Herodes pak uzřev Ježíše, zradoval se velmi. Nebo dávno žádal viděti jej, protože mnoho o něm slýchal, a nadál se, že nějaký div od něho učiněný uzří.

I tázal se ho mnohými řečmi, ale on jemu nic neodpovídal.

Stáli pak tu přední kněží a zákoníci, tuze na něj žalujíce.

A pohrdna jím Herodes s svým rytířstvem, a naposmívav se jemu, oblékl jej v roucho bílé, i odeslal zase ku Pilátovi.

I učiněni jsou přátelé Herodes s Pilátem v ten den. Nebo před tím nepřátelé byli vespolek.

Pilát pak svolav přední kněží a úřadné osoby i lid,

Řekl k nim: Dali jste mi toho člověka, jako by lid odvracel po sobě, a aj, já před vámi vyptávaje se ho, žádné viny jsem nenalezl na tom člověku ve všem tom, což vy na něj žalujete.

Ano ani Herodes; nebo odeslal jsem vás k němu, a aj, nic hodného smrti nestalo se jemu.

Protož potresce ho, propustím jej.

Musíval pak propouštěti jim v svátek jednoho vězně.

Protož zkřikli spolu všecko množství, řkouce: Zahlaď tohoto, a propusť nám Barabbáše.

Kterýž byl pro svádu nějakou v městě učiněnou a pro vraždu vsazen do žaláře.

Tedy Pilát opět mluvil k nim, chtěje propustiti Ježíše.

A oni vždy volali, řkouce: Ukřižuj ho, ukřižuj!

A on po třetí řekl k nim: Což jest pak zlého učinil tento? Jáť žádné příčiny smrti nenalézám na něm. Protož potresce ho, propustím.

Oni pak předce dotírali na něj křikem velikým, žádajíce, aby byl ukřižován. A rozmáhali se hlasové jejich a předních kněží.

Pilát pak přisoudil, aby se naplnila žádost jejich.

I propustil jim toho, kterýž pro bouřku a vraždu vsazen byl do žaláře, za něhož prosili, ale Ježíše vydal k vůli jejich.

A když jej vedli, chytivše Šimona nějakého Cyrenenského, jdoucího s pole, vložili na něj kříž, aby jej nesl za Ježíšem.

I šlo za ním veliké množství lidu i žen, kteréžto plakaly a kvílily ho.

A obrátiv se k nim Ježíš, dí: Dcery Jeruzalémské, neplačtež nade mnou, ale raději samy nad sebou plačte a nad svými dětmi.

Nebo aj, přijdou dnové, v nichžto řeknou: Blahoslavené neplodné, a břicha, kteráž nerodila, a prsy, kteréž nekrmily.

Tehdyť počnou říci k horám: Padněte na nás, a pahrbkům: Přikrejte nás!

Nebo poněvadž na zeleném dřevě toto se děje, i co pak bude na suchém?

Vedeni pak byli s ním i jiní dva zločinci, aby spolu s ním byli ukřižováni.

A když přišli na místo, kteréž slove popravištné, tu jej ukřižovali, i ty zločince, jednoho na pravici, druhého pak na levici.

Tedy Ježíš řekl: Otče, odpusť jim, neboť nevědí, co činí. A rozdělivše roucho jeho, metali o ně los.

I stál lid, dívaje se. A posmívali se jemu knížata s nimi, řkouce: Jinýmť jest spomáhal, nechať nyní pomůže sám sobě, jestliže on jest Kristus, ten Boží zvolený.

Posmívali se také jemu žoldnéři, přistupujíce a octa podávajíce jemu,

A řkouce: Jsi-li ty ten král Židovský, spomoziž sám sobě.

A byl také i nápis napsaný nad ním, literami Řeckými a Latinskými a Židovskými: Tento jest král Židovský.

Jeden pak z těch zločinců, kteříž s ním viseli, rouhal se jemu, řka: Jsi-li ty Kristus, spomoziž sobě i nám.

A odpověděv druhý, trestal ho, řka: Ty se ani Boha nebojíš, ješto jsi v témž odsouzení?

Myť zajisté spravedlivě trpíme, nebo hodnou pomstu za skutky naše béřeme, ale tento nic zlého neučinil.

I dí Ježíšovi: Pane, rozpomeň se na mne, když přijdeš do království svého.

I řekl mu Ježíš: Amen pravím tobě, dnes budeš se mnou v ráji.

A bylo okolo hodiny šesté. I stala se tma po vší zemi až do hodiny deváté.

I zatmělo se slunce, a opona chrámová roztrhla se na poly.

A zvolav Ježíš hlasem velikým, řekl: Otče, v ruce tvé poroučím ducha svého. A to pověděv, umřel.

A vida centurio, co se stalo, velebil Boha, řka: Jistě člověk tento spravedlivý byl.

A všickni zástupové, přítomní tomu divadlu, hledíce na to, co se dálo, tepouce prsy své, navracovali se.

Stáli pak všickni známí jeho zdaleka, i ženy, kteréž byly přišly za ním od Galilee, hledíce na to.

A aj, muž jménem Jozef, jeden z úřadu, muž dobrý a spravedlivý,

Kterýž byl nepovolil radě a skutku jejich, z Arimatie města Judského, kterýžto také očekával království Božího,

Ten přistoupiv ku Pilátovi, vyprosil tělo Ježíšovo,

A složiv je s kříže, obvinul v kment a pochoval je v hrobě vytesaném v skále, v kterémž ještě nebyl žádný pochován.

A byl den připravování, a sobota se začínala.

Šedše pak také za ním ženy, kteréž byly s Ježíšem přišly od Galilee, pohleděly na hrob, a kterak pochováno bylo tělo jeho.

Vrátivše se pak, připravily vonné věci a masti, ale v sobotu odpočinuly, podle přikázání.

První pak den po sobotě, velmi ráno vyšedše, přišly k hrobu, nesouce vonné věci, kteréž byly připravily, a některé jiné byly spolu s nimi.

I nalezly kámen odvalený od hrobu.

A všedše tam, nenalezly těla Pána Ježíše.

I stalo se, když ony se toho užasly, aj, muži dva postavili se podle nich, v rouše stkvoucím.

Když se pak ony bály, a sklonily tváři své k zemi, řekli k nim: Co hledáte živého s mrtvými?

Neníť ho tuto, ale vstalť jest. Rozpomeňte se, kterak mluvil vám, když ještě v Galilei byl,

Řka: Že Syn člověka musí vydán býti v ruce hříšných lidí, a ukřižován býti, a třetí den z mrtvých vstáti.

I rozpomenuly se na slova jeho.

A navrátivše se od hrobu, zvěstovaly to všecko těm jedenácti učedlníkům i jiným všechněm.

Byly pak ženy ty: Maria Magdaléna a Johanna a Maria matka Jakubova, a jiné některé s nimi, kteréž vypravovaly to apoštolům.

Ale oni měli za bláznovství slova jejich, a nevěřili jim.

Tedy Petr vstav, běžel k hrobu, a pohleděv do něho, uzřel prostěradla, ana sama leží. I odšel, divě se sám v sobě, co se to stalo.

A aj, dva z nich šli toho dne do městečka, kteréž bylo vzdálí od Jeruzaléma honů šedesáte, jemuž jméno Emaus.

A rozmlouvali vespolek o těch všech věcech, kteréž se byly staly.

I stalo se, když rozmlouvali a sebe se otazovali, že i Ježíš, přiblíživ se k nim, šel s nimi.

Ale oči jejich držány byly, aby ho nepoznali.

I řekl k nim: Které jsou to věci, o nichž rozjímáte vespolek, jdouce, a proč jste smutní?

A odpověděv jeden, kterémuž jméno Kleofáš, řekl jemu: Ty sám jeden jsi z příchozích do Jeruzaléma, ještos nezvěděl, co se stalo v něm těchto dnů?

Kterýmžto on řekl: I co? Oni pak řekli jemu: O Ježíšovi Nazaretském, kterýž byl muž prorok, mocný v slovu i v skutku, před Bohem i přede vším lidem,

A kterak jej vydali přední kněží a knížata naše na odsouzení k smrti, i ukřižovali jej.

My pak jsme se nadáli, že by on měl vykoupiti lid Izraelský. Ale nyní tomu všemu třetí den jest dnes, jakž se to stalo.

Ale i ženy některé z našich zděsily nás, kteréž ráno byly u hrobu,

A nenalezše těla jeho, přišly, pravíce, že jsou také vidění andělské viděly, kteřížto praví, že by živ byl.

I chodili někteří z našich k hrobu, a nalezli tak, jakž pravily ženy, ale jeho neviděli.

Tedy on řekl k nim: Ó blázni a zpozdilí srdcem k věření všemu tomu, což mluvili Proroci.

Zdaliž nemusil těch věcí trpěti Kristus a tak vjíti v slávu svou?

A počav od Mojžíše a všech Proroků, vykládal jim všecka ta písma, kteráž o něm byla.

A vtom přiblížili se k městečku, do kteréhož šli, a on potrh se, jako by chtěl dále jíti.

Ale oni přinutili ho, řkouce: Zůstaň s námi, nebo se již připozdívá, a den se nachýlil. I všel, aby s nimi zůstal.

I stalo se, když seděl s nimi za stolem, vzav chléb, dobrořečil, a lámaje, podával jim.

I otevříny jsou oči jejich, a poznali ho. On pak zmizel od očí jejich.

I řekli vespolek: Zdaliž srdce naše v nás nehořelo, když mluvil nám na cestě a otvíral nám písma?

A vstavše v tu hodinu, vrátili se do Jeruzaléma, a nalezli shromážděných jedenácte, a ty, kteříž s nimi byli,

Ani praví: Že vstal Pán právě, a ukázal se Šimonovi.

I vypravovali oni také to, co se stalo na cestě, a kterak ho poznali v lámání chleba.

A když oni o tom rozmlouvali, postavil se Ježíš uprostřed nich, a řekl jim: Pokoj vám.

Oni pak zhrozivše se a přestrašeni byvše, domnívali se, že by ducha viděli.

I dí jim: Co se strašíte a myšlení vstupují na srdce vaše?

Vizte ruce mé i nohy mé, žeť v pravdě já jsem. Dotýkejte se a vizte; neboť duch těla a kostí nemá, jako mne vidíte míti.

A pověděv to, ukázal jim ruce i nohy.

Když pak oni ještě nevěřili pro radost, ale divili se, řekl jim: Máte-li tu něco, ješto by se pojedlo?

A oni podali jemu kusu ryby pečené a plástu strdi.

A vzav to, pojedl před nimi, [44.] a řekl jim:

Tatoť jsou slova, kteráž jsem mluvil vám, ještě byv s vámi: Že se musí naplniti všecko, což psáno jest v Zákoně Mojžíšově a v Prorocích i v Žalmích o mně.

Tedy otevřel jim mysl, aby rozuměli Písmům.

A řekl jim: Že tak psáno jest a tak musil Kristus trpěti, a třetího dne z mrtvých vstáti,

A aby bylo kázáno ve jménu jeho pokání a odpuštění hříchů mezi všemi národy, počna od Jeruzaléma.

Vy jste pak svědkové toho.

A aj, já pošli zaslíbení Otce svého na vás. Vy pak čekejte v městě Jeruzalémě, dokudž nebudete oblečeni mocí s výsosti.

I vyvedl je ven až do Betany, a pozdvih rukou svých, dal jim požehnání.

I stalo se, když jim žehnal, bral se od nich, a nesen jest do nebe.

A oni poklonivše se jemu, navrátili se do Jeruzaléma s radostí velikou.

A byli vždycky v chrámě, chválíce a dobrořečíce Boha. Amen.

Read in Logos

Public Domain