Psalm 119:129–144

Pe Předivnáť jsou svědectví tvá, a protož jich ostříhá duše má.

Začátek učení tvého osvěcuje, a vyučuje sprostné rozumnosti.

Ústa svá otvírám, a dychtím, nebo přikázaní tvých jsem žádostiv.

Popatřiž na mne, a smiluj se nade mnou podlé práva těch, kteříž milují jméno tvé.

Kroky mé utvrzuj v slovu svém, a nedej, aby nade mnou panovati měla jaká nepravost.

Vysvoboď mne z nátisků lidských, abych ostříhal rozkazů tvých.

Zasvěť tvář svou nad služebníkem svým, a ustanovením svým vyuč mne.

Potůčkové vod vyplývají z očí mých příčinou těch, kteříž neostříhají zákona tvého.

Tsade Spravedlivý jsi, Hospodine, a upřímý v soudech svých.

Ty jsi vydal spravedlivá svědectví svá, a vší víry hodná.

Až svadnu, tak horlím, že se zapomínají na slovo tvé nepřátelé moji.

Zprubovanáť jest řeč tvá dokonale, tou příčinou ji miluje služebník tvůj.

Maličký a opvržený jsem já, však na rozkazy tvé se nezapomínám.

Spravedlnost tvá jest spravedlnost věčná, a zákon tvůj pravda.

Ssoužení a nátisk mne stihají, přikázaní tvá jsou mé rozkoše.

Spravedlnost svědectví tvých trvá na věky; dej mi z ní rozumnosti nabýti, tak abych živ býti mohl.