Psalm 69:1–21

(69:1) Přednímu z kantorů na šošannim, žalm Davidův. (69:2) Vysvoboď mne, ó Bože, neboť jsou dosáhly vody až k duši mé.

(69:3) Pohřížen jsem v hlubokém bahně, v němž dna není; všel jsem do hlubokosti vod, jejichž proud zachvátil mne.

(69:4) Ustal jsem, volaje, vyschlo hrdlo mé, zemdlely oči mé od ohlídání se na tě Boha svého.

(69:5) Více jest těch, kteříž mne nenávidí bez příčiny, než vlasů hlavy mé; zmocnili se ti, kteříž mne vyhladiti usilují, a jsou nepřátelé moji bez mého provinění; to, čehož jsem nevydřel, nahražovati jsem musil.

(69:6) Bože, ty znáš sám nemoudrost mou, a výstupkové moji nejsou skryti před tebou.

(69:7) Nechť nebývají zahanbeni příčinou mou ti, kteříž na tě očekávají, Pane, Hospodine zástupů; nechť nepřicházejí skrze mne k hanbě ti, kteříž tě hledají, ó Bože Izraelský.

(69:8) Neboť pro tebe snáším pohanění, a stud přikryl tvář mou.

(69:9) Cizí učiněn jsem bratřím svým, a cizozemec synům matky své,

(69:10) Proto že horlivost domu tvého snědla mne, a hanění hanějících tě na mne připadla.

(69:11) Když jsem plakal, postem trápiv duši svou, bylo mi to ku potupě obráceno.

(69:12) Když jsem bral na se pytel místo roucha, tehdy jsem jim byl za přísloví.

(69:13) Pomlouvali mne, sedíce v bráně, a písničkou byl jsem těm, kteříž pili víno.

(69:14) Já pak modlitbu svou k tobě odsílám, Hospodine, časť jest dobré líbeznosti tvé. Ó Bože, vedlé množství milosrdenství svého vyslyš mne, pro pravdu svou spasitelnou.

(69:15) Vytrhni mne z bláta, abych nebyl pohřížen; nechť jsem vytržen od těch, kteříž mne nenávidí, jako z hlubokostí vod,

(69:16) Aby mne nezachvátili proudové vod, a nesehltila hlubina, ani se nade mnou zavřela prohlubně.

(69:17) Vyslyšiž mne, Hospodine, neboť jest dobré milosrdenství tvé; vedlé množství slitování svých vzhlédniž na mne.

(69:18) A neskrývej tváři své od služebníka svého, neboť mám úzkost; rychle vyslyš mne.

(69:19) Přibliž se k duši mé, a vyprosť ji; pro nepřátely mé vykup mne.

(69:20) Ty znáš pohanění mé, a zahanbení mé, i potupu mou, před tebouť jsou všickni nepřátelé moji.

(69:21) Pohanění potřelo srdce mé, pročež jsem byl v žalosti. Očekával jsem, zdali by mne kdo politoval, ale žádného nebylo, zdali by kdo potěšiti chtěli, ale nedočkal jsem.

(69:22) Nýbrž místo pokrmu poskytli mi žluči, a v žízni mé napájeli mne octem.