Psalm 120–134

Píseň stupňů. K Hospodinu v ssoužení svém volal jsem,a vyslyšel mne.

Hospodine, vysvoboď duši mou od rtů lživých, a od jazyka lstivého.

Coť prospěje, aneb coť přidá jazyk lstivý,

Podobný k střelám přeostrým silného,a k uhlí jalovcovému?

Běda mně, že pohostinu býti musím v Mešech, a přebývati v saláších Cedarských.

Dlouho bydlí duše má mezi těmi, kteříž nenávidí pokoje.

Já ku pokoji, ale když mluvím, oni k boji.

Píseň stupňů. Pozdvihuji očí svých k horám, odkudž by mi přišla pomoc.

Pomoc má jest od Hospodina, kterýž učinil nebe i zemi.

Nedopustíť, aby se pohnouti měla noha tvá, nedřímeť strážný tvůj.

Aj, nedřímeť, ovšem nespí ten, kterýž ostříhá Izraele.

Hospodin strážce tvůj, Hospodin zastínění tvé tobě po pravici.

Nebudeť bíti na tě slunce ve dne, ani měsíc v noci.

Hospodin tě ostříhati bude ode všeho zlého, ostříhati bude duše tvé.

Hospodin ostříhati tě bude, když vycházeti i vcházeti budeš, od tohoto času až na věky.

Píseň stupňů, Davidova. Veselím se z toho, že mi říkáno bývá: Poďme do domu Hospodinova,

A že se postavují nohy naše v branách tvých, ó Jeruzaléme.

Jižtě Jeruzalém ušlechtile vystaven, a jako v město k sobě vespolek připojen.

Do něhož vstupují pokolení, pokolení Hospodinova, k svědectví Izraelovu, aby oslavovali jméno Hospodinovo.

Nebo tamť jsou postaveny stolice soudu, stolice domu Davidova.

Žádejtež pokoje Jeruzalému, řkouce: Dějž se pokojně těm, kteříž tě milují.

Budiž pokoj v předhradí tvém, a upokojení na palácích tvých.

Pro bratří své a přátely své žádati budu pokoje tobě.

Pro dům Hospodina Boha našeho budu tvého dobrého hledati.

Píseň stupňů. K toběť pozdvihuji očí svých, ó ty, kterýž na nebesích přebýváš.

Aj hle, jakož oči služebníků k rukám pánů jejich, jakož oči děvky k rukám paní její: tak oči naše k Hospodinu Bohu našemu, až by se smiloval nad námi.

Smiluj se nad námi, Hospodine, smiluj se nad námi, neboť jsme již příliš potupou nasyceni.

Jižť jest příliš nasycena duše naše posmíšky bezbožných, a potupou pyšných.

Píseň stupňů, Davidova. Byť Hospodina s námi nebylo, rciž nyní, Izraeli,

Byť Hospodina s námi nebylo, když lidé povstali proti nám:

Tehdáž by nás byli za živa sehltili v rozpálení hněvu svého proti nám;

Tehdáž by nás byly přikvačily vody, proud zachvátil by byl duši naši;

Tehdáž zachvátily by byly duši naši ty vody zduté.

Požehnaný Hospodin, kterýž nás nevydal v loupež zubům jejich.

Duše naše jako ptáče znikla osídla ptáčníků; osídlo se ztrhalo, i vynikli jsme.

Pomoc naše jest ve jménu Hospodinovu, kterýž učinil nebe i zemi.

Píseň stupňů. Ti, kteříž doufají v Hospodina, podobni jsou k hoře Sionu, kteráž se nepohybuje, ale na věky zůstává.

Okolo Jeruzaléma jsou hory, Hospodin jest vůkol lidu svého, od tohoto času až na věky.

Neboť nebude státi sceptrum bezbožníků nad losem spravedlivých, aby nevztáhli spravedliví k nepravosti rukou svých.

Dobře učiň, Hospodine, dobrým, a těm, kteříž jsou upřímého srdce.

Ty pak, kteříž se uchylují k cestám svým křivým, zapudiž Hospodin s činiteli nepravosti. Pokoj přijdiž na Izraele.

Píseň stupňů. Když zase vedl Hospodin zajaté Sionské, zdálo se nám to jako ve snách.

Tehdážť byla plná radosti ústa naše,a jazyk náš plésání; tehdáž pravili mezi národy: Veliké věci s nimi učinil Hospodin.

Učinilť jest s námi veliké věci Hospodin, a protož veselili jsme se.

Uvediž zase, ó Hospodine, zajaté naše, tak jako potoky na vyprahlou krajinu.

Ti, kteříž se slzami rozsívali, s prozpěvováním žíti budou.

Sem i tam chodící lid s pláčem rozsívá drahé símě, ale potom přijda, s plésáním snášeti bude snopy své.

Píseň stupňů, Šalomounova. Nebude-li Hospodin stavěti domu, nadarmo usilují ti, kteříž stavějí jej; nebude-li Hospodin ostříhati města, nadarmo bdí strážný.

Daremnéť jest vám ráno vstávati, dlouho sedati, a jísti chléb bolesti, poněvadž Bůh dává milému svému i sen.

Aj, dědictví od Hospodina jsou dítky, a plod života jest mzda.

Jako střely v ruce udatného, tak jsou dítky zdárné.

Blahoslavený muž, kterýž by jimi naplnil toul svůj; nebudouť zahanbeni, když v rozepři budou s nepřátely v branách.

Píseň stupňů. Blahoslavený každý, kdo se bojí Hospodina, a chodí po cestách jeho.

Nebo z práce rukou svých živnost míti budeš, blahoslavený budeš, a štastněť se povede.

Manželka tvá jako vinný kmen plodný po bocích domu tvého, dítky tvé jako mladistvé olivoví vůkol stolu tvého.

Aj, takovéť bude míti požehnání muž bojící se Hospodina.

Požehnání tobě uděliž Hospodin z Siona, a ty spatřuj dobré věci Jeruzaléma po všecky dny života svého;

A viz syny synů svých, a pokoj nad Izraelem.

Píseň stupňů. Veliceť jsou mne ssužovali hned od mladosti mé, rciž nyní Izraeli,

Veliceť jsou mne ssužovali hned od mladosti mé, a však mne nepřemohli.

Po hřbetě mém orali oráči, a dlouhé proháněli brázdy své.

Ale Hospodin jsa spravedlivý, zpřetínal prostranky bezbožných.

Zahanbeni a zpět obráceni budou všickni, kteříž nenávidí Siona.

Budou jako tráva na střechách, kteráž prvé než odrostá, usychá.

Z níž nemůže hrsti své naplniti žnec, ani náručí svého ten, kterýž váže snopy.

Aniž řeknou tudy jdoucí: Požehnání Hospodinovo budiž s vámi, aneb: Dobrořečíme vám ve jménu Hospodinovu.

Píseň stupňů. Z hlubokosti volám k tobě, Hospodine.

Pane, vyslyš hlas můj, nakloň uší svých k hlasu pokorných proseb mých.

Budeš-li nepravosti šetřiti, Hospodine Pane, kdo ostojí?

Ale u tebe jest odpuštění, tak aby uctivost k tobě zachována byla.

Očekávám na Hospodina, očekává duše má, a ještě očekává na slovo jeho.

Duše má čeká Pána, víc než ponocní svitání, kteříž ponocují až do jitra.

Očekávejž, Izraeli, na Hospodina; nebo u Hospodina jest milosrdenství, a hojné u něho vykoupení.

Onť zajisté vykoupí Izraele ze všech nepravostí jeho.

Píseň stupňů, Davidova. Hospodine, nepozdvihlotě se srdce mé, ani se povýšily oči mé, aniž jsem se vydal v věci veliké, aneb vyšší nad to, než mi náleží.

Zdali jsem nepoložil a neupokojil duše své, jako dítě ostavené od matky své? Ostavenému podobná byla ve mně duše má.

Doufej, ó Izraeli, v Hospodina, od tohoto času až na věky.

Píseň stupňů. Pamětliv buď, Hospodine, na Davida i na všecka trápení jeho,

Jak se přísahou zavázal Hospodinu, a slib učinil Nejmocnějšímu Jákobovu, řka:

Jistě že nevejdu do stánku domu svého, a nevstoupím na postel ložce svého,

Aniž dám očím svým usnouti, ani víčkám svým zdřímati,

Dokudž nenajdu místa Hospodinu, k příbytkům Nejmocnějšímu Jákobovu.

Aj, uslyšavše o ní, že byla v kraji Efratském, našli jsme ji na polích Jaharských.

Vejdemeť již do příbytků jeho, a skláněti se budeme u podnoží noh jeho.

Povstaniž, Hospodine, a vejdi do odpočinutí svého, ty i truhla velikomocnosti tvé.

Kněží tvoji ať se zobláčejí v spravedlnost, a svatí tvoji ať vesele prozpěvují.

Pro Davida služebníka svého neodvracejž tváři pomazaného svého.

Učinilť jest Hospodin pravdomluvnou přísahu Davidovi, aniž se od ní uchýlí, řka: Z plodu života tvého posadím na trůn tvůj.

Budou-li ostříhati synové tvoji smlouvy mé a svědectví mých, kterýmž je vyučovati budu, také i synové jejich až na věky seděti budou na stolici tvé.

Neboť jest vyvolil Hospodin Sion, oblíbil jej sobě za svůj příbytek, řka:

Toť bude obydlí mé až na věky, tuť přebývati budu, nebo jsem sobě to oblíbil.

Potravu jeho hojným požehnáním rozmnožím, chudé jeho chlebem nasytím,

A kněží jeho v spasení zobláčím, a svatí jeho vesele prozpěvovati budou.

Tuť způsobím, aby zkvetl roh Davidův; připravím svíci pomazanému svému.

Nepřátely jeho v hanbu zobláčím, nad ním pak kvésti bude koruna jeho.

Píseň stupňů, Davidova. Aj, jak dobré a jak utěšené, když bratří v jednomyslnosti přebývají!

Jako mast výborná na hlavě, sstupující na bradu, bradu Aronovu, tekoucí až i na podolek roucha jeho.

A jako rosa Hermon, kteráž sstupuje na hory Sionské. Nebo tu udílí Hospodin požehnání i života až na věky.

Píseň stupňů. Ej nuž dobrořečte Hospodinu všickni služebníci Hospodinovi, kteříž stáváte v domě Hospodinově každé noci.

Pozdvihujte rukou svých k svatyni, a dobrořečte Hospodinu, říkajíce:

Požehnejž tobě Hospodin z Siona, kterýž učinil nebe i zemi.