Psalm 59–60

(59:1) Přednímu z kantorů, jako: Nevyhlazujž, Davidův žalm zlatý, když poslal Saul, aby střehouc domu, zabili ho. (59:2) Vytrhni mne od nepřátel mých, Bože můj; před těmi, kteříž povstávají proti mně, bezpečna mne učiň.

(59:3) Vytrhni mne od těch, kteříž páší nepravost, a od mužů vražedlných zachovej mne.

(59:4) Neb aj, zálohy činí duši mé, sbírají se proti mně mocní, bez mého provinění a bez hříchu mého, ó Hospodine.

(59:5) Beze vší mé nepravosti sbíhají se, a strojí; povstaniž mně vstříc, a popatř.

(59:6) Sám ty, Hospodine Bože zástupů, Bože Izraelský, prociť, abys navštívil všecky národy, aniž se smilovávej nad kterým z těch převrácenců nešlechetných. Sélah.

(59:7) Navracejí se k večerou, štěkají jako psi, a běhají okolo města.

(59:8) Aj, coť vynášejí ústy svými! Mečové jsou ve rtech jejich, nebo říkají: Zdaliž kdo slyší?

(59:9) Ale ty, Hospodine, směješ se jim, posmíváš se všechněm národům.

(59:10) Když on moc provozuje, na tebe pozor míti budu, nebo ty, Bože, jsi hrad můj vysoký.

(59:11) Bůh mně milosrdný předejdeť mne, Bůh dá mi viděti pomstu nad nepřátely mými.

(59:12) Nezbijej jich, aby nezapomněl lid můj, ale zmítej jimi mocí svou, a sházej je, pavézo naše, ó Pane.

(59:13) Hřích úst svých, slova rtů svých, (postiženi jsouce v pýše své, pro prokletí a chřadnutí), ať vypravují.

(59:14) Zahlaď v prchlivosti, zahlaď je, ať jich není, ať poznají, že Bůh panuje v Jákobovi i do končin země. Sélah.

(59:15) I nechažť se pak zase navracejí k večerou, štěkají jako psi, a běhají okolo města.

(59:16) Nechať těkají, a potravy hledají, však hladovití jsouce, uložiti se musejí.

(59:17) Já pak zpívati budu o síle tvé, hned z jitra hlasitě slaviti budu milosrdenství tvé, nebo jsi byl hrad můj vysoký, a útočiště v den ssoužení mého.

(59:18) A posilen jsa, žalmy tobě zpívati budu; nebo jsi Bůh, vysoký hrad můj, Bůh mně milosrdný.

(60:1) Přednímu z kantorů na šušan eduth, zlatý žalm Davidův, k vyučování, (60:2) Když válku vedl proti Syrii Naharaim, a proti Syrii Soba, kdyžto navrátil se Joáb, pobiv Idumejských v údolí slaném dvanácte tisíců. (60:3) Bože, zavrhl jsi byl nás, roztrhls nás a hněvals se, navratiž se zase k nám.

(60:4) Zatřásl jsi byl zemí a roztrhls ji, uzdraviž rozsedliny její, neboť se chvěje.

(60:5) Ukazoval jsi lidu svému tvrdé věci, napájels nás vínem zkormoucení.

(60:6) Ale nyní dal jsi těm, kteříž se tebe bojí, korouhev, aby ji vyzdvihli pro pravdu tvou. Sélah.

(60:7) Ať jsou vysvobozeni milí tvoji, zachovávejž jich pravicí svou, a vyslyš mne.

(60:8) Bůh mluvil skrze svatost svou, veseliti se budu, budu děliti Sichem, a údolí Sochot rozměřím.

(60:9) Můjť jest Galád, můj i Manasses, a Efraim síla hlavy mé, Juda učitel můj.

(60:10) Moáb medenice k umývání mému, na Edoma uvrhu obuv svou, proti mně, Palestino, trub.

(60:11) Kdo mne uvede do města ohraženého? Kdo mne zprovodí až do Idumee?

(60:12) Zdali ne ty, ó Bože, kterýž jsi nás byl zavrhl, a nevycházels, Bože, s vojsky našimi?

(60:13) Uděliž nám pomoci před nepřítelem, nebo marná jest pomoc lidská.

(60:14) V Bohu udatně sobě počínati budeme, a onť pošlapá nepřátely naše.