Žalmy 74–76

Vyučující, Azafův. Proč, ó Bože, nás tak do konce zamítáš? Proč roznícena jest prchlivost tvá proti stádci pastvy tvé?

Rozpomeň se na shromáždění své, jehož jsi od starodávna dobyl a vykoupil, na proutek dědictví svého, na Sion horu tuto, na níž přebýváš.

Přispějž k hrozným pustinám. Jak všecko pohubil nepřítel v svatyni!

Řvali nepřátelé tvoji u prostřed shromáždění tvých, a na znamení toho zanechali množství korouhví svých.

Za hrdinu jmín byl ten, kterýž co nejvýše zdvihl sekeru, roubaje vazbu dříví jeho.

A nyní již řezby jeho napořád sekerami a palicemi otloukají.

Uvrhli oheň do svatyně tvé, na zem zřítivše, poškvrnili příbytku jména tvého.

Řekli v srdci svém: Vyhubme je napořád. Takž vypálili všecky stánky Boha silného v zemi.

Znamení svých nevidíme, jižť není proroka, aniž jest mezi námi, kdo by věděl, dokud to stane.

I dokudž, ó Bože, útržky činiti bude odpůrce? A nepřítel ustavičně-liž rouhati se bude jménu tvému?

Proč zdržuješ ruku svou, a pravice své z lůna svého nevzneseš?

Však jsi ty, Bože, král můj od starodávna, působíš hojné spasení u prostřed země.

Ty silou svou rozdělil jsi moře, a potřels hlavy draků u vodách.

Ty jsi potřel hlavu Leviatanovi, dal jsi jej za pokrm lidu na poušti.

Ty jsi otevřel vrchoviště a potoky, ty jsi osušil i řeky prudké.

Tvůjť jest den, tvá jest také i noc, světlo i slunce ty jsi učinil.

Ty jsi založil všecky končiny země, léto i zimy ty jsi sformoval.

Rozpomeniž se na to, že útržky činil ten odpůrce Hospodinu, a lid bláznivý jak se jménu tvému rouhal.

Nevydávejž té zběři duše hrdličky své,na stádce chudých svých nezapomínej se na věky.

Ohlédni se na smlouvu; nebo plní jsou i nejtmavější koutové země peleší ukrutnosti.

Nechažť bídní neodcházejí s hanbou, chudý a nuzný ať chválí jméno tvé.

Povstaniž, ó Bože, a veď při svou, rozpomeň se na pohanění, kteréžť se děje od nesmyslných na každý den.

Nezapomínej se na vykřikování svých nepřátel, a na hluk proti tobě povstávajících, kterýž se silí ustavičně.

(75:1) Přednímu z kantorů, jako: Nezahlazuj, žalm Azafův, a píseň. (75:2) Oslavujeme tě, Bože, oslavujeme; nebo že jest blízké jméno tvé, vypravují to předivní skutkové tvoji.

(75:3) Když přijde čas uložený, já právě souditi budu.

(75:4) Rozplynula se země i všickni obyvatelé její, já utvrdím sloupy její. Sélah.

(75:5) Dím bláznům: Neblázněte, a bezbožným: Nevyzdvihujte rohů.

(75:6) Nevyzdvihujte proti Nejvyššímu rohů svých, aniž mluvte tvrdošijně.

(75:7) Nebo ne od východu, ani západu, ani od pouště přichází zvýšení;

(75:8) Ale Bůh soudce jednoho ponižuje, a druhého povyšuje.

(75:9) Kalich zajisté jest v rukou Hospodinových, a to vína kalného plný nalitý, z něhož nalévati bude, tak že i kvasnice jeho vyváží, a vypijí všickni bezbožníci země.

(75:10) Já pak zvěstovati budu skutky Páně na věčnost, žalmy zpívati budu Bohu Jákobovu.

(75:11) A všecky rohy bezbožníků srážím, rohové pak spravedlivého vyvýšeni budou.

(76:1) Přednímu z kantorů na neginot, žalm Azafův a píseň. (76:2) Znám jest Bůh v Judstvu, a v Izraeli veliké jméno jeho.

(76:3) V Sálem jest stánek jeho, a obydlé jeho na Sionu.

(76:4) Tamť jest polámal ohnivé šípy lučišť, pavézu a meč, i válku. Sélah.

(76:5) Slavný jsi učiněn a důstojný horami loupeže.

(76:6) V loupež dáni jsou udatní srdcem, zesnuli snem svým, aniž nalezly zmužilé hrdiny síly v rukou svých.

(76:7) Od žehrání tvého, ó Bože Jákobův, i vůz i kůň tvrdě zesnuli.

(76:8) Ty jsi, ty velmi hrozný, a kdo jest, ješto by před tebou ostál v rozhněvání tvém?

(76:9) Když s nebe dáváš slyšeti výpověd svou, země se bojí a tichne,

(76:10) Když povstává k soudu Bůh, aby zachoval všecky pokorné na zemi. Sélah.

(76:11) Zajisté i hněv člověka chváliti tě musí, a ostatek zůřivosti skrotíš.

(76:12) Sliby čiňte a plňte Hospodinu Bohu vašemu; kteřížkoli jste vůkol něho, přinášejte dary Přehroznému.

(76:13) Onť odjímá ducha knížatům, a k hrůze jest králům zemským.