(60:1) Přednímu z kantorů na šušan eduth, zlatý žalm Davidův, k vyučování, (60:2) Když válku vedl proti Syrii Naharaim, a proti Syrii Soba, kdyžto navrátil se Joáb, pobiv Idumejských v údolí slaném dvanácte tisíců. (60:3) Bože, zavrhl jsi byl nás, roztrhls nás a hněvals se, navratiž se zase k nám.

(60:4) Zatřásl jsi byl zemí a roztrhls ji, uzdraviž rozsedliny její, neboť se chvěje.

(60:5) Ukazoval jsi lidu svému tvrdé věci, napájels nás vínem zkormoucení.

(60:6) Ale nyní dal jsi těm, kteříž se tebe bojí, korouhev, aby ji vyzdvihli pro pravdu tvou. Sélah.

(60:7) Ať jsou vysvobozeni milí tvoji, zachovávejž jich pravicí svou, a vyslyš mne.

(60:8) Bůh mluvil skrze svatost svou, veseliti se budu, budu děliti Sichem, a údolí Sochot rozměřím.

(60:9) Můjť jest Galád, můj i Manasses, a Efraim síla hlavy mé, Juda učitel můj.

(60:10) Moáb medenice k umývání mému, na Edoma uvrhu obuv svou, proti mně, Palestino, trub.

(60:11) Kdo mne uvede do města ohraženého? Kdo mne zprovodí až do Idumee?

(60:12) Zdali ne ty, ó Bože, kterýž jsi nás byl zavrhl, a nevycházels, Bože, s vojsky našimi?

(60:13) Uděliž nám pomoci před nepřítelem, nebo marná jest pomoc lidská.

(60:14) V Bohu udatně sobě počínati budeme, a onť pošlapá nepřátely naše.

(61:1) Přednímu z kantorů na neginot, Davidův. (61:2) Slyš, ó Bože, volání mé, pozoruj modlitby mé.

(61:3) Od konce země v sevření srdce svého k tobě volám, na skálu nade mne vyšší uvediž mne.

(61:4) Nebo jsi býval mé útočiště, a pevná věže před tváří nepřítele.

(61:5) Buduť bydliti v stánku tvém na věky, schráním se v skrýši křídel tvých. Sélah.

(61:6) Ty jsi zajisté, Bože, vyslyšel žádosti mé, dal jsi dědictví bojícím se jména tvého.

(61:7) Ke dnům krále více dnů přidej, ať jsou léta jeho od národu do pronárodu,

(61:8) Ať bydlí na věky před tváří Boží; milosrdenství a pravdu nastroj, ať ho ostříhají.

(61:9) A tak žalmy zpívati budu jménu tvému na věky, a sliby své plniti budu den po dni.

(62:1) Přednímu z kantorů Jedutunovi, žalm Davidův. (62:2) Vždy předce k Bohu má se mlčelivě duše má, od něhoť jest spasení mé.

(62:3) Vždyť předce on jest skála má, mé spasení, vysoký hrad můj, nepohnuť se škodlivě.

(62:4) Až dokud zlé obmýšleti budete proti člověku? Všickni vy zahubeni budete, jako zed navážená a stěna nachýlená jste.

(62:5) Však nic méně radí se o to, jak by jej odstrčili, aby nebyl vyvýšen; lež oblibují, ústy svými dobrořečí, ale u vnitřnosti své proklínají. Sélah.

(62:6) Vždy předce měj se k Bohu mlčelivě, duše má, nebo od něho jest očekávání mé.

(62:7) Onť jest zajisté skála má, mé spasení, vysoký hrad můj, nepohnuť se.

(62:8) V Bohu jest spasení mé a sláva má; skála síly mé, doufání mé v Bohu jest.

(62:9) Naději v něm skládejte všelikého času, ó lidé, vylévejte před oblíčejem jeho srdce vaše, Bůh útočiště naše. Sélah.

(62:10) Jistě žeť jsou marnost synové lidští,a synové mocných lživí. Budou-li spolu na váhu vloženi, lehčejší budou nežli marnost.

(62:11) Nedoufejtež v utiskování, ani v loupeži, a nebývejte marní; statku přibývalo-li by, nepřikládejte srdce.

(62:12) Jednou mluvil Bůh, dvakrát jsem to slyšel, že Boží jest moc,

(62:13) A že tvé, Pane, jest milosrdenství, a že ty odplatíš jednomu každému podlé skutků jeho.

Read in Logos

Public Domain