Mlčelivě se měj k Hospodinu, a očekávej na něj pečlivě. Nekormuť se příčinou toho, jemuž se daří na cestě jeho, příčinou člověka, kterýž provodí, cožkoli umyslil.

Pusť mimo sebe hněv, a zanech prchlivosti; nezpouzej se tak, abys zle činiti chtěl.

Nebo zlostníci vypléněni budou, ale ti, kteříž očekávají na Hospodina, dědičně zemí vládnouti budou.

Po malé chvíli zajisté, anť bezbožníka nebude, a pohledíš na místo jeho, anť ho již není.

Ale tiší dědičně obdrží zemi, a rozkoš míti budou ve množství pokoje.

Zle myslí bezbožník o spravedlivém, a škřipí na něj zuby svými,

Ale Hospodin směje se jemu; nebo vidí, že se přibližuje den jeho.

Vytrhujíť bezbožníci meč, a natahují lučiště své, aby porazili chudého a nuzného, aby hubili ty, kteříž jsou ctného obcování;

Ale meč jejich vejde v jejich srdce, a lučiště jejich budou polámána.

Lepší jest málo, což má spravedlivý, než veliká bohatství bezbožníků mnohých.

Nebo ramena bezbožných polámána budou, spravedlivé pak zdržuje Hospodin.

Znáť Hospodin dny upřímých, protož dědictví jejich na věky zůstane.

Nebudouť zahanbeni v čas zlý, a ve dnech hladu nasyceni budou;

Ale bezbožníci zahynou, a nepřátelé Hospodinovi, jak tuk beranů s dymem mizí, tak zmizejí.

Vypůjčuje bezbožník, a nemá co oplatiti, ale spravedlivý milost činí, a rozdává.

Nebo požehnaní ode Pána zemí vládnouti budou, ale zlořečení od něho budou vypléněni.

Krokové člověka spravedlivého od Hospodina spravováni bývají, a cestu jeho libuje.

Jestliže by upadl, neurazí se; nebo Hospodin drží jej za ruku jeho.

Mlad jsem byl, a sstaral jsem se, a neviděl jsem spravedlivého opuštěného, ani semene jeho žebrati chleba.

Každého dne milost činí, i půjčuje, a však símě jeho jest v požehnání.

Odstup od zlého, a čiň dobré, a bydliti budeš na věky.

Nebo Hospodin miluje soud, a neopouští svatých svých, na věky v stráži jeho budou; símě pak bezbožníků bude vypléněno.

Ale spravedliví ujmou zemi dědičně, a na věky v ní přebývati budou.

Ústa spravedlivého mluví moudrost, a jazyk jeho vynáší soud.

Zákon Boha jeho jest v srdci jeho, pročež nepodvrtnou se nohy jeho.

Špehujeť bezbožník po spravedlivém, a hledá ho zahubiti;

Ale Hospodin ho nenechá v ruce jeho, aniž ho dopustí potupiti, když by souzen byl.

Očekávejž tedy na Hospodina, a ostříhej cesty jeho, a on tě povýší, abys dědičně obdržel zemi, z níž že vykořeněni budou bezbožníci, uhlédáš.

Viděl jsem bezbožníka hrozné síly, an se rozložil jako zelený samorostlý strom.

Ale tudíž pominul, a aj nebylo ho; nebo hledal jsem ho, a není nalezen.

Pozor měj na pobožného, a viz upřímého, žeť takového člověka poslední věci jsou potěšené,

Přestupníci pak že tolikéž vyhlazeni budou, a bezbožníci naposledy vyťati.

Ale spasení spravedlivých jest od Hospodina, onť jest síla jejich v času ssoužení.

Spomáháť jim Hospodin, a je vytrhuje, vytrhuje je od bezbožníků, a zachovává je; nebo doufají v něho.

(38:1) Žalm Davidův k připomínání. (38:2) Hospodine, v prchlivosti své netresci mne, ani v hněvě svém kárej mne.

(38:3) Nebo střely tvé uvázly ve mně, a ruka tvá na mne těžce dolehla.

(38:4) Nic není celého v těle mém pro tvou hněvivost, nemají pokoje kosti mé pro hřích můj.

(38:5) Nebo nepravosti mé vzešly nad hlavu mou, jako břímě těžké nemožné jsou mi k unesení.

(38:6) Zahnojily se, a kyší rány mé pro bláznovství mé.

(38:7) Pohrbený a sklíčený jsem náramně, každého dne v smutku chodím.

(38:8) Nebo ledví má plná jsou mrzkosti, a nic není celého v těle mém.

(38:9) Zemdlen jsem a potřín převelice, řvu pro úzkost srdce svého.

(38:10) Pane, před tebou jest všecka žádost má, a vzdychání mé není před tebou skryto.

(38:11) Srdce mé zmítá se, opustila mne síla má, i to světlo očí mých není se mnou.

(38:12) Ti, kteříž mne milovali, a tovaryši moji, štítí se ran mých, a příbuzní moji zdaleka stojí.

(38:13) Ti pak, kteříž stojí o bezživotí mé, osídla lécejí, a kteříž mého zlého hledají, mluví převráceně, a přes celý den lest a chytrost smýšlejí.

(38:14) Ale já jako hluchý neslyším, a jako němý, kterýž neotvírá úst svých;

(38:15) Tak jsem, jako člověk, kterýž neslyší, a v jehož ústech není žádného odporu.

(38:16) Nebo na tě, Hospodine, očekávám, ty za mne odpovíš, Pane Bože můj.

(38:17) Nebo jsem řekl: Ať se neradují ze mne, poklesla-li by se noha má, ať se pyšně nepozdvihují nade mnou,

(38:18) Poněvadž k snášení bíd hotov jsem, anobrž bolest má vždycky jest přede mnou.

(38:19) A že nepravosti své vyznávám, a pro hřích svůj tesklím.

(38:20) Pročež nepřátelé moji veseli jsouce, silí se, a rozmnožují se ti, kteříž mne bez příčiny nenávidí.

(38:21) A zlým za dobré mi se odplacujíce, činí mi protivenství, proto že dobrého následuji.

(38:22) Neopouštějž mne, Hospodine Bože můj, nevzdalujž se ode mne.

(38:23) Přispěj k spomožení mému, Pane spasení mého.

(39:1) Přednímu zpěváku Jedutunovi, žalm Davidův. (39:2) Řekl jsem: Ostříhati budu cest svých, abych nezhřešil jazykem svým; pojmu v uzdu ústa svá, dokudž bude bezbožník přede mnou.

(39:3) Mlčením byl jsem k němému podobný, umlčel jsem se i spravedlivého odporu, ale bolest má více zbouřena jest.

(39:4) Hořelo ve mně srdce mé, roznícen jest oheň v přemyšlování mém, tak že jsem mluvil jazykem svým, řka:

(39:5) Dej mi znáti, Hospodine, konec života mého, a odměření dnů mých jaké jest, abych věděl, jak dlouho trvati mám.

(39:6) Aj, na dlaň odměřil jsi mi dnů, a věk můj jest jako nic před tebou, a jistě žeť není než pouhá marnost každý člověk, jakkoli pevně stojící. Sélah.

(39:7) Jistě tak pomíjí člověk jako stín, nadarmo zajisté kvaltuje se; shromažďuje, a neví, kdo to pobéře.

(39:8) Načež bych tedy nyní očekával, Pane? Očekávání mé jest na tebe.

(39:9) A protož ode všech přestoupení mých vysvoboď mne, za posměch bláznu nevystavuj mne.

(39:10) Oněměl jsem, a neotevřel úst svých, proto že jsi ty učinil to.

(39:11) Odejmi ode mne metlu svou, nebo od švihání ruky tvé docela zhynul jsem.

(39:12) Ty, když žehráním pro nepravost tresceš člověka, hned jako mol k zetlení přivodíš zdárnost jeho; marnost zajisté jest všeliký člověk. Sélah.

(39:13) Vyslyšiž modlitbu mou, Hospodine, a volání mé přijmi v uši své; neodmlčujž se kvílení mému, nebo jsem příchozí a podruh u tebe, jako i všickni otcové moji.

(39:14) Ponechej mne, ať se posilím, prvé než bych se odebral, a již zde více nebyl.

Read in Logos

Public Domain