Psalm 106–107

Halelujah. Oslavujte Hospodina, nebo dobrý jest, nebo na věky milosrdenství jeho.

Kdo může vymluviti nesmírnou moc Hospodinovu, a vypraviti všecku chválu jeho?

Blahoslavení, kteříž ostříhají soudu, a činí spravedlnost každého času.

Pamatuj na mne, Hospodine, pro milost k lidu svému, navštěv mne spasením svým,

Abych užíval dobrých věcí s vyvolenými tvými, a veselil se veselím národu tvého, a chlubil se spolu s dědictvím tvým.

Zhřešili jsme i s otci svými, neprávě jsme činili, a bezbožnost páchali.

Otcové naši v Egyptě nerozuměli předivným skutkům tvým, aniž pamatovali na množství milosrdenství tvých, ale odporni byli při moři, při moři Rudém.

A však vysvobodil je pro jméno své, aby v známost uvedl moc svou.

Nebo přimluvil moři Rudému, a vyschlo; i provedl je skrze hlubiny, jako po poušti.

A tak zachoval je od ruky toho, jenž jich nenáviděl, a vyprostil je z ruky nepřítele.

V tom přikryly vody ty, kteříž je ssužovali, nezůstalo ani jednoho z nich.

A ačkoli věřili slovům jeho, a zpívali chválu jeho,

Však rychle zapomenuli na skutky jeho, a nečekali na radu jeho;

Ale jati jsouce žádostí na poušti, pokoušeli Boha silného na pustinách.

I dal jim, čehož se jim chtělo, a však dopustil hubenost na život jejich.

Potom, když horlili proti Mojžíšovi v vojště, a Aronovi, svatému Hospodinovu,

Otevřevši se země, požřela Dátana, a přikryla zběř Abironovu.

A roznícen byl oheň na rotu jejich, plamen spálil bezbožníky.

Udělali i tele na Orébě, a skláněli se slitině.

A změnivše slávu svou v podobiznu vola, jenž jí trávu,

Zapomněli na Boha silného, spasitele svého, kterýž činil veliké věci v Egyptě.

A předivné v zemi Chamově, přehrozné při moři Rudém.

Pročež řekl, že je vypléní, kdyby se byl Mojžíš, vyvolený jeho, nepostavil v té mezeře před ním, a neodvrátil prchlivosti jeho, aby nehubil.

Za tím zošklivili sobě zemi žádanou, nevěříce slovu jeho.

A repcíce v staních svých, neposlouchali hlasu Hospodinova.

A protož pozdvihl ruky své proti nim, aby je rozmetal po poušti,

A aby rozptýlil símě jejich mezi pohany, a rozehnal je do zemí.

Spřáhli se také byli s modlou Belfegor, a jedli oběti mrch.

A tak dráždili Boha skutky svými, až se na ně obořila rána,

Až se postavil Fínes, a pomstu vykonal, i přetržena jest rána ta.

Což jest mu počteno za spravedlnost od národu do pronárodu, a až na věky.

Opět ho byli popudili při vodách sváru, až se i Mojžíšovi zle stalo pro ně.

Nebo k hořkosti přivedli ducha jeho, a pronesl ji rty svými.

K tomu nevyplénili ani národů těch, o kterýchž jim byl Hospodin poručil,

Ale směšujíce se s těmi národy, naučili se skutkům jejich,

A sloužili modlám jejich, kteréž jim byly osídlem.

Obětovali zajisté syny své a dcery své ďáblům.

A vylili krev nevinnou, krev synů svých a dcer svých, kteréž obětovali trapidlům Kananejským, tak že poškvrněna jest země těmi vraždami.

I zmazali se skutky svými, a smilnili činy svými.

Protož rozpáliv se v prchlivosti Hospodin na lid svůj, v ošklivost vzal dědictví své.

A vydal je v ruce pohanů. I panovali nad nimi ti, jenž je v nenávisti měli,

A utiskali je nepřátelé jejich, tak že sníženi jsou pod ruku jejich.

Mnohokrát je vysvobozoval, oni však popouzeli ho radou svou, pročež potlačeni jsou pro nepravost svou.

A však patřil na úzkost jejich, a slyšel křik jejich.

Nebo se rozpomenul na smlouvu svou s nimi, a želel toho podlé množství milosrdenství svých,

Tak že naklonil k nim lítostí všecky, kteříž je u vězení drželi.

Zachovej nás, Hospodine Bože náš, a shromažď nás z těch pohanů, abychom slavili jméno tvé svaté, a chlubili se v chvále tvé.

Požehnaný Hospodin Bůh Izraelský od věků až na věky. Na to rciž všecken lid: Amen, Halelujah.

Oslavujte Hospodina, nebo jest dobrý, nebo na věky milosrdenství jeho.

Nechť o tom vypravují ti, kteříž jsou vykoupeni skrze Hospodina, jak je on vykoupil z ruky těch, kteříž je ssužovali,

A shromáždil je z zemí, od východu a od západu, od půlnoci i od moře.

Bloudili po poušti, po cestách pustých, města k přebývání nenacházejíce.

Hladovití a žízniví byli, až v nich svadla duše jejich.

Když volali k Hospodinu v ssoužení svém, z úzkostí jejich vytrhl je,

A vedl je po cestě přímé, aby přišli do města k bydlení.

Nechať oslavují před Hospodinem milosrdenství jeho, a divné skutky jeho před syny lidskými,

Poněvadž napájí duši žíznivou, a duši hladovitou naplňuje dobrými věcmi.

Kteříž sedí ve tmě a v stínu smrti, sevříni jsouce bídou i železy,

Protože odporni byli řečem Boha silného, a radou Nejvyššího pohrdli.

Pročež ponížil bídou srdce jejich, padli, a nebylo pomocníka.

Když volají k Hospodinu v ssoužení svém, z úzkostí je vysvobozuje.

Vyvodí je z temností a stínu smrti, a svazky jejich trhá.

Nechať oslavují před Hospodinem milosrdenství jeho, a divné skutky jeho před syny lidskými,

Poněvadž láme brány měděné, a závory železné posekává.

Blázni pro cestu převrácenosti své, a pro nepravosti své v trápení bývají.

Oškliví se jim všeliký pokrm, až se i k branám smrti přibližují.

Když volají k Hospodinu v ssoužení svém, z úzkostí jejich je vysvobozuje.

Posílá slovo své, a uzdravuje je, a vysvobozuje je z hrobu.

Nechať oslavují před Hospodinem milosrdenství jeho, a divné skutky jeho před syny lidskými,

A obětujíce oběti chvály, ať vypravují skutky jeho s prozpěvováním.

Kteří se plaví po moři na lodech, pracujíce na velikých vodách,

Tiť vídají skutky Hospodinovy, a divy jeho v hlubokosti.

Jakž jen dí, hned se strhne vítr bouřlivý, a dme vlny mořské.

Vznášejí se k nebi, sstupují do propasti, duše jejich v nebezpečenství rozplývá se.

Motají se a nakloňují jako opilý, a všecko umění jejich mizí.

Když volají k Hospodinu v ssoužení svém, z úzkostí jejich je vysvobozuje.

Proměňuje bouři v utišení, tak že umlkne vlnobití jejich.

I veselí se, že utichlo; a tak přivodí je k břehu žádostivému.

Nechať oslavují před Hospodinem milosrdenství jeho, a divné skutky jeho před syny lidskými.

Nechť ho vyvyšují v shromáždění lidu, a v radě starců chválí jej.

Obrací řeky v poušť, a prameny vod v suchost,

Zemi úrodnou v slatinnou, pro zlost obyvatelů jejích.

Pustiny obrací v jezera, a zemi vyprahlou v prameny vod.

I osazuje na ní hladovité, aby stavěli města k bydlení.

Kteříž osívají pole, a dělají vinice, a shromažďují sobě užitek úrody.

Takť on jim žehná, že se rozmnožují velmi, a dobytka jejich neumenšuje.

A někdy pak umenšeni a sníženi bývají ukrutenstvím, bídou a truchlostí,

Když vylévá pohrdání na knížata, dopouštěje, aby bloudili po poušti bezcestné.

Onť vyzdvihuje nuzného z trápení, a rozmnožuje rodinu jako stádo.

Nechť to spatřují upřímí, a rozveselí se, ale všeliká nepravost ať zacpá ústa svá.

Ale kdo jest tak moudrý, aby toho šetřil, a vyrozumíval mnohému milosrdenství Hospodinovu?