Proverbs 16–18

Při člověku bývá spořádání myšlení, ale od Hospodina jest řeč jazyka.

Všecky cesty člověka čisté se jemu zdají, ale kterýž zpytuje duchy, Hospodin jest.

Uval na Hospodina činy své, a budou upevněna předsevzetí tvá.

Hospodin všecko učinil pro sebe samého, také i bezbožného ke dni zlému.

Ohavností jest Hospodinu každý pyšného srdce; by sobě na pomoc i jiné přivzal, neujde pomsty.

Milosrdenstvím a pravdou očištěna bývá nepravost, a v bázni Hospodinově uchází se zlého.

Když se líbí Hospodinu cesty člověka, také i nepřátely jeho spokojuje k němu.

Lepší jest maličko s spravedlností, než množství důchodů nespravedlivých.

Srdce člověka přemýšlí o cestě své, ale Hospodin spravuje kroky jeho.

Rozhodnutí jest ve rtech královských, v soudu neuchylují se ústa jeho.

Váha a závaží jsou úsudek Hospodinův, a všecka závaží v pytlíku jeho nařízení.

Ohavností jest králům činiti bezbožně; nebo spravedlností upevňován bývá trůn.

Rtové spravedliví líbezní jsou králům, a ty, kteříž upřímě mluví, milují.

Rozhněvání královo jistý posel smrti, ale muž moudrý ukrotí je.

V jasné tváři královské jest život, a přívětivost jeho jako oblak s deštěm jarním.

Mnohem lépe jest nabyti moudrosti než zlata nejčistšího, a nabyti rozumnosti lépe než stříbra.

Cesta upřímých jest odstoupiti od zlého; ostříhá duše své ten, kdož ostříhá cesty své.

Před setřením bývá pýcha, a před pádem pozdvižení ducha.

Lépe jest poníženého duchu býti s pokornými, než děliti kořist s pyšnými.

Ten, kdož pozoruje slova, nalézá dobré; a kdož doufá v Hospodina, blahoslavený jest.

Ten, kdož jest moudrého srdce, slove rozumný, a sladkost rtů přidává naučení.

Rozumnost těm, kdož ji mají, jest pramen života, ale umění bláznů jest bláznovství.

Srdce moudrého rozumně spravuje ústa svá, tak že rty svými přidává naučení.

Plást medu jsou řeči utěšené, sladkost duši, a lékařství kostem.

Cesta zdá se přímá člověku, ale dokonání její jistá cesta smrti.

Člověk pracovitý pracuje sobě, nebo ponoukají ho ústa jeho.

Muž nešlechetný vykopává zlé, v jehožto rtech jako oheň spalující.

Muž převrácený rozsívá sváry, a klevetník rozlučuje přátely.

Muž ukrutný přeluzuje bližního svého, a uvodí jej na cestu nedobrou.

Zamhuřuje oči své, smýšleje věci převrácené, a zmítaje pysky svými, vykonává zlé.

Koruna ozdobná jsou šediny na cestě spravedlnosti se nalézající.

Lepší jest zpozdilý k hněvu než silný rek, a kdož panuje nad myslí svou nežli ten, kterýž dobyl města.

Do klínu umítán bývá los, ale od Hospodina všecko řízení jeho.

Lepší jest kus chleba suchého s pokojem,nežli dům plný nabitých hovad s svárem.

Služebník rozumný panovati bude nad synem, kterýž jest k hanbě, a mezi bratřími děliti bude dědictví.

Teglík stříbra a pec zlata zkušuje, ale srdcí Hospodin.

Zlý člověk pozoruje řečí nepravých, a lhář poslouchá jazyka převráceného.

Kdo se posmívá chudému, útržku činí Učiniteli jeho; a kdo se z bídy raduje, nebude bez pomsty.

Koruna starců jsou vnukové, a ozdoba synů otcové jejich.

Nesluší na blázna řeči znamenité, ovšem na kníže řeč lživá.

Jako kámen drahý, tak bývá vzácný dar před očima toho, kdož jej béře; k čemukoli směřuje, daří se jemu.

Kdo přikrývá přestoupení, hledá lásky; ale kdo obnovuje věc, rozlučuje přátely.

Více se chápá rozumného jedno domluvení, nežli by blázna stokrát ubil.

Zpurný toliko zlého hledá, pročež přísný posel na něj poslán bývá.

Lépe člověku potkati se s nedvědicí osiřalou, nežli s bláznem v bláznovství jeho.

Kdo odplacuje zlým za dobré, neodejdeť zlé z domu jeho.

Začátek svady jest, jako když kdo protrhuje vodu; protož prvé než by se zsilil svár, přestaň.

Kdož ospravedlňuje nepravého, i kdož odsuzuje spravedlivého, ohavností jsou Hospodinu oba jednostejně.

K čemu jest zboží v ruce blázna, když k nabytí moudrosti rozumu nemá?

Všelikého času miluje, kdož jest přítelem, a bratr v ssoužení ukáže se.

Člověk bláznivý ruku dávaje, činí slib před přítelem svým.

Kdož miluje svadu, miluje hřích; a kdo vyvyšuje ústa svá, hledá potření.

Převrácené srdce nenalézá toho, což jest dobrého; a kdož má vrtký jazyk, upadá v těžkost.

Kdo zplodil blázna, k zámutku svému zplodil jej, aniž se bude radovati otec nemoudrého.

Srdce veselé očerstvuje jako lékařství, ale duch zkormoucený vysušuje kosti.

Bezbožný tajně béře dar, aby převrátil stezky soudu.

Na oblíčeji rozumného vidí se moudrost, ale oči blázna těkají až na konec země.

K žalosti jest otci svému syn blázen, a k hořkosti rodičce své.

Jistě že pokutovati spravedlivého není dobré, tolikéž, aby knížata bíti měli pro upřímost.

Zdržuje řeči své muž umělý; drahého ducha jest muž rozumný.

Také i blázen, mlče, za moudrého jmín bývá, a zacpávaje rty své, za rozumného.

Svémyslný hledá toho, což se jemu líbí, a ve všelijakou věc plete se.

Nezalibuje sobě blázen v rozumnosti, ale v tom, což zjevuje srdce jeho.

Když přijde bezbožný, přichází také pohrdání, a s lehkomyslným útržka.

Slova úst muže vody hluboké, potok rozvodnilý pramen moudrosti.

Přijímati osobu bezbožného není dobré, abys převrátil spravedlivého v soudu.

Rtové blázna směřují k svadě, a ústa jeho bití se domluví.

Ústa blázna k setření jemu, a rtové jeho osídlem duši jeho.

Slova utrhače jsou jako ubitých, ale však sstupují do vnitřností života.

Také ten, kdož jest nedbalý v práci své, bratr jest mrhače.

Věže pevná jest jméno Hospodinovo; k němu se uteče spravedlivý, a bude povýšen.

Zboží bohatého jest město pevné jeho, a jako zed vysoká v mysli jeho.

Před setřením vyvyšuje se srdce člověka, ale před povýšením bývá ponížení.

Kdož odpovídá něco, prvé než vyslyší, počítá se to za bláznovství jemu a za lehkost.

Duch muže snáší nemoc svou, ducha pak zkormouceného kdo snese?

Srdce rozumného dosahuje umění, a ucho moudrých hledá umění.

Dar člověka uprostranňuje jemu, a před oblíčej mocných přivodí jej.

Spravedlivý zdá se ten, kdož jest první v své při, ale když přichází bližní jeho, tedy stihá jej.

Los pokojí svady, a mezi silnými rozeznává.

Bratr křivdou uražený tvrdší jest než město nedobyté, a svárové jsou jako závora u hradu.

Ovocem úst jednoho každého nasyceno bývá břicho jeho, úrodou rtů svých nasycen bude.

Smrt i život jest v moci jazyka, a ten, kdož jej miluje, bude jísti ovoce jeho.

Kdo nalezl manželku, nalezl věc dobrou, a navážil lásky od Hospodina.

Poníženě mluví chudý, ale bohatý odpovídá tvrdě.

Ten, kdož má přátely, má se míti přátelsky, poněvadž přítel bývá vlastnější než bratr.