Job 34:16–30

Máš-li tedy rozum, poslyš toho, pusť v uši své hlas řečí mých.

Ješto ten, kterýž by v nenávisti měl soud, zdaliž by panovati mohl? Čili toho, jenž jest svrchovaně spravedlivý, za nešlechetného vyhlásíš?

Zdaliž sluší králi říci: Ó nešlechetný, a šlechticům: Ó bezbožní?

Mnohem méně tomu, kterýž nepřijímá osob knížat, aniž u něho má přednost urozený před nuzným; nebo dílo rukou jeho jsou všickni.

V okamžení umírají, třebas o půl noci postrčeni bývají lidé, a pomíjejí, a zachvácen bývá silný ne rukou lidskou.

Nebo oči jeho hledí na cesty člověka, a všecky kroky jeho on spatřuje.

Neníť žádných temností, ani stínu smrti, kdež by se skryli činitelé nepravosti.

Aniž zajisté vzkládá na koho více, tak aby se s Bohem silným souditi mohl.

Pyšné stírá bez počtu, a postavuje jiné na místa jejich.

Nebo zná skutky jejich; pročež na ně obrací noc, a potříni bývají.

Jakožto bezbožné rozráží je na místě patrném,

Proto že odstoupili od něho, a žádných cest jeho nešetřili,

Aby dokázal, že připouští k sobě křik nuzného, a volání chudých že vyslýchá.

(Nebo když on spokojí, kdo znepokojí? A když skryje tvář svou, kdo jej spatří?)Tak celý národ, jako i každého člověka jednostejně,

Aby nekraloval člověk pokrytý, aby nebylo lidem ourazu.