Psalm 102:3–11

(102:4) Nebo mizejí jako dým dnové moji, a kosti mé jako ohniště vypáleny jsou.

(102:5) Poraženo jest jako bylina, a usvadlo srdce mé, tak že jsem chleba svého jísti zapomenul.

(102:6) Od hlasu lkání mého přilnuly kosti mé k kůži mé.

(102:7) Podobný jsem učiněn pelikánu na poušti, jsem jako výr na pustinách.

(102:8) Bdím, a jsem jako vrabec osamělý na střeše.

(102:9) Každý den utrhají mi nepřátelé moji, a posměvači moji proklínají mnou.

(102:10) Nebo jídám popel jako chléb, a k nápoji svému slz přiměšuji,

(102:11) Pro rozhněvání tvé a zažžený hněv tvůj; nebo zdvihna mne, hodils mnou.

(102:12) Dnové moji jsou jako stín nachýlený, a já jako tráva usvadl jsem.