Žalmy 50–52

Žalm Azafovi. Bůh silný, Bůh Hospodin mluvil, a přivolal zemi od východu slunce i od západu jeho.

Z Siona v dokonalé kráse Bůh zastkvěl se.

Béřeť se Bůh náš, a nebude mlčeti; oheň před ním vše zžírati bude, a vůkol něho vichřice náramná.

Zavolal nebes s hůry i země, aby soudil lid svůj, řka:

Shromažďte mi svaté mé, kteříž smlouvu se mnou učinili při obětech.

I budou vypravovati nebesa spravedlnost jeho; nebo sám Bůh soudce jest. Sélah.

Slyš, lide můj, a buduť mluviti, Izraeli, a buduť tebou osvědčovati. Já zajisté Bůh, Bůh tvůj jsem.

Nechci tě obviňovati z příčiny obětí tvých, ani zápalů tvých, že by vždycky přede mnou nebyli.

Nevezmuť z domu tvého volka, ani z chlévů tvých kozlů.

Nebo má jest všecka zvěř lesní, i hovada na tisíci horách.

Já znám všecko ptactvo po horách, a zvěř polní před sebou mám.

Zlačním-li, nic tobě o to nedím; nebo můj jest okršlek zemský i plnost jeho.

Zdaliž jídám maso z volů, a pijím krev kozlovou?

Obětuj Bohu obět chvály, a plň Nejvyššímu své sliby;

A vzývej mne v den ssoužení, vytrhnu tě, a ty mne budeš slaviti.

Sic jinak bezbožníku praví Bůh: Což tobě do toho, že ty vypravuješ ustanovení má, a béřeš smlouvu mou v ústa svá,

Poněvadž jsi vzal v nenávist kázeň, a zavrhl jsi za sebe slova má.

Vidíš-li zloděje, hned s ním běžíš, a s cizoložníky díl svůj máš.

Ústa svá pouštíš ke zlému, a jazyk tvůj skládá lest.

Usazuješ se, a mluvíš proti bratru svému, a na syna matky své lehkost uvodíš.

To jsi činil, a já mlčel jsem. Měl-liž jsi ty se domnívati, že já tobě podobný budu? Nýbrž trestati tě budu, a představímť to před oči tvé.

Srozumějtež tomu již aspoň vy, kteříž se zapomínáte na Boha, abych snad nepochytil, a nebyl by, kdo by vytrhl.

Kdož obětuje obět chvály, tenť mne uctí, a tomu, kdož napravuje cestu svou, ukáži spasení Boží.

(51:1) Přednímu z kantorů, žalm Davidův, (51:2) Když k němu přišel Nátan prorok, po jeho vjití k Betsabé. (51:3) Smiluj se nade mnou, Bože, podlé milosrdenství svého, podlé množství slitování svých shlaď přestoupení má.

(51:4) Dokonale obmej mne od nepravosti mé, a od hříchu mého očisť mne.

(51:5) Nebo já znám přestoupení svá, a hřích můj přede mnou jest ustavičně.

(51:6) Tobě, tobě samému, zhřešil jsem, a zlého se před očima tvýma dopustil, abys spravedlivý zůstal v řečech svých, a bez úhony v soudech svých.

(51:7) Aj, v nepravosti zplozen jsem, a v hříchu počala mne matka má.

(51:8) Aj, ty libuješ pravdu u vnitřnostech, nadto skrytou moudrost zjevil jsi mi.

(51:9) Vyčisť mne yzopem, a očištěn budu, umej mne, a nad sníh bělejší budu.

(51:10) Dej mi slyšeti radost a potěšení, tak ať zpléší kosti mé, kteréž jsi potřel.

(51:11) Odvrať tvář svou přísnou od hříšností mých, a vymaž všecky nepravosti mé.

(51:12) Srdce čisté stvoř mi, ó Bože, a ducha přímého obnov u vnitřnostech mých.

(51:13) Nezamítej mne od tváři své, a Ducha svatého svého neodjímej ode mne.

(51:14) Navrať mi radost spasení svého, a duchem dobrovolným utvrď mne.

(51:15) I budu vyučovati přestupníky cestám tvým, aby hříšníci k tobě se obraceli.

(51:16) Vytrhni mne z pomsty pro vylití krve, ó Bože, Bože spasiteli můj, a budeť s veselím prozpěvovati jazyk můj o spravedlnosti tvé.

(51:17) Pane, rty mé otevři, i budou ústa má zvěstovati chválu tvou.

(51:18) Nebo neoblíbil bys oběti, bychť ji i dal, aniž bys zápalu přijal.

(51:19) Oběti Boží duch skroušený; srdcem skroušeným a potřebným, Bože, nezhrzíš.

(51:20) Dobrotivě nakládej z milosti své s Sionem, vzdělej zdi Jeruzalémské.

(51:21) A tehdáž sobě zalíbíš oběti spravedlnosti, zápaly a pálení celých obětí, tehdážť voly na oltáři tvém obětovati budou.

(52:1) Přednímu z kantorů, vyučující žalm Davidův. (52:2) Když přišel Doeg Idumejský, a zvěstoval Saulovi, a pověděl mu, že David všel do domu Achimelechova. (52:3) Proč se chlubíš nešlechetností, ty mocný? Milosrdenstvíť Boha silného trvá každého dne.

(52:4) Těžkosti obmýšlí jazyk tvůj, tak jako břitva nabroušená lest provodí.

(52:5) Miluješ zlé více než dobré, raději lež mluvíš než spravedlnost. Sélah.

(52:6) Miluješ všelijaké řeči k sehlcení, a jazyk ošemetný.

(52:7) I tebeť Bůh silný zkazí na věky, pochytí tě, a vytrhne tě z stánku, a vykoření z země živých. Sélah.

(52:8) Což spravedliví vidouce, budou se báti a jemu posmívati:

(52:9) Aj, toť jest ten člověk, kterýž neskládal v Bohu síly své, ale doufaje ve množství bohatství svých, zmocňoval se v zlosti své.

(52:10) Já pak budu jako oliva zelenající se v domě Božím; neboť jsem naději složil v milosrdenství Božím na věky věků.

(52:11) Oslavovati tě budu, Pane, na věky, že jsi to učinil, a poshovím na jméno tvé, neboť jest vzácné před oblíčejem svatých tvých.