Psalm 102:12–22

(102:13) Ale ty, Hospodine, na věky zůstáváš, a památka tvá od národu až do pronárodu.

(102:14) Ty povstana, smiluješ se nad Sionem, nebo čas jest učiniti milost jemu, a čas uložený přišel.

(102:15) Nebo líbost mají služebníci tvoji v kamení jeho, a nad prachem jeho slitují se,

(102:16) Aby se báli pohané jména Hospodinova, a všickni králové země slávy tvé,

(102:17) Když by Hospodin vzdělal Sion, a ukázal se v slávě své,

(102:18) Když by popatřil k modlitbě poníženého lidu, nepohrdaje modlitbou jejich.

(102:19) Budeť to zapsáno pro budoucí potomky, a lid, kterýž má stvořen býti, chváliti bude Hospodina,

(102:20) Že shlédl s výsosti svatosti své. Hospodin s nebe na zemi že popatřil,

(102:21) Aby vyslyšel vzdychání vězňů, a rozvázal ty, kteříž již k smrti oddání byli,

(102:22) Aby vypravovali na Sionu jméno Hospodinovo, a chválu jeho v Jeruzalémě,

(102:23) Když se spolu shromáždí národové a království, aby sloužili Hospodinu.