John 9–10

Pomíjeje Ježíš, uzřel člověka slepého od narození.

I otázali se učedlníci jeho, řkouce: Mistře, kdo jest zhřešil, tento-li, čili rodičové jeho, že se slepý narodil?

Odpověděl Ježíš: Ani tento nezhřešil, ani rodičové jeho, ale aby zjeveni byli skutkové Boží na něm.

Jáť musím dělati dílo toho, kterýž mne poslal, dokudž den jest. Přicházíť noc, kdyžto žádný nebude moci dělati.

Dokudž jsem na světě, Světlo jsem světa.

To pověděv, plinul na zemi, a učinil bláto z sliny, i pomazal tím blátem oči slepého.

A řekl jemu: Jdi, umej se v rybníku Siloe, jenž se vykládá: Poslaný. A on šel a umyl se, i přišel, vida.

Sousedé pak a ti, kteříž jej prve vídali slepého, řekli: Však tento jest, kterýž sedával a žebral?

Jiní pravili, že ten jest, a jiní, že jest podoben k němu. Ale on pravil: Já jsem.

Tedy řekli jemu: Kterak jsou otevříny oči tvé?

On odpověděl a řekl: Člověk ten, kterýž slove Ježíš, bláto učinil a pomazal očí mých, a řekl mi: Jdi k rybníku Siloe, a umej se. I odšed a umyv se, prohlédl jsem.

I řekli jemu: Kde jest ten člověk? Řekl: Nevím.

Tedy přivedli toho, kterýž někdy byl slepý, k farizeům.

Byla pak sobota, když Ježíš učinil bláto a otevřel oči jeho.

I tázali se ho opět i farizeové, kterak by prozřel. On pak řekl jim: Bláto položil mi na oči, a umyl jsem se, i vidím.

Tedy někteří z farizeů řekli: Tento člověk není z Boha, nebo neostříhá soboty. Jiní pravili: Kterak může člověk hříšný takové divy činiti? I byla různice mezi nimi.

Tedy řekli opět slepému: Co ty o něm pravíš, že otevřel oči tvé? A on řekl: Že prorok jest.

I nevěřili Židé o něm, by slepý byl a prozřel, až povolali rodičů toho, kterýž byl prozřel.

A otázali se jich, řkouce: Jest-li ten syn váš, o kterémž vy pravíte, že by se slepý narodil? Kterakž pak nyní vidí?

Odpověděli jim rodičové jeho a řekli: Vímeť, že tento jest syn náš a že se slepý narodil.

Ale kterak nyní vidí, nevíme; aneb kdo jest otevřel oči jeho, myť nevíme. Však má léta, ptejte se ho, on sám za sebe mluviti bude.

Tak mluvili rodičové jeho, že se báli Židů; nebo již tak byli uložili Židé, kdož by ho koli vyznal Kristem, aby byl vyobcován ze školy.

Protož řekli rodičové jeho: Máť léta, ptejte se jeho.

I zavolali po druhé člověka toho, kterýž býval slepý, a řekli jemu: Vzdej chválu Bohu. My víme, že člověk ten hříšník jest.

I odpověděl on a řekl: Jest-li hříšník, nevím, než to vím, že byv slepý, již nyní vidím.

I řekli jemu opět: Coť učinil? Kterak otevřel oči tvé?

Odpověděl jim: Již jsem vám pověděl, a neslyšeli jste? Což opět chcete slyšeti? Zdaliž i vy chcete učedlníci jeho býti?

I zlořečili jemu a řekli: Budiž ty sám učedlníkem jeho, ale myť jsme Mojžíšovi učedlníci.

My víme, že Mojžíšovi mluvil Bůh, tento pak nevíme, odkud jest.

Odpověděl ten člověk a řekl jim: Toť jest jistě divná věc, že vy nevíte, odkud jest, a otevřel oči mé.

Víme pak, že Bůh hříšníků neslyší, ale kdo by byl ctitel Boží a vůli jeho činil by, toho slyší.

Od věku není slýcháno, aby kdo otevřel oči slepého tak narozeného.

Byť tento nebyl od Boha, nemohlť by nic učiniti.

Odpověděli a řekli jemu: Ty jsi všecken se v hříších narodil, a ty náš učíš? I vyhnali jej ven.

Uslyšel pak Ježíš, že jsou jej vyhnali ven. A když jej nalezl, řekl jemu: Věříš-liž ty v Syna Božího?

Odpověděl on a řekl: I kdož jest, Pane, abych věřil v něho?

I řekl jemu Ježíš: I viděl jsi ho, a kterýž mluví s tebou, onť jest.

A on řekl: Věřím, Pane, a klaněl se jemu.

I řekl jemu Ježíš: Na soud přišel jsem já na tento svět, aby ti, kteříž nevidí, viděli, a ti, jenž vidí, aby slepí byli.

I slyšeli to někteří z farizeů, kteříž s ním byli, a řekli jemu: Zdali i my slepí jsme?

Řekl jim Ježíš: Byste slepí byli, hříchu byste neměli; ale nyní pravíte: Vidíme, protož hřích váš zůstává.

Amen, amen pravím vám: Kdož nevchází dveřmi do ovčince ovcí, ale vchází jinudy, ten zloděj jest a lotr.

Ale kdož vchází dveřmi, pastýř jest ovcí.

Tomuť vrátný otvírá, a ovce hlas jeho slyší, a on svých vlastních ovec ze jména povolává, a vyvodí je.

A jakž ovce své vlastní ven vypustí, před nimi jde, a ovce jdou za ním; nebo znají hlas jeho.

Ale cizího nikoli následovati nebudou, ale utekou od něho; nebo neznají hlasů cizích.

To přísloví pověděl jim Ježíš, ale oni nevěděli, co by to bylo, což jim mluvil.

Tedy opět řekl jim Ježíš: Amen, amen pravím vám: Že já jsem dveře ovcí.

Všickni, kolikož jich koli přede mnou přišlo, zloději jsou a lotři, ale neslyšely jich ovce.

Já jsem dveře. Skrze mne všel-li by kdo, spasen bude, a vejde i vyjde, a pastvu nalezne.

Zloděj nepřichází, jediné aby kradl a mordoval a hubil; já jsem přišel, aby život měly, a hojně aby měly.

Já jsem ten pastýř dobrý. Dobrý pastýř duši svou pokládá za ovce.

Ale nájemník a ten, kterýž není pastýř, jehož nejsou ovce vlastní, vida vlka, an jde, i opouští ovce i utíká, a vlk lapá a rozhání ovce.

Nájemník pak utíká; nebo nájemník jest, a nemá péče o ovce.

Já jsem ten dobrý pastýř, a známť ovce své, a znajíť mne mé.

Jakož mne zná Otec, tak i já znám Otce, a duši svou pokládám za ovce.

A mámť i jiné ovce, kteréž nejsou z tohoto ovčince. I tyť musím přivésti, a hlas můj slyšeti budou. A budeť jeden ovčinec a jeden pastýř.

Protož mne Otec miluje, že já pokládám duši svou, abych ji zase vzal.

Nižádnýť jí nebéře ode mne, ale já pokládám ji sám od sebe. Mám moc položiti ji, a mám moc zase vzíti ji. To přikázání vzal jsem od Otce svého.

Tedy stala se opět různice mezi Židy pro ty řeči.

A pravili mnozí z nich: Ďábelství má a blázní. Co ho posloucháte?

Jiní pravili: Tato slova nejsou ďábelství majícího. Zdaliž ďábelství může slepých oči otvírati?

I bylo posvícení v Jeruzalémě, a zima byla.

I procházel se Ježíš v chrámě po síňci Šalomounově.

Tedy obstoupili jej Židé, a řekli jemu: Dokudž duši naši držíš? Jestliže jsi ty Kristus, pověz nám zjevně.

Odpověděl jim Ježíš: Pověděl jsem vám, a nevěříte. Skutkové, kteréž já činím ve jménu Otce svého, tiť svědectví vydávají o mně.

Ale vy nevěříte, nebo nejste z ovcí mých, jakož jsem vám pověděl.

Nebo ovce mé hlas můj slyší, a já je znám, a následujíť mne.

A jáť život věčný dávám jim, a nezahynouť na věky, aniž jich kdo vytrhne z ruky mé.

Otec můj, kterýž mi je dal, většíť jest nade všecky, a žádnýť jich nemůže vytrhnouti z ruky Otce mého.

Já a Otec jedno jsme.

Tedy zchápali opět kamení Židé, aby jej kamenovali.

Odpověděl jim Ježíš: Mnohé dobré skutky ukázal jsem vám od Otce svého. Pro který z těch skutků kamenujete mne?

Odpověděli jemu Židé, řkouce: Pro dobrý skutek tebe nekamenujeme, ale pro rouhání, totiž že ty, člověk jsa, děláš se Bohem.

Odpověděl jim Ježíš: Však psáno jest v Zákoně vašem: Já jsem řekl: Bohové jste.

Poněvadž ty nazval bohy, k nimžto řeč Boží stala se, a nemůžeť zrušeno býti Písmo,

Kterakž tedy o mně, kteréhož posvětil Otec a poslal na svět, vy pravíte, že se rouhám, že jsem řekl: Syn Boží jsem?

Nečiním-liť skutků Otce svého, nevěřte mi.

Pakliť činím, tedy byste pak mně nevěřili, aspoň skutkům věřte, abyste poznali a věřili, že Otec ve mně jest, a já v něm.

Tedy opět hledali ho jíti, ale on vyšel z rukou jejich.

I odšel opět za Jordán na to místo, kdež nejprv Jan křtil, a pozůstal tam.

I přišli k němu mnozí, a pravili: Jan zajisté žádného divu neučinil, ale všecko, cožkoli mluvil Jan o tomto, pravé bylo.

A mnozí tam uvěřili v něho.