nemohu k němu.

Kamž bych zašel od ducha tvého? Aneb kam bych před tváří tvou utekl?

Jestliže bych vstoupil na nebe, tam jsi ty; pakli bych sobě ustlal v hrobě, aj, přítomen jsi.

Vzal-li bych křídla záře jitřní, abych bydlil při nejdalším moři:

I tamť by mne ruka tvá provedla, a pravice tvá by mne popadla.

Dím-li pak: Aspoň tmy, jako v soumrak, přikryjí mne, ale i noc jest světlem vůkol mne.

Aniž ty tmy před tebou ukryti mohou, anobrž noc jako den tobě svítí, rovně tma jako světlo.

Ty zajisté v moci máš ledví má, přioděl jsi mne v životě matky mé.

Oslavuji tě, proto že se hrozným a divným skutkům tvým divím, a duše má zná je výborně.

Neníť ukryta žádná kost má před tebou, jakž jsem učiněn v skrytě, a řemeslně složen, v nejhlubších místech země.

Trupel můj viděly oči tvé, v knihu tvou všickni oudové jeho zapsáni jsou, i dnové,v nichž formováni byli, když ještě žádného z nich nebylo.

Protož u mne ó jak drahá jsou myšlení tvá, Bože silný, a jak jest jich nesčíslná summa!

Chtěl-li bych je sčísti, více jest jich než písku; procítím-li, a já jsem vždy s tebou.

Zabil-li bys, ó Bože, bezbožníka, tehdážť by muži vražedlní odstoupili ode mne,

Kteříž mluví proti tobě nešlechetně; marně vyvyšují nepřátely tvé.

Zdaliž těch, kteříž tě v nenávisti mají, ó Hospodine, v nenávisti nemám? A ti, kteříž proti tobě povstávají, zdaž mne nemrzejí?

Úhlavní nenávistí jich nenávidím, a mám je za nepřátely.

Vyzpytuj mne, Bože silný, a poznej srdce mé; zkus mne, a poznej myšlení má.

A popatř, chodím-liť já cestou odpornou tobě, a veď mne cestou věčnou.

(140:1) Přednímu z kantorů, žalm Davidův. (140:2) Vysvoboď mne, Hospodine, od člověka zlého, a od muže ukrutného ostříhej mne,

(140:3) Kteříž myslí zlé věci v srdci, a na každý den sbírají se k válce.

(140:4) Naostřují jazyk svůj jako had, jed lítého hada jest ve rtech jejich. Sélah.

(140:5) Ostříhej mne, Hospodine, od rukou bezbožníka, od muže ukrutného zachovej mne, kteříž myslí podraziti nohy mé.

(140:6) Polékli pyšní na mne osídlo a provazy, roztáhli teneta u cesty, a léčky své mi položili. Sélah.

(140:7) Řekl jsem Hospodinu: Bůh silný můj jsi, pozoruj, Hospodine, hlasu pokorných modliteb mých.

(140:8) Hospodine Pane, sílo spasení mého, kterýž přikrýváš hlavu mou v čas boje,

(140:9) Nedávej, Hospodine, bezbožnému, čehož žádostiv jest, ani předsevzetí zlého vykonati jemu dopouštěj, aby se nepovýšil. Sélah.

(140:10) Vůdce těch, jenž obkličují mne, nepravost rtů jejich ať přikryje.

(140:11) Padej na ně uhlé řeřavé, a na oheň uvrz je, do jam hlubokých, aby nemohli povstati.

(140:12) Člověk utrhač nebude upevněn na zemi, a muž ukrutný, zlostí polapen jsa, padne.

(140:13) Vím, žeť se Hospodin zasadí o při chudého, a pomstí nuzných.

(140:14) A tak spravedliví slaviti budou jméno tvé, a upřímí přebývati před oblíčejem tvým.

Žalm Davidův. Hospodine, k toběť volám, pospěš ke mně; pozoruj hlasu mého, když tebe vzývám.

Budiž příjemná modlitba má, jako kadění před oblíčejem tvým, pozdvižení rukou mých, jako obět večerní.

Polož, Hospodine, stráž ústům mým, ostříhej dveří rtů mých.

Nedopouštěj srdci mému uchýliti se ke zlé věci, k činění skutků bezbožných, s muži činícími nepravost, a abych nebyl přelouzen líbostmi jejich.

Nechť mne bije spravedlivý, přijmu to za dobrodiní, a nechť tresce mne, bude mi to olej nejčistší, kterýž neprorazí hlavy mé, ale ještěť modlitba má platná bude proti zlosti jejich.

Smetáni jsou do míst skalnatých soudcové jejich, aby slyšeli slova má, nebo jsou libá.

Jako když někdo roubá a štípá dříví na zemi, tak se rozletují kosti naše až k ústům hrobovým.

Ale k toběť, Hospodine Pane, oči mé; v tebe doufám, nevylévej duše mé.

Zachovej mne od osídla, kteréž mi roztáhli, a od sítek činících nepravost.

Nechť padnou hromadně do sítek svých bezbožní, a já zatím přejdu.

(142:1) Vyučující Davidův, když byl v jeskyni, modlitba jeho. (142:2) Hlasem svým k Hospodinu volám, hlasem svým Hospodinu pokorně se modlím.

(142:3) Vylévám před oblíčejem jeho žádost svou, a ssoužení své před ním oznamuji.

(142:4) Když se úzkostmi svírá ve mně duch můj, ty znáš stezku mou; na cestě, po kteréžkoli chodím, osídlo mi ukryli.

(142:5) Ohlédám-li se na pravo, a patřím, není, kdo by mne znáti chtěl; zhynulo útočiště mé, není, kdo by se ujal o život můj.

(142:6) K tobě volám, Hospodine, říkaje: Ty jsi doufání mé a díl můj v zemi živých.

(142:7) Pozorujž volání mého, neboť jsem zemdlen přenáramně; vysvoboď mne od těch, jenž stihají mne, nebo jsou silnější nežli já.

(142:8) Vyveď z žaláře duši mou, abych oslavoval jméno tvé; obstoupí mne spravedliví, když mi dobrodiní učiníš.

Žalm Davidův. Hospodine, slyš modlitbu mou, pozoruj pokorné prosby mé; pro pravdu svou vyslyš mne, i pro spravedlnost svou.

A nevcházej v soud s služebníkem svým, neboť by nebyl spravedliv před tebou nižádný živý.

Nebo stihá nepřítel duši mou, potírá až k zemi život můj; na to mne přivodí, abych bydlil v mrákotě, jako ti, kteříž již dávno zemřeli,

Tak že se svírá úzkostmi duch můj ve mně, u vnitřnosti mé hyne srdce mé.

Rozpomínaje se na dny předešlé, a rozvažuje všecky skutky tvé, a dílo rukou tvých rozjímaje,

Vztahuji ruce své k tobě, duše má jako země vyprahlá žádá tebe. Sélah.

Pospěšiž a vyslyš mne, Hospodine, hyne duch můj; neukrývejž tváři své přede mnou, neboť jsem podobný těm, kteříž sstupují do hrobu.

Učiň to, ať v jitře slyším milosrdenství tvé, neboť v tobě naději mám; oznam mi cestu, po kteréž bych choditi měl, neboť k tobě pozdvihuji duše své.

Vytrhni mne z nepřátel mých, Hospodine, u tebeť se skrývám.

Nauč mne činiti vůle tvé, nebo ty jsi Bůh můj; duch tvůj dobrý vediž mne jako po rovné zemi.

Pro jméno své, Hospodine, obživ mne, pro spravedlnost svou vyveď z úzkosti duši mou.

A pro milosrdenství své vypleň nepřátely mé, a vyhlaď všecky, kteříž trápí duši mou; nebo já jsem služebník tvůj.

Davidův. Požehnaný Hospodin skála má, kterýž učí ruce mé boji, a prsty mé bitvě.

Milosrdenství mé a hrad můj, útočiště mé, vysvoboditel můj, a štít můj, protož v něhoť já doufám; onť mi podmaňuje lidi.

Hospodine, co jest člověk, že se znáš k němu, a syn člověka, že ho sobě tak vážíš?

Člověk marnosti podobný jest, dnové jeho jako stín pomíjející.

Hospodine, nakloň svých nebes a sstup, dotkni se hor, a kouřiti se budou.

Sešli hromobití a rozptyl je, vypusť střely své a poraz je.

Vztáhni ruku svou s výsosti, vysvoboď mne, a vytrhni mne z vod mnohých, z ruky cizozemců.

Jejichž ústa mluví marnost, a pravice jejich jest pravice lživá.

Bože, píseň novou zpívati budu tobě na loutně, a na desíti strunách žalmy tobě prozpěvovati,

Dávajícímu vítězství králům, a vysvobozujícímu Davida, služebníka svého od meče vražedlného.

Vysvoboď mne, a vytrhni mne z ruky cizozemců, jejichž ústa mluví marnost, a pravice jejich pravice lživá.

Aby synové naši byli jako štípkové zdárně rostoucí v mladosti své, a dcery naše jako úhelní kamenové, tesaní ku podobenství chrámu.

Špižírny naše plné ať vydávají všelijaké potravy; dobytek náš ať rodí na tisíce, a na deset tisíců v stájích našich.

Volové naši ať jsou vytylí; ať není vpádu ani zajetí, ani naříkání na ulicích našich.

Blahoslavený lid, jemuž se tak děje, blahoslavený ten lid, jehož Hospodin Bohem jest.

Chvalitebná píseň Davidova. Vyvyšovati tě budu, Bože můj králi, a dobrořečiti jménu tvému na věky věků.

Na každý den dobrořečiti budu tobě, a chváliti jméno tvé na věky věků.

Hospodin veliký jest, a vší chvály hodný, a velikost jeho nemůž vystižena býti.

Rodina rodině vychvalovati bude skutky tvé, a předivnou moc tvou zvěstovati.

O slávě a kráse velebnosti tvé, i o věcech tvých předivných mluviti budu.

A moc přehrozných skutků tvých rozhlašovati budou; i já důstojnost tvou budu vypravovati.

Pamět mnohé dobroty tvé hlásati budou, a o spravedlnosti tvé zpívati, řkouce:

Milostivý a lítostivý jest Hospodin, dlouhoshovívající a velikého milosrdenství.

Dobrotivý Hospodin všechněm, a slitování jeho nade všecky skutky jeho.

Oslavujtež tebe, Hospodine, všickni skutkové tvoji, a svatí tvoji tobě dobrořečte.

Slávu království tvého ať vypravují, a o síle tvé mluví,

Aby v známost uvedli synům lidským moci jeho, a slávu i ozdobu království jeho.

Království tvé jest království všech věků, a panování tvé nad jedním každým pokolením.

Zdržujeť Hospodin všecky padající, a pozdvihuje všechněch sklíčených.

Oči všechněch v tebe doufají, a ty dáváš jim pokrm jejich v čas příhodný.

Otvíráš ruku svou, a nasycuješ každý živočich podlé dobře líbezné vůle své.

Spravedlivý jest Hospodin ve všech cestách svých, a milosrdný ve všech skutcích svých.

Blízký jest Hospodin všechněm, kteříž ho vzývají, všechněm, kteříž ho vzývají v pravdě.

Vůli těch, kteříž se ho bojí, činí, a křik jejich slyší, a spomáhá jim.

Ostříhá Hospodin všech, kdož jej milují, ale všecky bezbožné zatratí.

Chválu Hospodinovu vypravovati budou ústa má, a dobrořečiti bude všeliké tělo jménu svatému jeho od věků až na…