Žalmy 35–36

Žalm Davidův. Suď se, Hospodine, s těmi, kteříž se se mnou soudí; bojuj proti těm, kteříž proti mně bojují.

Pochyť štít a pavézu, a povstaň mi ku pomoci.

Vezmi i kopí, a vyjdi vstříc těm, kteříž táhnou proti mně. Rciž duši mé: Spasení tvé jáť jsem.

Nechať se zahanbí a zapýří ti, kteříž hledají duše mé; zpět ať jsou obráceni a zahanbeni ti, kteříž mi zlé obmýšlejí.

Ať jsou jako plevy před větrem, a anděl Hospodinův rozptylujž je.

Cesta jejich budiž temná a plzká, a anděl Hospodinův stihej je.

Nebo jsou bez příčiny polékli v jámě osídlo své, bez příčiny vykopali jámu duši mé.

Připadniž na ně setření, jehož se nenadáli, a sít jejich, kterouž ukryli, ať je uloví; s hřmotem ať do ní vpadnou.

Duše má pak ať se veselí v Hospodinu, a ať raduje se v spasení jeho.

A tuť všecky kosti mé řeknou: Hospodine, kdo jest podobný tobě, ješto vytrhuješ ztrápeného z moci toho, kterýž nad něj silnější jest, tolikéž chudého a nuzného od toho, kterýž ho násilně loupí?

Povstávají svědkové lživí, a na to, o čemž nevím, dotazují se mne.

Zlým za dobré mi se odplacují, duše mé zbaviti mne chtíce,

Ježto já v nemoci jejich pytlem jsem se přiodíval, duši svou postem trápil, a sám u sebe za ně často se modlil.

Jako k příteli, jako k bratru vlastnímu jsem chodíval; jakožto ten, kterýž po matce kvílí, smutek nesa, tak jsem se ponižoval.

Ale oni z mého zlého radovali se, a rotili se; shromažďovali se proti mně i ti nejnevážnější, o čemž jsem nevěděl; utrhali mi, a nemlčeli.

S pokrytci, posměvači, fatkáři škřipěli na mne zuby svými.

Pane, dlouho-liž se dívati budeš? Vytrhni duši mou od zhouby jejich, od lvů jedinkou mou.

I budu tě oslavovati v shromáždění velikém, ve množství lidu tebe chváliti budu.

Nechažť se nade mnou neradují ti, kteříž bezprávně ke mně se nepřátelsky mají; ti, kteříž mne nenávidí bez příčiny, ať nemhourají očima.

Neboť nemluví ku pokoji, ale proti pokojným na zemi slova lstivá vymýšlejí.

Anobrž rozdírají proti mně ústa svá, a říkají: Hahá, hahá, jižť vidí oko naše.

Vidíš ty to, Hospodine, neodmlčujž se, Pane, nevzdalujž se ode mne.

Probudiž se a prociť k soudu mému, Bože můj a Pane můj, k obhájení pře mé.

Suď mne podlé spravedlnosti své, Hospodine Bože můj, ať se neradují nade mnou.

Ať neříkají v srdci svém: Měhoděk duši naší; ať neříkají: Sehltili jsme jej.

Ale ať se zahanbí a zapýří všickni radující se mému zlému, v stud a hanbu ať jsou oblečeni ti, kteříž se zpínají proti mně.

Ti pak, kteříž mi přejí mé spravedlnosti, ať plésají, a radují se, a ať říkají vždycky: Veleslaven budiž Hospodin, kterýž přeje pokoje služebníku svému.

I můj jazyk ohlašovati bude spravedlnost tvou, a na každý den chválu tvou.

(36:1) Přednímu z kantorů, služebníka Hospodinova Davida. (36:2) Převrácenost bezbožníka pojišťuje u vnitřnosti srdce mého, že není žádné bázně Boží před očima jeho.

(36:3) Nebo mu ona pochlebuje před očima jeho, aby vykonal nepravost svou až do zošklivení.

(36:4) Slova úst jeho jsou nepravá a lstivá, přestal srozumívati, aby dobře činil.

(36:5) Nepravost smýšlí i na ložci svém, ustavuje se na cestě nedobré, zlého se nevaruje.

(36:6) Hospodine, až do nebes milosrdenství tvé, pravda tvá až do nejvyšších oblaků.

(36:7) Spravedlnost tvá jako nejvyšší hory, soudové tvoji jako hlubokost nesmírná; lidi i hovada sám zachováváš, Hospodine.

(36:8) Jak převelmi drahé jest milosrdenství tvé, Bože, a protož synové lidští v stínu křídel tvých doufají.

(36:9) Tučností domu tvého rozvlažováni bývají, a potokem rozkoší svých napájíš je.

(36:10) Nebo u tebe jest studnice života, a v světle tvém světlo vidíme.

(36:11) Rozprostři milosrdenství své na ty, kteříž tebe znají, a spravedlnost tvou na upřímé srdcem.

(36:12) Nechažť nedotírá na mne noha pyšných, a ruka bezbožníků ať mne nezavozuje.

(36:13) Tam, kdež padají činitelé nepravosti, poraženi bývají, a nemohou povstati.