Proverbs 19–21

Lepší jest chudý, jenž chodí v upřímnosti své, nežli převrácený ve rtech svých, kterýž jest blázen.

Jistě že bez umění duši není dobře, a kdož jest kvapných noh, hřeší.

Bláznovství člověka převrací cestu jeho, ačkoli proti Hospodinu zpouzí se srdce jeho.

Statek přidává přátel množství, ale chudý od přítele svého odloučen bývá.

Svědek falešný nebude bez pomsty, a kdož mluví lež, neuteče.

Mnozí pokoří se před knížetem, a každý jest přítel muži štědrému.

Všickni bratří chudého v nenávisti jej mají; čím více přátelé jeho vzdalují se od něho! Když volá za nimi, není jich.

Ten, kdož miluje duši svou, nabývá moudrosti, a ostříhá opatrnosti, aby nalezl dobré.

Svědek falešný nebude bez pomsty, a kdož mluví lež, zahyne.

Nesluší na blázna rozkoš, a ovšem, aby služebník nad knížaty panoval.

Rozum člověka zdržuje hněv jeho, a čest jeho jest prominouti provinění.

Prchlivost královská jako řvání mladého lva jest, a ochotnost jeho jako rosa na bylinu.

Trápení otci svému jest syn bláznivý, a ustavičné kapání žena svárlivá.

Dům a statek jest po rodičích, ale od Hospodina manželka rozumná.

Lenost přivodí tvrdý sen, a duše váhavá lačněti bude.

Ten, kdož ostříhá přikázaní, ostříhá duše své; ale kdož pohrdá cestami svými, zahyne.

Kdo uděluje chudému, půjčuje Hospodinu, a onť za dobrodiní jeho odplatí jemu.

Tresci syna svého, dokudž jest o něm naděje, a k zahynutí jeho neodpouštěj jemu duše tvá.

Veliký hněv ukazuj, odpouštěje trestání, proto že poněvadž odpouštíš, potom více trestati budeš.

Poslouchej rady, a přijímej kázeň, abys vždy někdy moudrý byl.

Mnozí úmyslové jsou v srdci člověka, ale uložení Hospodinovo toť ostojí.

Žádaná věc člověku jest dobře činiti jiným, ale počestnější jest chudý než muž lživý.

Bázeň Hospodinova k životu. Takový jsa nasycen, bydlí, aniž neštěstím navštíven bývá.

Lenivý schovává ruku svou za ňadra, ani k ústům svým jí nevztáhne.

Ubí posměvače, ať se hlupec dovtípí; a potresci rozumného, ať porozumí umění.

Syn, kterýž hanbu a lehkost činí, hubí otce, a zahání matku.

Přestaň, synu můj, poslouchati učení, kteréž od řečí rozumných odvozuje.

Svědek nešlechetný posmívá se soudu, a ústa bezbožných přikrývají nepravost.

Nebo na posměvače hotoví jsou nálezové, a rány na hřbet bláznů.

Víno činí posměvače, a nápoj opojný nepokojného; pročež každý, kdož se kochá v něm, nebývá moudrý.

Hrůza královská jako řvání mladého lva; kdož ho rozhněvá, hřeší proti životu svému.

Přestati od sváru jest to každému ku poctivosti, ale kdožkoli se do nich zapletá, blázen jest.

Lenoch neoře pro zimu, pročež žebrati bude ve žni, ale nadarmo.

Rada v srdci muže voda hluboká, muž však rozumný dosáhne jí.

Větší díl lidí honosí se účinností svou, ale v pravdě takového kdo nalezne?

Spravedlivý ustavičně chodí v upřímnosti své; blažení synové jeho po něm.

Král sedě na soudné stolici, rozhání očima svýma všecko zlé.

Kdo může říci: Očistil jsem srdce své? Čist jsem od hříchu svého?

Závaží rozdílná a míra rozdílná, obé to ohavností jest Hospodinu.

Po skutcích svých poznáno bývá také i pachole, jest-li upřímé a pravé dílo jeho.

Ucho, kteréž slyší, a oko, kteréž vidí, obé to učinil Hospodin.

Nemiluj snu, abys nezchudl, otevři oči své, a nasytíš se chlebem.

Zlé, zlé, říká ten, kdož kupuje, a odejda, tedy se chlubí.

Zlato a množství perel, a nejdražší klínot jsou rtové umělí.

Vezmi roucho toho, kterýž slíbil za cizího, a kdo za cizozemku, základ jeho.

Chutný jest někomu chléb falše, ale potom ústa jeho pískem naplněna bývají.

Myšlení radou upevňuj, a s opatrnou radou veď boj.

Kdo vynáší tajnost, chodí neupřímě, pročež k lahodícímu rty svými nepřiměšuj se.

Kdo zlořečí otci svému neb matce své, zhasne svíce jeho v temných mrákotách.

Dědictví rychle z počátku nabytému naposledy nebývá dobrořečeno,

Neříkej: Odplatím se zlým; očekávej na Hospodina, a vysvobodí tě.

Ohavností jsou Hospodinu závaží rozdílná, a váhy falešné neoblibuje.

Od Hospodina jsou krokové muže, ale člověk jak vyrozumívá cestě jeho?

Osídlo jest člověku pohltiti věc posvěcenou, a po slibu zase toho vyhledávati.

Král moudrý rozptyluje bezbožné, a uvodí na ně pomstu.

Duše člověka jest svíce Hospodinova, kteráž zpytuje všecky vnitřnosti srdečné.

Milosrdenství a pravda ostříhají krále, a milosrdenstvím podpírá se trůn jeho.

Ozdoba mládenců jest síla jejich, a okrasa starců šediny.

Modřiny ran jsou lékařství při zlém, a bití vnitřnostem života.

Jako potůčkové vod jest srdce královo v ruce Hospodinově; kamžkoli chce, nakloňuje ho.

Všeliká cesta člověka přímá se zdá jemu, ale kterýž zpytuje srdce, Hospodin jest.

Vykonávati spravedlnost a soud více se líbí Hospodinu nežli obět.

Vysokost očí, širokost srdce, a orání bezbožných jest hříchem.

Myšlení bedlivého všelijak ku prospěchu přicházejí, ale každého toho, kdož kvapný jest, toliko k nouzi.

Pokladové jazykem lživým shromáždění jsou marnost pomíjející hledajících smrti.

Zhouba, kterouž činí bezbožníci, bydliti bude u nich; nebo se zpěčují činiti soudu.

Muž, jehož cesta převrácená jest, cizí jest, čistého pak dílo přímé jest.

Lépe jest bydliti v koutě na střeše,nežli s ženou svárlivou v domě společném.

Duše bezbožného žádá zlého, ani přítel jeho jemu příjemný nebývá.

Posměvač když bývá trestán, hloupý bývá moudřejší; a když se uměle nakládá s moudrým, přijímá umění.

Vyučuje Bůh spravedlivého na domě bezbožného, kterýž vyvrací bezbožné pro zlost.

Kdo zacpává ucho své k volání chudého, i on sám volati bude, a nebude vyslyšán.

Dar skrytý ukrocuje prchlivost, a pocta v klíně hněv prudký.

Radostí jest spravedlivému činiti soud, ale hrůzou činitelům nepravosti.

Člověk bloudící z cesty rozumnosti v shromáždění mrtvých odpočívati bude.

Muž milující veselost nuzníkem bývá, a kdož miluje víno a masti, nezbohatne.

Výplatou za spravedlivého bude bezbožný, a za upřímé ošemetný.

Lépe jest bydliti v zemi pusté než s ženou svárlivou a zlostnou.

Poklad žádostivý a olej jest v příbytku moudrého, bláznivý pak člověk zžírá jej.

Kdo snažně následuje spravedlnosti a milosrdenství, nalézá život, spravedlnost i slávu.

Do města silných vchází moudrý, a boří pevnost doufání jeho.

Kdo ostříhá úst svých a jazyka svého, ostříhá od úzkosti duše své.

Hrdého a pyšného jméno jest posměvač, kterýž vše s neochotností a pýchou dělá.

Žádost lenivého zabijí jej, nebo nechtí ruce jeho dělati.

Každého dne žádostí hoří, spravedlivý pak dává a neskoupí se.

Obět bezbožných ohavností jest, ovšem pak jestliže by ji s nešlechetností obětovali.

Svědek lživý zahyne, ale muž, kterýž co slyší, stále mluviti bude.

Muž bezbožný zatvrzuje tvář svou, upřímý pak měří cestu svou.

Není žádné moudrosti, ani opatrnosti, ani rady proti Hospodinu.

Kůň strojen bývá ke dni boje, ale Hospodinovo jest vysvobození.