Psalm 78:43–68

Když činil v Egyptě znamení svá, a zázraky své na poli Soan,

Když obrátil v krev řeky a potoky jejich, tak že jich píti nemohli.

Dopustil na ně směsici žížal, aby je žraly, a žáby, aby je hubily.

A dal chroustům úrody jejich, a úsilí jejich kobylkám.

Stloukl krupami réví jejich, a stromy fíkové jejich ledem.

Vydal krupobití na hovada jejich, a na dobytek jejich uhlí řeřavé.

Poslal na ně prchlivost hněvu svého, rozpálení, zůřivost i ssoužení, dopustiv na ně anděly zlé.

Uprostrannil stezku prchlivosti své, neuchoval od smrti duše jejich, ano i na hovada jejich mor dopustil.

A pobil všecko prvorozené v Egyptě, prvotiny síly v staních Chamových.

Ale lid svůj vyvedl jako ovce, a vodil se s nimi jako s stádem po poušti.

Vodil je v bezpečnosti, tak že nestrašili, nepřátely pak jejich přikrylo moře,

Až je přivedl ku pomezí svatosti své, na horu tu, kteréž dobyla pravice jeho.

Vyhnav před tváří jejich národy, způsobil to, aby jim na provazec dědictví jejich přišli, a aby přebývala v staních jejich pokolení Izraelská.

Však vždy předce pokoušeli a dráždili Boha nejvyššího, a svědectví jeho neostříhali.

Ale zpět odšedše, převráceně činili, jako i předkové jejich; uchýlili se jako mylné lučiště.

Nebo popouzeli ho výsostmi svými, a rytinami svými k horlení přivedli jej.

Slyšel Bůh, a rozhněval se, a u velikou ošklivost vzal Izraele,

Tak že opustiv příbytek v Sílo, stánek, kterýž postavil mezi lidmi,

Vydal v zajetí sílu svou, a slávu svou v ruce nepřítele.

Dal pod meč lid svůj, a na dědictví své se rozhněval.

Mládence jeho sežral oheň, a panny jeho nebyly chváleny.

Kněží jejich od meče padli, a vdovy jejich neplakaly.

Potom pak procítil Pán jako ze sna, jako silný rek, kterýž po víně sobě vykřikuje.

A ranil nepřátely své po zadu, a u věčné pohanění je vydal.

Ačkoli pak pohrdl stánkem Jozefovým, a pokolení Efraimova nevyvolil,

Však vyvolil pokolení Judovo, horu Sion, kterouž zamiloval.