Job 40–41

(39:31) A tak odpovídaje Hospodin Jobovi, řekl:

(39:32) Zdali hádající se s Všemohoucím obviní jej? Kdo chce viniti Boha, nechť odpoví na to.

(39:33) Tehdy odpověděl Job Hospodinu a řekl:

(39:34) Aj, chaternýť jsem, což bych odpovídal tobě? Ruku svou kladu na ústa svá.

(39:35) Jednou jsem mluvil, ale nebudu již odmlouvati, nýbrž i podruhé, ale nebudu více přidávati.

(40:1) Ještě odpovídaje Hospodin z vichru Jobovi, i řekl:

(40:2) Přepaš nyní jako muž bedra svá, a nač se tebe tázati budu, oznam mi.

(40:3) Zdaliž pak i soud můj zrušiti chceš? Což mne odsoudíš, jen abys se sám ospravedlnil?

(40:4) Čili máš rámě jako Bůh silný, a hlasem jako on hřímáš?

(40:5) Ozdobiž se nyní vyvýšeností a důstojností, v slávu a okrasu oblec se.

(40:6) Rozprostři prchlivost hněvu svého, a pohleď na všelikého pyšného, a sniž ho.

(40:7) Pohleď, pravím, na všelikého pyšného, a sehni jej, anobrž setři bezbožné na místě jejich.

(40:8) Skrej je v prachu spolu, tvář jejich zavěž v skrytě.

(40:9) A tak i já budu tě oslavovati, že tě zachovává pravice tvá.

(40:10) Aj, hle slon, jejž jsem jako i tebe učinil, trávu jí jako vůl.

(40:11) Aj, hle moc jeho v bedrách jeho, a síla jeho v pupku břicha jeho.

(40:12) Jak chce, ohání ocasem svým, ačkoli jest jako cedr; žily lůna jeho jako ratolesti jsou spletené.

(40:13) Kosti jeho jako trouby měděné, hnátové jeho jako sochor železný.

(40:14) Onť jest přední z účinků Boha silného, učinitel jeho sám na něj doložiti může meč svůj.

(40:15) Hory zajisté přinášejí mu pastvu, a všecka zvěř polní hrá tam.

(40:16) V stínu léhá, v soukromí mezi třtím a bahnem.

(40:17) Dříví stín dávající stínem svým jej přikrývá, a vrbí potoční obkličuje jej.

(40:18) Aj, zadržuje řeku tak, že nemůže pospíchati; tuší sobě, že požře Jordán v ústa svá.

(40:19) Zdaž kdo před očima jeho polapí jej, aneb provazy protáhne chřípě jeho?

(40:20) Vytáhneš-liž velryba udicí, aneb provazem pohříženým až k jazyku jeho?

(40:21) Zdali dáš kroužek na chřípě jeho, aneb hákem probodneš čelist jeho?

(40:22) Zdaž se obrátí k tobě s prosbami, aneb mluviti bude tobě lahodně?

(40:23) Učiní-liž smlouvu s tebou? Přijmeš-liž jej za služebníka věčného?

(40:24) Zdaž budeš s ním hráti jako s ptáčkem, aneb přivážeš jej dětem svým?

(40:25) Přistrojí-liž sobě hody z něho společníci, a rozdělí-liž jej mezi kupce?

(40:26) Zdaž naplníš háky kůži jeho, a vidlicemi rybářskými hlavu jeho?

(40:27) Vztáhni jen na něj ruku svou, a neučiníš zmínky o boji.

(40:28) Aj, naděje o polapení jeho mylná jest. Zdaž i k spatření jeho člověk nebývá poražen?

(41:1) Není žádného tak smělého, kdo by jej zbudil, kdož tedy postaví se přede mnou?

(41:2) Kdo mne čím předšel, abych se jemu odplacel? Cožkoli jest pode vším nebem, mé jest.

(41:3) Nebudu mlčeti o údech jeho, a o síle výborného sformování jeho.

(41:4) Kdo odkryl svrchek oděvu jeho? S dvojitými udidly svými kdo k němu přistoupí?

(41:5) Vrata úst jeho kdo otevře? Okolo zubů jeho jest hrůza.

(41:6) Šupiny jeho pevné jako štítové sevřené velmi tuze.

(41:7) Jedna druhé tak blízko jest, že ani vítr nevchází mezi ně.

(41:8) Jedna druhé se přídrží, a nedělí se.

(41:9) Od kýchání jeho zažžehá se světlo, a oči jeho jsou jako záře svitání.

(41:10) Z úst jeho jako pochodně vycházejí, a jiskry ohnivé vyskakují.

(41:11) Z chřípí jeho vychází dým, jako z kotla vroucího aneb hrnce.

(41:12) Dýchání jeho uhlí rozpaluje, a plamen z úst jeho vychází.

(41:13) V šíji jeho přebývá síla, a před ním utíká žalost.

(41:14) Kusové masa jeho drží se spolu; celistvé jest v něm, aniž se rozdrobuje.

(41:15) Srdce jeho tuhé jest jako kámen, tak tuhé, jako úlomek zpodního žernovu.

(41:16) Vyskýtání jeho bojí se nejsilnější, až se strachem i vyčišťují.

(41:17) Meč stihající jej neostojí, ani kopí, šíp neb i pancíř.

(41:18) Pokládá železo za plevy, ocel za dřevo shnilé.

(41:19) Nezahání ho střela, v stéblo obrací se jemu kamení prakové.

(41:20) Za stéblo počítá střelbu, a posmívá se šermování kopím.

(41:21) Pod ním ostré střepiny, stele sobě na věci špičaté jako na blátě.

(41:22) Působí, aby vřelo v hlubině jako v kotle, a kormoutilo se moře jako v moždíři.

(41:23) Za sebou patrnou činí stezku, až sezdá, že propast má šediny.

(41:24) Žádného není na zemi jemu podobného, aby tak učiněn byl bez strachu.

(41:25) Cokoli vysokého jest, za nic pokládá, jest králem nade všemi šelmami.