Žalmy 69,19–33

(69:20) Ty znáš pohanění mé, a zahanbení mé, i potupu mou, před tebouť jsou všickni nepřátelé moji.

(69:21) Pohanění potřelo srdce mé, pročež jsem byl v žalosti. Očekával jsem, zdali by mne kdo politoval, ale žádného nebylo, zdali by kdo potěšiti chtěli, ale nedočkal jsem.

(69:22) Nýbrž místo pokrmu poskytli mi žluči, a v žízni mé napájeli mne octem.

(69:23) Budiž jim stůl jejich před nimi za osídlo, a pokojný způsob jejich místo síti.

(69:24) Ať se zatmí oči jejich, aby viděti nemohli, a bedra jejich k stálému přiveď zemdlení.

(69:25) Vylí na ně rozhněvání své, a prchlivost hněvu tvého ať je zachvátí.

(69:26) Budiž příbytek jejich pustý, v staních jejich kdo by obýval, ať není žádného.

(69:27) Nebo se tomu, jehož jsi ty zbil, protiví, a o bolesti zraněných tvých rozmlouvají.

(69:28) Přilož nepravost k nepravosti jejich, a ať nepřicházejí k spravedlnosti tvé.

(69:29) Nechť jsou vymazáni z knihy živých, a s spravedlivými ať nejsou zapsáni.

(69:30) Já pak ztrápený jsem, a bolestí sevřený, ale spasení tvé, ó Bože, na místě bezpečném postaví mne.

(69:31) I buduť chváliti jméno Boží s prozpěvováním, a velebiti je s děkováním.

(69:32) A bude to příjemnější Hospodinu nežli vůl, neb volek rohatý s rozdělenými kopyty.

(69:33) To když uhlédají tiší, radovati se budou, hledajíce Boha, a ožive srdce jejich.

(69:34) Neboť vyslýchá chudé Hospodin, a vězni svými nezhrzí.