Psalm 71–72

V tebeť, Hospodine, doufám, nechť nejsem zahanben na věky.

Vedlé spravedlnosti své vytrhni mne, a vyprosť mne; nakloň ke mně ucha svého, a spas mne.

Budiž mi skalou obydlí, na niž bych ustavičně utíkal; přikázal jsi ostříhati mne, nebo skála má i pevnost má ty jsi.

Bože můj, vytrhni mne z ruky bezbožníka, z ruky převráceného a násilníka.

Nebo ty jsi má naděje, Pane; Hospodine, v tebeť doufám od své mladosti.

Na tebe jsem zpolehl hned od života, z břicha matky mé ty jsi mne vyvedl, v tobě jest chvála má vždycky.

Jako zázrak byl jsem mnohým, a však ty jsi mé silné doufání.

Ó ať jsou naplněna ústa má chválením tebe, přes celý den slavením tebe.

Nezamítejž mne v věku starosti; když zhyne síla má, neopouštějž mne.

Nebo mluvili nepřátelé moji proti mně, a ti, jenž střehou duše mé, radili se spolu,

Pravíce: Bůh jej opustil, hoňte a popadněte jej, nebo kdo by ho vytrhl, není žádného.

Bože, nevzdalujž se ode mne, Bože můj, přispějž mi na pomoc.

Nechť jsou zahanbeni, a zhynou protivníci duše mé; přikryti buďte lehkostí a hanbou, kteříž hledají pádu mého.

Já pak ustavičně čekati, a vždy víc a víc tě chváliti budu.

Ústa má budou vypravovati spravedlnost tvou, každého dne spasení tvé, ačkoli mu počtu nevím.

Přistoupě k všelijaké moci Panovníka Hospodina, připomínati budu tvou vlastní spravedlnost.

Bože, učinil jsi mne od mladosti mé, a až po dnes vypravuji o divných činech tvých.

Protož také i do starosti a šedin, Bože, neopouštěj mne, až v známost uvedu rámě tvé tomuto věku, a všechněm potomkům sílu tvou.

Nebo spravedlnost tvá, Bože, vyvýšená jest, provodíš zajisté věci veliké. Bože, kdo jest podobný tobě?

Kterýž ač jsi mi dal okusiti úzkostí velikých a hrozných, však zase k životu navrátíš mne, a z propastí země zase mne vyzdvihneš.

Rozmnožíš důstojnost mou, a zase utěšíš mne.

I jáť také budu tě slaviti na nástroji hudebném, i pravdu tvou, Bože můj; žalmy tobě zpívati budu na harfě, ó svatý Izraelský.

Plésati budou rtové moji, když žalmy zpívati budu tobě, i duše má, kterouž jsi vykoupil.

Nadto i jazyk můj každý den vypravovati bude spravedlnost tvou; nebo se zastyděti a zahanbiti musili ti, jenž mého pádu hledali.

Šalomounovi. Bože, soudy své králi dej, a spravedlnost svou synu královu,

Aby soudil lid tvůj v spravedlnosti a chudé tvé v pravosti.

Hory přinesou pokoj lidu i pahrbkové v spravedlnosti.

Souditi bude chudé z lidu, a vysvobodí syny nuzného, násilníka pak potře.

Báti se budou tebe, dokudž slunce a měsíc trvati bude, od národu až do pronárodu.

Jako když sstupuje déšť na přisečenou trávu, a jako tiší déšťové skrápějící zemi:

Tak zkvete ve dnech jeho spravedlivý, a bude hojnost pokoje, dokud měsíce stává.

Panovati bude od moře až k moři, a od řeky až do končin země.

Před ním skláněti se budou obyvatelé pustin vyprahlých, a nepřátelé jeho prach lízati budou.

Králové při moři a z ostrovů pocty mu přinesou, králové Šebejští a Sabejští dary obětovati budou.

Nadto klaněti se jemu budou všickni králové, všickni národové jemu sloužiti budou.

Nebo vytrhne nuzného, volajícího a nátisk trpícího, kterýž nemá spomocníka.

Smiluje se nad bídným a potřebným, a duše nuzných spasí.

Od lsti a násilí vysvobodí duši jejich; neboť jest drahá krev jejich před očima jeho.

Budeť dlouhověký, a dávati mu budou zlato Arabské, a ustavně za něj se modliti, na každý den jemu dobrořečiti budou.

Když se vrže hrst obilí do země na vrchu hor, klátiti se budou jako Libán klasové jeho, a kvésti budou měšťané jako byliny země.

Jméno jeho bude na věky; dokudž slunce trvá, děditi bude jméno jeho. A požehnání sobě dávajíce v něm všickni národové, budou ho blahoslaviti.

Požehnaný Hospodin Bůh, Bůh Izraelský, kterýž sám činí divné věci,

A požehnané jméno slávy jeho na věky. Budiž také naplněna slávou jeho všecka země, Amen i Amen.

Skonávají se modlitby Davidovy, syna Izai.