John 8

Kapitola 8

O ženě popadené v cizoložstvu. 12 Svědectví pravé o Pánu, kdo by a co byl. 22 Židé se Pánem se hádajíce, rouhají se jemu, 59 a ukamenovati jej chtějí.

1 Ježíš pak odšel na horu Olivetskou.

2 Potom na *úsvitě zase *přišel do chrámu, a všecken lid sšel se k němu. A on posadiv se, učil je.

3 I přivedli k němu zákoníci a farizeové ženu v cizoložstvu popadenou; a postavivše ji v prostředku,

4 Řekli jemu: Mistře, tato žena jest postižena při skutku, když cizoložila.

5 A *v Zákoně Mojžíš přikázal nám takové kamenovati. Ty pak co pravíš?

6 A to řekli, pokoušejíce ho, aby jej mohli obžalovati. Ježíš pak skloniv se dolů, prstem psal na zemi.

7 A když se nepřestávali otazovati jeho, zdvihl se a řekl jim: *Kdo jest z vás bez hříchu, nejprv hoď na ni kamenem.

8 A opět schýliv se, psal na zemi.

9 A oni uslyševše to a v svědomích svých obviněni jsouce, jeden po druhém odcházeli, počavše od starších až do posledních. I zůstal tu Ježíš sám, a žena uprostřed stojeci.

10 A pozdvih se Ježíš a žádného neviděv, než ženu, řekl jí: Ženo, kde jsou ti, kteříž na tebe žalovali? Žádný-li tě neodsoudil?

11 Kterážto řekla: Žádný, Pane. I řekl jí Ježíš: Aniž já tebe odsuzuji. Jdiž *a nehřeš více.

12 Tedy Ježíš opět jim mluvil, řka: Já jsem *Světlo světa. Kdož mne následuje, nebudeť choditi v temnostech, ale budeť míti Světlo života.

13 I řekli jemu farizeové: Ty sám o sobě svědectví vydáváš, svědectví tvé není pravé.

14 Odpověděl Ježíš a řekl jim: Ačkoli *já svědectví vydávám sám o sobě, však pravé jest svědectví mé; *nebo vím, odkud jsem přišel a kam jdu. Ale vy nevíte, odkud jsem přišel, anebo kam jdu.

15 Vy podle těla soudíte, já nesoudím žádného.

16 A bychť pak i soudil já, soud můj jestiť pravý; nebo *nejsem sám, ale jsem já a ten, kterýž mne poslal, Otec.

17 A v *Zákoně vašem psáno jest: Že dvou člověků svědectví pravé jest.

18 Jáť svědectví vydávám sám o sobě, *a svědectví vydává o mně ten, kterýž mne poslal, Otec.

19 Tedy řekli jemu: Kdež jest ten tvůj Otec? Odpověděl Ježíš: Aniž mne znáte, ani Otce mého. Kdybyste mne znali, *i Otce mého znali byste.

20 Tato slova mluvil Ježíš u pokladnice, uče v chrámě, a žádný ho nejal, *nebo ještě byla *nepřišla hodina jeho.

21 I řekl jim opět Ježíš: Já jdu, *a hledati budete mne, a v hříchu vašem zemřete. Kam já jdu, vy nemůžete přijíti.

22 I *pravili Židé: Zdali se sám zabije, že praví: Kam já jdu, vy nemůžete přijíti?

23 I řekl jim: Vy *z důlu jste, já s hůry jsem. Vy jste z tohoto světa, já nejsem z světa tohoto.

24 Protož jsem řekl vám: Že *zemřete v hříších svých. Nebo jestliže nebudete věřiti, že já jsem, zemřete v hříších vašich.

25 I řekli jemu: Kdo jsi ty? I řekl jim Ježíš: To, *což hned s počátku pravím vám.

26 Mnohoť mám o vás mluviti a souditi, ale ten, kterýž mne poslal, pravdomluvný *jest, a já, což jsem slyšel od něho, *to mluvím na světě.

27 A oni neporozuměli, že by o Bohu Otci pravil jim.

28 Protož řekl jim Ježíš: *Když povýšíte Syna člověka, tehdy poznáte, že já jsem. A sám od sebe nic nečiním, *ale jakž mne naučil Otec můj, takť mluvím.

29 A ten, *kterýž mne poslal, se mnouť jest, a neopustil mne samého Otec; nebo což jest jemu libého, to já činím vždycky.

30 Ty věci když mluvil, *mnozí uvěřili v něho.

31 Tedy řekl Ježíš těm Židům, kteříž uvěřili jemu: Jestliže vy *zůstanete v řeči mé, právě učedlníci moji budete.

32 A poznáte pravdu, *a pravda vás vysvobodí.

33 I odpověděli jemu: Símě Abrahamovo jsme, a žádnému jsme nesloužili nikdy. I kterakž ty díš: Že svobodní budete?

34 Odpověděl jim Ježíš: Amen, amen pravím vám: Že *každý, kdož činí hřích, služebník jest hřícha.

35 A *služebník nezůstává v domu na věky; ale Syn zůstává na věky.

36 Protož jestližeť vás *vysvobodí Syn, právě svobodní budete.

37 Vím, že jste símě Abrahamovo, ale hledáte mne zabíti; nebo řeč má nemá místa u vás.

38 Já, což jsem viděl u Otce svého, to mluvím; a i vy, co jste viděli u otce vašeho, to činíte.

39 Odpověděli a řekli jemu: Otec náš jest *Abraham. Dí jim Ježíš: Kdybyste synové Abrahamovi byli, činili *byste *skutky Abrahamovy.

40 Ale nyní hledáte mne zabíti, člověka toho, *kterýž jsem pravdu mluvil vám, kterouž jsem slyšel od Boha. Tohoť jest Abraham nečinil.

41 Vy činíte skutky otce svého. I řekli jemu: Myť z smilstva nejsme zplozeni, jednohoť Otce máme, totiž Boha.

42 Tedy řekl jim Ježíš: Byť Bůh Otec váš byl, *milovali byste mne. Nebo já jsem z Boha *pošel, a přišel jsem; aniž jsem sám od sebe přišel, ale on mne poslal.

43 Proč mluvení mého nechápáte? Protože hned slyšeti nemůžete řeči mé.

44 Vy z *otce ďábla jste, a žádosti otce vašeho chcete činiti. On byl vražedník od počátku, a v *pravdě nestál; nebo pravdy v něm není. Když mluví lež, z svého vlastního mluví; nebo *lhář jest a otec lži.

45 Já pak že pravdu pravím, nevěříte mi.

46 Kdo *z vás bude *mne obviňovati z hříchu? A poněvadž pravdu pravím, proč vy mi nevěříte?

47 Kdo *z Boha jest, slova Boží slyší; protož vy *neslyšíte, že z Boha nejste.

48 Tedy odpověděli Židé a řekli jemu: Zdaliž my dobře nepravíme, že jsi ty Samaritán, a *ďábelství máš?

49 Odpověděl Ježíš: Jáť ďábelství nemám, ale *ctím Otce svého; než vy jste *mne neuctili.

50 Jáť pak *nehledám chvály své; jestiť, kdo hledá a soudí.

51 Amen, amen pravím vám: *Bude-li kdo zachovávati slovo mé, *smrti neuzří na věky.

52 Tedy řekli mu Židé: *Nyní jsme poznali, že ďábelství máš. Abraham umřel i proroci, a ty pravíš: Bude-li kdo zachovávati řeč mou, smrti neokusí na věky.

53 Zdali jsi ty větší otce našeho Abrahama, kterýž umřel? I proroci zemřeli jsou. Kým ty se činíš?

54 Odpověděl Ježíš: *Chválím-liť já se sám, chvála má nic není. Jestiť kterýž mne chválí, Otec můj, o němž vy pravíte, že Bůh váš jest.

55 A nepoznali jste ho, ale já jej znám. A kdybych řekl, že ho neznám, byl bych podobný vám, lhář. Ale známť jej, a řeč jeho zachovávám.

56 Abraham, otec váš, *veselil se, *aby viděl den můj, i *viděl, a radoval se.

57 Tedy řekli jemu Židé: Padesáti let ještě nemáš, a Abrahama jsi viděl?

58 Řekl jim Ježíš: Amen, amen pravím vám: Prve nežli *Abraham byl, *já jsem.

59 I *zchápali Židé kamení, aby házeli na něj. Ježíš *pak skryl se, a prošed skrze ně, vyšel z chrámu, a tak jich znikl.