Prísloví 13–15

Syn moudrý přijímá cvičení otcovo, ale posměvač neposlouchá domlouvání.

Z ovoce úst každý jísti bude dobré, ale duše převrácených nátisky.

Kdo ostříhá úst svých, ostříhá duše své; kdo rozdírá rty své, setření na něj přijde.

Žádá, a nic nemá duše lenivého, duše pak pracovitých zbohatne.

Slova lživého nenávidí spravedlivý, bezbožníka pak v ošklivost uvodí a zahanbuje.

Spravedlnost ostříhá přímě chodícího po cestě, bezbožnost pak vyvrací hříšníka.

Někdo bohatým se dělaje, nemá nic: zase někdo dělaje se chudým, má však statku mnoho.

Výplata života člověku jest bohatství jeho, ale chudý neslyší domlouvání.

Světlo spravedlivých rozsvětluje se, svíce pak bezbožných zhasne.

Samou toliko pýchou působí člověk svár, ale při těch, jenž užívají rady, jest moudrost.

Statek zle dobytý umenšovati se bude, kdož pak shromažďuje rukou, přivětší ho.

Očekávání dlouhé zemdlívá srdce, ale žádost splněná jest strom života.

Kdož pohrdá slovem Božím, sám sobě škodí; ale kdož se bojí přikázaní, odplaceno mu bude.

Naučení moudrého jest pramen života, k vyhýbání se osídlům smrti.

Rozum dobrý dává milost, cesta pak převrácených jest tvrdá.

Každý důmyslný dělá uměle, ale blázen rozprostírá bláznovství.

Posel bezbožný upadá v neštěstí, jednatel pak věrný jest lékařství.

Chudoba a lehkost potká toho, jenž se vytahuje z kázně; ale kdož ostříhá naučení, zveleben bude.

Žádost naplněná sladká jest duši, ale ohavnost jest bláznům odstoupiti od zlého.

Kdo chodí s moudrými, bude moudrý; ale kdo tovaryší s blázny, setřín bude.

Hříšníky stihá neštěstí, ale spravedlivým odplatí Bůh dobrým.

Dobrý zanechává dědictví vnukům, ale zboží hříšného zachováno bývá spravedlivému.

Hojnost jest pokrmů na rolí chudých, někdo pak hyne skrze nerozšafnost.

Kdo zdržuje metlu svou, nenávidí syna svého; ale kdož ho miluje, za času jej tresce.

Spravedlivý jí až do nasycení duše své, břicho pak bezbožných nedostatek trpí.

Moudrá žena vzdělává dům svůj, bláznice pak rukama svýma boří jej.

Kdo chodí v upřímnosti své, bojí se Hospodina, ale převrácený v cestách svých pohrdá jím.

V ústech blázna jest hůl pýchy, rtové pak moudrých ostříhají jich.

Když není volů, prázdné jsou jesle, ale hojná úroda jest v síle volů.

Svědek věrný neklamá, ale svědek falešný mluví lež.

Hledá posměvač moudrosti, a nenalézá, rozumnému pak umění snadné jest.

Odejdi od muže bláznivého, když neseznáš při něm rtů umění.

Moudrost opatrného jest, aby rozuměl cestě své, bláznovství pak bláznů ke lsti.

Blázen přikrývá hřích, ale mezi upřímými dobrá vůle.

Srdce ví o hořkosti duše své, a k veselí jeho nepřimísí se cizí.

Dům bezbožných vyhlazen bude, ale stánek upřímých zkvetne.

Cesta zdá se přímá člověku, a však dokonání její jest cesta k smrti.

Také i v smíchu bolí srdce, a cíl veselí jest zámutek.

Cestami svými nasytí se převrácený srdcem, ale muž dobrý štítí se jeho.

Hloupý věří každému slovu, ale opatrný šetří kroku svého.

Moudrý bojí se a odstupuje od zlého, ale blázen dotře a smělý jest.

Náhlý se dopouští bláznovství, a muž myšlení zlých v nenávisti bývá.

Dědičně vládnou hlupci bláznovstvím, ale opatrní bývají korunováni uměním.

Sklánějí se zlí před dobrými, a bezbožní u bran spravedlivého.

Také i příteli svému v nenávisti bývá chudý, ale milovníci bohatého mnozí jsou.

Pohrdá bližním svým hříšník, ale kdož se slitovává nad chudými, blahoslavený jest.

Zajisté žeť bloudí, kteříž ukládají zlé; ale milosrdenství a pravda těm, kteříž smýšlejí dobré.

Všeliké práce bývá zisk, ale slovo rtů jest jen k nouzi.

Koruna moudrých jest bohatství jejich, bláznovství pak bláznivých bláznovstvím.

Vysvobozuje duše svědek pravdomluvný, ale lstivý mluví lež.

V bázni Hospodinově jestiť doufání silné, kterýž synům svým útočištěm bude.

Bázeň Hospodinova jest pramen života, k vyhýbání se osídlům smrti.

Ve množství lidu jest sláva krále, ale v nedostatku lidu zahynutí vůdce.

Zpozdilý k hněvu hojně má rozumu,ale náhlý pronáší bláznovství.

Život těla jest srdce zdravé, ale hnis v kostech jest závist.

Kdo utiská chudého, útržku činí Učiniteli jeho; ale ctí jej, kdož se slitovává nad chudým.

Pro zlost svou odstrčen bývá bezbožný, ale naději má i při smrti své spravedlivý.

V srdci rozumného odpočívá moudrost, co pak jest u vnitřnosti bláznů, nezatají se.

Spravedlnost zvyšuje národ, ale hřích jest ku pohanění národům.

Laskav bývá král na služebníka rozumného, ale hněviv na toho, kterýž hanbu činí.

Odpověd měkká odvracuje hněv, ale řeč zpurná vzbuzuje prchlivost.

Jazyk moudrých ozdobuje umění, ale ústa bláznů vylévají bláznovství.

Na všelikém místě oči Hospodinovy spatřují zlé i dobré.

Zdravý jazyk jest strom života, převrácenost pak z něho ztroskotání od větru.

Blázen pohrdá cvičením otce svého, ale kdož ostříhá naučení, opatrnosti nabude.

V domě spravedlivého jest hojnost veliká, ale v úrodě bezbožného zmatek.

Rtové moudrých rozsívají umění, srdce pak bláznů ne tak.

Obět bezbožných ohavností jest Hospodinu, ale modlitba upřímých líbí se jemu.

Ohavností jest Hospodinu cesta bezbožného, toho pak, kdož následuje spravedlnosti, miluje.

Trestání přísné opouštějícímu cestu, a kdož nenávidí domlouvání, umře.

Peklo i zatracení jest před Hospodinem, čím více srdce synů lidských?

Nemiluje posměvač toho, kterýž ho tresce, aniž k moudrým přistoupí.

Srdce veselé obveseluje tvář, ale pro žalost srdce duch zkormoucen bývá.

Srdce rozumného hledá umění, ale ústa bláznů pasou se bláznovstvím.

Všickni dnové chudého zlí jsou, ale dobromyslného hody ustavičné.

Lepší jest maličko s bázní Hospodinovou než poklad veliký s nepokojem.

Lepší jest krmě z zelí, kdež jest láska, nežli z krmného vola, kdež jest nenávist.

Muž hněvivý vzbuzuje sváry, ale zpozdilý k hněvu upokojuje svadu.

Cesta lenivého jest jako plot z trní, ale stezka upřímých jest vydlážená.

Syn moudrý obveseluje otce, bláznivý pak člověk pohrdá matkou svou.

Bláznovství jest veselím bláznu, ale člověk rozumný upřímo kráčeti směřuje.

Kdež není rady, zmařena bývají usilování, ale množství rádců ostojí.

Vesel bývá člověk z odpovědi úst svých; nebo slovo v čas příhodný ó jak jest dobré!

Cesta života vysoko jest rozumnému proto, aby se uchýlil od pekla dole.

Dům pyšných vyvrací Hospodin, meze pak vdovy upevňuje.

Ohavností jsou Hospodinu myšlení zlého, ale čistých řeči vzácné.

Kdož dychtí po lakomství, kormoutí dům svůj; ale kdož nenávidí darů, živ bude.

Srdce spravedlivého přemyšluje, co má mluviti, ale ústa bezbožných vylévají všelijakou zlost.

Vzdálen jest Hospodin od bezbožných, ale modlitbu spravedlivých vyslýchá.

To, což se zraku naskýtá, obveseluje srdce; pověst dobrá tukem naplňuje kosti.

Ucho, kteréž poslouchá trestání života, u prostřed moudrých bydliti bude.

Kdo se vyhýbá cvičení, zanedbává duše své; ale kdož přijímá domlouvání, má rozum.

Bázeň Hospodinova jest cvičení se moudrosti, a slávu předchází ponížení.