Psalm 22:30–32:11

(22:31) Símě jejich sloužiti mu bude, a přičteno bude ku Pánu v každém věku.

(22:32) Přijdouť, a lidu, kterýž z nich vyjde, vypravovati budou spravedlnost jeho; nebo ji skutkem vykonal.

Žalm Davidův. Hospodin jest můj pastýř, nebudu míti nedostatku.

Na pastvách zelených pase mne, k vodám tichým mne přivodí.

Duši mou očerstvuje, vodí mne po stezkách spravedlnosti pro jméno své.

Byť mi se dostalo jíti přes údolí stínu smrti, nebuduť se báti zlého, nebo ty se mnou jsi; prut tvůj a hůl tvá, toť mne potěšuje.

Strojíš stůl před oblíčejem mým naproti mým nepřátelům, pomazuješ olejem hlavy mé, kalich můj naléváš, až oplývá.

Nadto i dobrota a milosrdenství následovati mne budou po všecky dny života mého, a přebývati budu v domě Hospodinově za dlouhé časy.

Žalm Davidův. Hospodinova jest země, a plnost její, okršlek země, i ti, kteříž obývají na něm.

Nebo on ji na moři založil, a na řekách upevnil ji.

Kdo vstoupí na horu Hospodinovu? A kdo stane na místě svatém jeho?

Ten, kdož jest rukou nevinných, a srdce čistého, kdož neobrací duše své k marnosti, a nepřisahá lstivě.

Ten přijme požehnání od Hospodina, a spravedlnost od Boha spasitele svého.

Toť jest národ hledajících jeho, hledajících tváři tvé, ó Bože Jákobův. Sélah.

Pozdvihnětež, ó brány, svrchků svých, pozdvihnětež se vrata věčná, aby vjíti mohl král slávy.

Kdož jest to ten král slávy? Hospodin silný a mocný, Hospodin udatný válečník.

Pozdvihnětež, ó brány, svrchků svých, pozdvihněte se vrata věčná, aby vjíti mohl král slávy.

Kdož jest to ten král slávy? Hospodin zástupů, onť jest král slávy. Sélah.

Žalm Davidův. K toběť, Hospodine, duše své pozdvihuji.

Bože můj, v toběť naději skládám, nechť nejsem zahanben, aby se neradovali nepřátelé moji nade mnou.

A takť i všickni, kteříž na tě očekávají, zahanbeni nebudou; zahanbeni budou, kteříž se převráceně mají bez příčiny.

Cesty své, Hospodine, uveď mi v známost, a stezkám svým vyuč mne.

Dejž, ať chodím v pravdě tvé, a poučuj mne; nebo ty jsi Bůh spasitel můj, na tebeť očekávám dne každého.

Rozpomeň se na slitování svá, Hospodine, a na milosrdenství svá, kteráž jsou od věků.

Hříchů mladosti mé a přestoupení mých nezpomínej, ale podlé milosrdenství svého pamětliv buď na mne pro dobrotu svou, Hospodine.

Dobrý a přímý jest Hospodin, a protož vyučuje hříšníky cestě své.

Působí to, aby tiší chodili v soudu, a vyučuje tiché cestě své.

Všecky stezky Hospodinovy jsou milosrdenství a pravda těm, kteříž ostříhají smlouvy jeho a svědectví jeho.

Pro jméno své, Hospodine, odpusť nepravost mou, neboť jest veliká.

Který jest člověk, ješto se bojí Hospodina, jehož vyučuje, kterou by cestu vyvoliti měl?

Duše jeho v dobrém přebývati bude, a símě jeho dědičně obdrží zemi.

Tajemství Hospodinovo zjevné jest těm, kteříž se jeho bojí, a v známost jim uvodí smlouvu svou.

Oči mé vždycky patří k Hospodinu, on zajisté z leči vyvodí nohy mé.

Popatřiž na mne, a smiluj se nade mnou, neboť jsem opuštěný a strápený.

Ssoužení srdce mého rozmnožují se, z úzkostí mých vyveď mne.

Viz trápení mé a bídu mou, a odpusť všecky hříchy mé.

Viz nepřátely mé, jak mnozí jsou, a nenávistí nešlechetnou nenávidí mne.

Ostříhej duše mé, a vytrhni mne, ať nejsem zahanben, neboť v tebe doufám.

Sprostnost a upřímnost nechať mne ostříhají, nebo na tě očekávám.

Vykup, ó Bože, Izraele ze všelijakých úzkostí jeho.

Žalm Davidův. Suď mne, Hospodine, nebo já v upřímnosti své chodím, a v tě Hospodina doufám, nepohnuť se.

Zprubujž mne, Hospodine, a zkus mne, přepal ledví má i srdce mé.

Milosrdenství tvé zajisté před očima mýma jest, a chodím stále v pravdě tvé.

S lidmi marnými nesedám, a s pokrytci v spolek nevcházím.

V nenávisti mám shromáždění zlostníků, a s bezbožnými se neusazuji.

Umývám v nevinnosti ruce své, postavuji se při oltáři tvém, Hospodine,

Abych tě hlasitě chválil, a vypravoval všecky divné skutky tvé.

Hospodine, jáť miluji obydlí domu tvého, a místo příbytku slávy tvé.

Nezahrnujž s hříšnými duše mé, a s lidmi vražedlnými života mého,

V jejichž rukou jest nešlechetnost, a pravice jejich vzátků plná.

Já pak v upřímnosti své chodím, vykupiž mne, a smiluj se nade mnou.

Noha má stojí na rovině, v shromážděních svatých dobrořečiti budu Hospodinu.

Davidův. Hospodin světlo mé a spasení mé, kohož se budu báti? Hospodin síla života mého, kohož se budu strašiti?

Útok učinivše na mne zlostníci, k sežrání těla mého, protivníci moji a nepřátelé moji, sami se potkli a padli.

Protož byť i stany své proti mně rozbili, nebude se lekati srdce mé; byť se pozdvihla proti mně i válka, na toť se já spouštím.

Jedné věci žádal jsem od Hospodina, téť vždy hledati budu: Abych přebýval v domě Hospodinově po všecky dny života svého,a spatřoval okrasu Hospodinovu, a zpytoval v chrámě jeho.

Nebo tu mne ukryje v stánku svém, v den zlý schová mne v skrýši stanu svého, a na skálu vyzdvihne mne.

A tak vyvýšena bude hlava má nad nepřátely mými, kteříž mne obklíčili; i budu obětovati v stánku jeho oběti plésání, prozpěvovati a chvály vzdávati budu Hospodinu.

Slyš mne, Hospodine, hlasem volajícího, a smiluj se nade mnou, i vyslyš mne.

O tobě přemýšlí srdce mé, že velíš, řka: Hledejte tváři mé, a protož tváři tvé, Hospodine, hledati budu.

Neskrývejž tváři své přede mnou, aniž zamítej v hněvě služebníka svého; spomožení mé býval jsi, neopouštěj mne, aniž se mne zhošťuj, Bože spasení mého.

Ačkoli otec můj a matka má mne opustili, Hospodin však mne k sobě přivine.

Vyuč mne, Hospodine, cestě své, a veď mne po stezce přímé pro ty, jenž mne střehou.

Nevydávejž mne líbosti protivníků mých, neboť by ostáli proti mně svědkové lživí, i ten, jenž dýše ukrutností.

Bychť nevěřil, že užívati budu dobroty Hospodinovy v zemi živých, nikoli bych neostál.

Očekávejž na Hospodina, posilň se, a onť posilní srdce tvého; protož očekávej na Hospodina.

Davidův. K toběť, Hospodine, volám, skálo má, neodmlčujž mi se, abych, neozval-li bys mi se, nebyl podobný učiněn těm, kteříž sstupují do hrobu.

Vyslýchej hlas pokorných modliteb mých, kdyžkoli k tobě volám, když pozdvihuji rukou svých k svatyni svatosti tvé.

Nezahrnuj mne s bezbožníky, a s těmi, kteříž páší nepravost, kteříž mluvívají pokoj s bližními svými, ale převrácenost jest v srdcích jejich.

Dejž jim podlé skutků jejich, a podlé zlosti nešlechetností jejich; podlé práce rukou jejich dej jim, zaplať jim zaslouženou mzdu jejich.

Nebo nechtí mysli přiložiti k skutkům Hospodinovým, a k dílu rukou jeho; protož podvrátí je, a nebude jich vzdělávati.

Požehnaný Hospodin, nebo vyslyšel hlas pokorných modliteb mých.

Hospodin jest síla má a štít můj, v němť jest složilo naději srdce mé, a dána mi pomoc; protož se veselí srdce mé, a písničkou svou oslavovati jej budu.

Hospodin jest síla svých, a síla hojného spasení pomazaného svého on jest.

Spas lid svůj, Hospodine, a požehnej dědictví svému, a pas je, i vyvyš je až na věky.

Žalm Davidův. Vzdejte Hospodinu, velikomocní, vzdejte Hospodinu čest a sílu.

Vzdejte Hospodinu slávu jména jeho, sklánějte se Hospodinu v ozdobě svatosti.

Hlas Hospodinův nad vodami, Bůh silný slávy hřímání vzbuzuje, Hospodin to činí nad vodami mnohými.

Hlas Hospodinův přichází s mocí, hlas Hospodinův s velebností.

Hlas Hospodinův láme cedry, rozrážíť Hospodin cedry Libánské.

A činí, aby skákali jako telata, Libán a Sirion, jako mladý jednorožec.

Hlas Hospodinův rozkřesává plamen ohně.

Hlas Hospodinův k bolesti přivodí poušť, k bolesti přivodí Hospodin poušť Kádes.

Hlas Hospodinův to činí, že laně plodu pozbývají, obnažuje i lesy, ale v chrámě svém všecku svou slávu vypravuje.

Hospodin nad potopou seděl, a budeť seděti Hospodin, jsa králem i na věky.

Hospodin silou lid svůj daří, Hospodin požehná lidu svému v pokoji.

(30:1) Žalm písně, při posvěcení domu Davidova. (30:2) Vyvyšovati tě budu, Hospodine, nebo jsi vyvýšil mne, aniž jsi obradoval nepřátel mých nade mnou.

(30:3) Hospodine Bože můj, k toběť jsem volal, a uzdravil jsi mne.

(30:4) Hospodine, vyvedl jsi z pekla duši mou, obživil jsi mne, abych s jinými nesstoupil do hrobu.

(30:5) Žalmy zpívejte Hospodinu svatí jeho, a oslavujte památku svatosti jeho.

(30:6) Nebo na kratičko trvá v hněvě svém, všecken pak život v dobré líbeznosti své; z večera potrvá pláč, ale z jitra navrátí se prozpěvování.

(30:7) I jáť jsem řekl, když mi se šťastně vedlo: Nepohnu se na věky.

(30:8) Nebo ty, Hospodine, podlé dobře líbezné vůle své silou upevnil jsi horu mou, ale jakž jsi skryl tvář svou, byl jsem přestrašen.

(30:9) I volal jsem k tobě, Hospodine, Pánu pokorně jsem se modlil, řka:

(30:10) Jaký bude užitek z mé krve, jestliže sstoupím do jámy? Zdaliž tě prach oslavovati bude? Zdaliž zvěstovati bude pravdu tvou?

(30:11) Vyslyšiž, Hospodine, a smiluj se nade mnou, Hospodine, budiž můj spomocník.

(30:12) I obrátil jsi mi pláč můj v plésání, odvázal jsi pytel můj, a přepásals mne veselím.

(30:13) Protož tobě žalmy zpívati bude jazyk můj, a nebude mlčeti. Hospodine Bože můj, na věky tě oslavovati budu.

(31:1) Přednímu zpěváku, žalm Davidův. (31:2) V tebe, Hospodine, doufám, nedejž mi zahanbenu býti na věky, pro spravedlnost svou vysvoboď mne.

(31:3) Nakloň ke mně ucha svého, rychle vytrhni mne; budiž mi pevnou skalou a domem ohraženým, abys mne zachoval.

(31:4) Nebo skála má a hrad můj ty jsi, protož pro jméno své veď i doveď mne.

(31:5) Vyveď mne z leči, kterouž polékli na mne; nebo síla má ty jsi.

(31:6) V ruce tvé poroučím ducha svého, nebo jsi mne vykoupil, Hospodine, Bože silný a věrný.

(31:7) Nenávidím těch, kteříž následují pouhých marností, nebo já v Hospodinu naději skládám.

(31:8) Plésati a radovati se budu v milosrdenství tvém, že jsi vzezřel na mé trápení, a poznal jsi v ssoužení duši mou.

(31:9) Aniž jsi mne zavřel v ruce nepřítele, ale postavil jsi na širokosti nohy mé.

(31:10) Smiluj se nade mnou, Hospodine, nebo jsem ssoužen, tak že usvadla zámutkem tvář má, duše má, i život můj.

(31:11) Žalostí zajisté zhynulo zdraví mé, a léta má od úpění, zemdlena bídou mou síla má, a kosti mé vyprahly.

(31:12) U všech nepřátel svých jsem v pohanění, a nejvíce u sousedů, známým pak svým jsem strašidlem; kteříž mne vídají vně,…