Kapitola 119

Žalm tento naskrze velikou chválu a slavné svědectví dává slovu Božímu; přičemž také skladatel jeho, aby i jej Bůh tím slovem svým osvěcovati i spravovati ráčil, za to se jemu týž i týž modlí.

1 Aleph. Blahoslavení ti, kteříž jsou ctného obcování, kteříž chodí v zákoně Hospodinově.

2 Blahoslavení, kteříž ostříhají svědectví jeho, a kteříž ho celým srdcem hledají.

3 Nečiní zajisté nepravosti, ale kráčejí po cestách jeho.

4 Ty jsi přikázal, aby pilně bylo ostříháno rozkazů tvých.

5 Ó by spraveny byly cesty mé k ostříhání ustanovení tvých.

6 Tehdážť nebudu zahanben, když budu patřiti na všecka přikázaní tvá.

7 Oslavovati tě budu v upřímnosti srdce, když se vyučovati budu právům spravedlnosti tvé.

8 Ustanovení tvých budu ostříhati s pilností, toliko neopouštěj mne.

9 Beth. Jakým způsobem očistí mládenec stezku svou? Takovým, aby se choval vedlé slova tvého.

10 Celým srdcem svým hledám tebe, nedopouštějž mi blouditi od přikázaní tvých.

11 V srdci svém skládám řeč tvou, abych nehřešil proti tobě.

12 Ty chvály hodný Hospodine, vyuč mne ustanovením svým.

13 Rty svými vypravuji o všech soudech úst tvých.

14 Z cesty svědectví tvých raduji se více, než z největšího zboží.

15 O přikázaních tvých přemyšluji, a patřím na stezky tvé.

16 V ustanoveních tvých se kochám, aniž se zapomínám na slovo tvé.

17 Gimel Tu milost učiň s služebníkem svým, abych, dokudž jsem živ, ostříhal slova tvého.

18 Otevři oči mé, abych spatřoval divné věci z zákona tvého.

19 Příchozí jsem na tom světě, neukrývejž přede mnou přikázaní svých.

20 Umdlévá duše má pro žádost soudů tvých všelikého času.

21 Vyhlazuješ pyšné, zlořečené, kteříž bloudí od přikázaní tvých.

22 Odejmi ode mne útržku a potupu, neboť ostříhám svědectví tvých.

23 Také i knížata se zasazují, a mluví proti mně, služebník pak tvůj přemýšlí o ustanoveních tvých.

24 Svědectví tvá zajisté jsou mé rozkoše a moji rádcové.

25 Daleth Přilnula k prachu duše má; obživiž mne podlé slova svého.

26 Cesty své předložilť jsem, a vyslýchals mne; vyuč mne ustanovením svým.

27 Cestě rozkazů tvých dej ať vyrozumívám, a ať přemýšlím o divných skutcích tvých.

28 Rozplývá se zámutkem duše má, očerstviž mne podlé slova svého.

29 Cestu lživou odvrať ode mne, a zákon svůj z milosti dej mi.

30 Cestu pravou jsem vyvolil, soudy tvé sobě předkládám.

31 Svědectví tvých se přídržím, Hospodine, nedejž mi zahanbenu býti.

32 Cestou rozkazů tvých poběhnu, když ty rozšíříš srdce mé.

33 He Vyuč mne, Hospodine, cestě ustanovení svých, kteréž bych ostříhal do konce.

34 Dej mi ten rozum, ať šetřím zákona tvého, a ať ho ostříhám celým srdcem.

35 Dej, ať chodím cestou přikázaní tvých; nebo v tom svou rozkoš skládám.

36 Nakloň srdce mého k svědectvím svým, a ne k lakomství.

37 Odvrať oči mé, ať nehledí marnosti; na cestě své obživ mne.

38 Potvrď služebníku svému řeči své, kterýž se oddal k službě tvé.

39 Odvrať ode mne pohanění, jehož se bojím; nebo soudové tvoji dobří jsou.

40 Aj, toužím po rozkázaních tvých; dej, ať jsem živ v spravedlnosti tvé.

41 Vav Ó ať se přiblíží ke mně milosrdenství tvá, Hospodine, a spasení tvé vedlé řeči tvé,

42 Tak abych odpovědíti uměl utrhači svému skutkem, že doufání skládám v slovu tvém.

43 A nevynímej z úst mých slova nejpravějšího; neboť na soudy tvé očekávám.

44 I budu ostříhati zákona tvého ustavičně, od věků až na věky,

45 A bez přestání choditi na širokosti, neboť jsem se dotázal rozkazů tvých.

46 Nýbrž mluviti budu o svědectvích tvých i před králi, a nebudu se hanbiti.

47 Nebo rozkoš svou skládám v přikázaních tvých, kteráž jsem zamiloval.

48 Přičinímť i ruce své k přikázaním tvým, kteráž miluji, a přemýšleti budu o ustanoveních tvých.

49 Zajin Rozpomeň se na slovo k služebníku svému, kterýmž jsi mne ubezpečil.

50 Toť jest má útěcha v ssoužení mém, že mne slovo tvé obživuje.

51 Pyšní mi se velmi posmívají, však od zákona tvého se neuchyluji.

52 Neboť se rozpomínám na soudy tvé věčné, Hospodine, kterýmiž se potěšuji.

53 Děsím se nad bezbožnými, kteříž opouštějí zákon tvůj.

54 Ustanovení tvá jsou mé písničky na místě mého putování.

55 Rozpomínám se i v noci na jméno tvé, Hospodine, a ostříhám zákona tvého.

56 Toť mám odtud, abych ostříhal rozkazů tvých.

57 Cheth Díl můj, řekl jsem, Hospodine, ostříhati výmluvnosti tvé.

58 Modlívám se milosti tvé v celém srdci: Smiluj se nade mnou podlé slova svého.

59 Rozvážil jsem na mysli cesty své, a obrátil jsem nohy své k tvým svědectvím.

60 Pospíchámť a neodkládám ostříhati rozkazů tvých.

61 Rota bezbožníků zloupila mne, na zákon tvůj se nezapomínám.

62 O půlnoci vstávám, abych tě oslavoval v soudech spravedlnosti tvé.

63 Účastník jsem všech, kteříž se bojí tebe, a těch, kteříž ostříhají přikázaní tvých.

64 Milosrdenství tvého, Hospodine, plná jest země, ustanovením svým vyuč mne.

65 Teth Dobrotivě jsi nakládal s služebníkem svým, Hospodine, podlé slova svého.

66 Pravému soudu a umění vyuč mne, nebo jsem přikázaním tvým uvěřil.

67 Prvé než jsem snížen byl, bloudil jsem, ale nyní výmluvnosti tvé ostříhám.

68 Dobrý jsi ty a dobrotivý, vyuč mne ustanovením svým.

69 Složiliť jsou lež proti mně pyšní, ale já celým srdcem ostříhám přikázaní tvých.

70 Zbřidlo jako tuk srdce jejich, já zákonem tvým se potěšuji.

71 K dobrémuť jest mi to, že jsem pobyl v trápení, abych se naučil ustanovením tvým.

72 Za lepší sobě pokládám zákon úst tvých, nežli na tisíce zlata a stříbra.

73 Jod Ruce tvé učinily a sformovaly mne, dej mi ten rozum, abych se naučil přikázaním tvým,

74 Tak aby bojící se tebe mne vidouce, radovali se, že na slovo tvé očekávám.

75 Seznávámť, Hospodine, že jsou spravedliví soudové tvoji, a že jsi mne hodně potrestal.

76 Nechať jest již zřejmé milosrdenství tvé ku potěšení mému, podlé řeči tvé mluvené služebníku tvému.

77 Přiďtež na mne slitování tvá, abych živ býti mohl; nebo zákon tvůj rozkoš má jest.

78 Zahanbeni buďte pyšní, proto že lstivě chtěli mne podvrátiti, já pak přemyšluji o přikázaních tvých.

79 Obraťtež se ke mně, kteříž se bojí tebe, a kteříž znají svědectví tvá.

80 Budiž srdce mé upřímé při ustanoveních tvých, tak abych nebyl zahanben.

81 Kaph Touží duše má po spasení tvém, na slovo tvé očekávám.

82 Hynou i oči mé žádostí výmluvností tvých, když říkám: Skoro-liž mne potěšíš?

83 Ačkoli jsem jako nádoba kožená v dymu, na ustanovení tvá však jsem nezapomenul.

84 Mnoho-liž bude dní služebníka tvého? Skoro-liž soud vykonáš nad těmi, kteříž mi protivenství činí?

85 Vykopali mi pyšní jámy, kterážto věc není podlé zákona tvého.

86 Všecka přikázaní tvá jsou pravda; bez příčiny mi se protiví, spomoziž mi.

87 Téměřť jsou mne již v nic obrátili na zemi, já jsem však neopustil přikázaní tvých.

88 Podlé milosrdenství svého obživ mne, abych ostříhal svědectví úst tvých.

89 Lamed Na věky, ó Hospodine, slovo tvé trvánlivé jest v nebesích.

90 Od národu do pronárodu pravda tvá, utvrdil jsi zemi, a tak stojí.

91 Vedlé úsudků tvých stojí to vše do dnešního dne, všecko to zajisté jsou služebníci tvoji.

92 Byť zákon tvůj nebyl mé potěšení, dávno bych byl zahynul v svém trápení.

93 Na věky se nezapomenu na rozkazy tvé; jimi zajisté obživil jsi mne.

94 Tvůjť jsem já, zachovávejž mne; nebo přikázaní tvá zpytuji.

95 Očekávajíť na mne bezbožní, aby mne zahubili, já pak svědectví tvá rozvažuji.

96 Každé věci dokonalé vidím skončení; rozkaz tvůj jest přeširoký náramně.

97 Mem Ó jak miluji zákon tvůj, tak že každého dne on jest mé přemyšlování.

98 Nad nepřátely mé moudřejšího mne činíš přikázaními svými; nebo mám je ustavičně před sebou.

99 Nade všecky své učitele rozumnější jsem učiněn; nebo svědectví tvá jsou má přemyšlování.

100 I nad starce opatrnější jsem, nebo přikázaní tvých ostříhám.

101 Od každé cesty zlé zdržuji nohy své, abych ostříhal slova tvého.

102 Od soudů tvých se neodvracuji, proto že ty mne vyučuješ.

103 Ó jak jsou sladké dásním mým výmluvnosti tvé, nad med ústům mým.

104 Z přikázaní tvých rozumnosti jsem nabyl, a protož všeliké cesty bludné nenávidím.

105 Nun Svíce nohám mým jest slovo tvé, a světlo stezce mé.

106 Přisáhl jsem, což i splním, že chci ostříhati soudů spravedlnosti tvé.

107 Ztrápenýť jsem přenáramně, Hospodine, obživiž mne vedlé slova svého.

108 Dobrovolné oběti úst mých, žádám, oblib, Hospodine, a právům svým vyuč mne.

109 Duše má jest v ustavičném nebezpečenství, a však na zákon tvůj se nezapomínám.

110 Polékli jsou mi bezbožní osídlo, ale já od rozkazů tvých se neodvracím.

111 Za dědictví věčné ujal jsem svědectví tvá, neboť jsou radost srdce mého.

112 Naklonil jsem srdce svého k vykonávání ustanovení tvých ustavičně, až i do konce.

113 Samech Výmyslků nenávidím, zákon pak tvůj miluji.

114 Skrýše má a pavéza má ty jsi, na slovo tvé očekávám.

115 Odstuptež ode mne nešlechetníci, abych ostříhal přikázaní Boha svého.

116 Zdržujž mne podlé slova svého, tak abych živ byl, a nezahanbuj mne v mém očekávání.

117 Posiluj mne, abych zachován byl, a patřil k ustanovením tvým ustavičně.

118 Potlačuješ všecky ty, kteříž odstupují od ustanovení tvých; neboť jest lživá opatrnost jejich.

119 Jako trůsku odmítáš všecky bezbožníky země, a protož miluji svědectví tvá.

120 Děsí se strachem před tebou tělo mé; nebo soudů tvých bojím se.

121 Ajin Činím soud a spravedlnost, nevydávejž mne mým násilníkům.

122 Zastup sám služebníka svého k dobrému, tak aby mne pyšní nepotlačili.

123 Oči mé hynou čekáním na spasení tvé, a na výmluvnost spravedlnosti tvé.

124 Nalož s služebníkem svým vedlé milosrdenství svého, a ustanovením svým vyuč mne.

125 Služebník tvůj jsem já, dejž mi rozumnost, abych uměl svědectví tvá.

126 Časť jest, abys se přičinil, Hospodine; zrušili zákon tvůj.

127 Z té příčiny miluji přikázaní tvá více nežli zlato, i to, kteréž jest nejlepší.

128 A proto, že všecky rozkazy tvé o všech věcech pravé býti poznávám, všeliké stezky bludné nenávidím.

129 Pe Předivnáť jsou svědectví tvá, a protož jich ostříhá duše má.

130 Začátek učení tvého osvěcuje, a vyučuje sprostné rozumnosti.

131 Ústa svá otvírám, a dychtím, nebo přikázaní tvých jsem žádostiv.

132 Popatřiž na mne, a smiluj se nade mnou podlé práva těch, kteříž milují jméno tvé.

133…