Psalm 146–147

Halelujah. Chval, duše má, Hospodina.

Chváliti budu Hospodina, dokud jsem živ, žalmy zpívati Bohu svému, dokud mne stává.

Nedoufejtež v knížatech, v synech lidských, v nichž není vysvobození.

Vychází duch jejich, navracují se do země své, v tentýž den mizejí myšlení jejich.

Blahoslavený ten, jehož spomocník jest Bůh silný Jákobův, jehož naděje jest v Hospodinu Bohu jeho,

Kterýž učinil nebe, zemi, moře, i vše, což v nich jest, kterýž ostříhá pravdy až na věky,

Kterýž činí soud utištěným, dává chléb lačným. Hospodin vysvobozuje vězně.

Hospodin otvírá oči slepých, Hospodin pozdvihuje snížených, Hospodin miluje spravedlivé.

Hospodin ostříhá příchozích, sirotku a vdově pomáhá, ale cestu bezbožných podvrací.

Kralovati bude Hospodin na věky, Bůh tvůj, ó Sione, od národu až do pronárodu. Halelujah.

Chvalte Hospodina, nebo dobré jest zpívati žalmy Bohu našemu, nebo rozkošné jest, a ozdobná jest chvála.

Stavitel Jeruzaléma Hospodin, rozptýlený lid Izraelský shromažďuje,

Kterýž uzdravuje skroušené srdcem, a uvazuje bolesti jejich,

Kterýž sčítá počet hvězd, a každé z nich ze jména povolává.

Velikýť jest Pán náš, a nesmírný v síle; rozumnosti jeho není počtu.

Pozdvihuje pokorných Hospodin, ale bezbožné snižuje až k zemi.

Zpívejte Hospodinu s díkčiněním, zpívejte žalmy Bohu našemu na citaře,

Kterýž zastírá nebesa hustými oblaky, nastrojuje zemi déšť, a vyvodí trávu na horách.

Kterýž dává hovadům potravu jejich, i mladým krkavcům, kteříž volají k němu.

Nemáť v síle koně zalíbení, aniž se kochá v lejtkách muže udatného.

Líbost má Hospodin v těch, kteříž se ho bojí, a kteříž doufají v milosrdenství jeho.

Chval, Jeruzaléme, Hospodina, chval Boha svého, Sione.

Nebo on utvrzuje závory bran tvých, požehnání udílí synům tvým u prostřed tebe.

On působí v končinách tvých pokoj, a bělí pšeničnou nasycuje tě.

On když vysílá na zemi rozkaz svůj, velmi rychle k vykonání běží slovo jeho.

Onť dává sníh jako vlnu, jíním jako popelem posýpá.

Hází ledem svým jako skyvami; před zimou jeho kdo ostojí?

Vysílaje slovo své, rozpouští je; hned jakž povane větrem svým, anť tekou vody.

Zvěstuje slovo své Jákobovi, ustanovení svá a soudy své Izraelovi.

Neučinilť tak žádnému národu, a protož soudů jeho nepoznali. Halelujah.