Psalm 119:97–112

Mem Ó jak miluji zákon tvůj, tak že každého dne on jest mé přemyšlování.

Nad nepřátely mé moudřejšího mne činíš přikázaními svými; nebo mám je ustavičně před sebou.

Nade všecky své učitele rozumnější jsem učiněn; nebo svědectví tvá jsou má přemyšlování.

I nad starce opatrnější jsem, nebo přikázaní tvých ostříhám.

Od každé cesty zlé zdržuji nohy své, abych ostříhal slova tvého.

Od soudů tvých se neodvracuji, proto že ty mne vyučuješ.

Ó jak jsou sladké dásním mým výmluvnosti tvé, nad med ústům mým.

Z přikázaní tvých rozumnosti jsem nabyl, a protož všeliké cesty bludné nenávidím.

Nun Svíce nohám mým jest slovo tvé, a světlo stezce mé.

Přisáhl jsem, což i splním, že chci ostříhati soudů spravedlnosti tvé.

Ztrápenýť jsem přenáramně, Hospodine, obživiž mne vedlé slova svého.

Dobrovolné oběti úst mých, žádám, oblib, Hospodine, a právům svým vyuč mne.

Duše má jest v ustavičném nebezpečenství, a však na zákon tvůj se nezapomínám.

Polékli jsou mi bezbožní osídlo, ale já od rozkazů tvých se neodvracím.

Za dědictví věčné ujal jsem svědectví tvá, neboť jsou radost srdce mého.

Naklonil jsem srdce svého k vykonávání ustanovení tvých ustavičně, až i do konce.