Žalmy 90–106

Modlitba Mojžíše, muže Božího. Pane, ty jsi býval příbytek náš od národu do pronárodu.

Prvé, než hory stvořeny byly, nežlis sformoval zemi, a okršlek světa, ano hned od věků a až na věky, ty jsi Bůh silný.

Ty přivodíš člověka na to, aby setřín byl, říkaje: Navraťtež se zase, synové lidští.

Nebo by tisíc let přetrval, jest to před očima tvýma jako den včerejší, a bdění noční.

Povodní zachvacuješ je; jsou sen, a jako bylina hned v jitře pomíjející.

Toho jitra, kteréhož vykvetne, mění se, u večer pak jsuc podťata, usychá.

Ale my hyneme od hněvu tvého, a prochlivostí tvou jsme zděšeni.

Nebo jsi položil nepravosti naše před sebe, a tajnosti naše na světlo oblíčeje svého.

Pročež všickni dnové naši v náhle přebíhají pro tvé rozhněvání; k skončení let svých docházíme jako řeč.

Všech dnů let našich jest let sedmdesáte, aneb jest-li kdo silnějšího přirození, osmdesát let, a i to, což nejzdárnějšího v nich, jest práce a bída, a když to pomine, tožť ihned rychle zaletíme.

Ale kdo jest, ješto by znal přísnost hněvu tvého, a ostýchal se zůřivosti tvé?

Naučiž nás počítati dnů našich, abychom uvodili moudrost v srdce.

Navrať se zase, Hospodine, až dokud prodléváš? Mějž lítost nad služebníky svými.

Nasyť nás hned v jitře svým milosrdenstvím, tak abychom prozpěvovati, a veseliti se mohli po všecky dny naše.

Obveseliž nás podlé dnů, v nichž jsi nás ssužoval, a let, v nichž jsme okoušeli zlého.

Budiž zřejmé při služebnících tvých dílo tvé, a okrasa tvá při synech jejich.

Budiž nám přítomná i ochotnost Hospodina Boha našeho, a díla rukou našich potvrď mezi námi, díla, pravím, rukou našich potvrď.

Ten, kdož v skrýši Nejvyššího přebývá, v stínu Všemohoucího odpočívati bude.

Dím Hospodinu: Útočiště mé a hrad můj, Bůh můj, v němž naději skládati budu.

Onť zajisté vysvobodí tě z osídla lovce, a od nejjedovatějšího nakažení morního.

Brky svými přikryje tě, a pod křídly jeho bezpečen budeš; místo štítu a pavézy budeš míti pravdu jeho.

Nebudeš se báti přístrachu nočního, ani střely létající ve dne.

Ani nakažení morního, vlekoucího se v mrákotě, ani povětří morního, v polední čas hubícího.

Padne jich po boku tvém tisíc, a deset tisíců po pravici tvé, ale k tobě se to nepřiblíží.

Očima toliko svýma to spatříš, a odplatě bezbožných se podíváš.

Poněvadž jsi Hospodina, kterýž útočiště mé jest, a Nejvyššího za svůj příbytek položil,

Nepřihodí se tobě nic zlého, aniž se přiblíží jaká rána k stánku tvému.

Nebo andělům svým přikázal o tobě, aby tě ostříhali na všech cestách tvých.

Na rukou ponesou tě, abys neurazil o kámen nohy své.

Po lvu a bazališku choditi budeš, a pošlapáš lvíče i draka.

Poněvadž mne, dí Bůh, zamiloval, vysvobodím jej, a vyvýším; nebo poznal jméno mé.

Vzývati mne bude, a vyslyším jej; já s ním budu v ssoužení, vytrhnu a oslavím jej.

Dlouhostí dnů jej nasytím, a ukáži jemu spasení své.

(92:1) Žalm a píseň, ke dni sobotnímu. (92:2) Dobré jest oslavovati Hospodina, a žalmy zpívati jménu tvému, ó Nejvyšší,

(92:3) Zvěstovati každé jitro milosrdenství tvé, a pravdu tvou každé noci,

(92:4) Při nástroji o desíti strunách, při loutně, a při harfě s písničkou.

(92:5) Nebo jsi mne rozveselil, Hospodine, skutky svými, o skutcích rukou tvých zpívati budu.

(92:6) Jak velicí jsou skutkové tvoji, Hospodine! Velmi hluboká jsou myšlení tvá.

(92:7) Člověk hovadný nezná toho, aniž blázen rozumí tomu,

(92:8) Že vyrostají bezbožní jako bylina, a kvetou všickni činitelé nepravosti, aby vyhlazeni byli na věky.

(92:9) Ty pak, ó Nejvyšší, že na věky jsi Hospodin.

(92:10) Nebo aj, nepřátelé tvoji, Hospodine, nebo aj, nepřátelé tvoji zahynou; rozptýleni budou všickni činitelé nepravosti.

(92:11) Můj pak roh vyzdvihneš jako jednorožcův, pokropen budu olejem novým.

(92:12) I podívá se oko mé na ty, jenž mne špehují, a o těch nešlechetnících, jenž proti mně povstávají, ušima svýma uslyším.

(92:13) Spravedlivý jako palma kvésti bude, a jako cedr na Libánu rozloží se.

(92:14) Štípení v domě Hospodinově v síňcích Boha našeho kvésti budou.

(92:15) Ještě i v šedinách ovoce ponesou, spanilí a zelení budou,

(92:16) Aby to zvěstováno bylo, že přímý jest Hospodin, skála má, a že nepravosti žádné při něm není.

Hospodin kraluje, v důstojnost se oblékl, oblékl se Hospodin v sílu, a přepásal se; také okršlek země upevnil, aby se nepohnul.

Utvrzenť jest trůn tvůj přede všemi časy, od věčnosti ty jsi.

Pozdvihují se řeky, ó Hospodine, pozdvihují řeky zvuku svého, pozdvihují řeky vlnobití svých.

Nad zvuk mnohých vod, nad sílu vln mořských mnohem silnější jest na výsostech Hospodin.

Svědectví tvá jsou velmi jistá, domu tvému ušlechtilá svatost, Hospodine, až na věky.

Bože silný pomst, Hospodine, Bože silný pomst, zastkvěj se.

Zdvihni se, ó soudce vší země, a dej odplatu pyšným.

Až dokud bezbožní, Hospodine, až dokud bezbožní budou plésati,

Žváti a hrdě mluviti, honosíce se, všickni činitelé nepravosti?

Lid tvůj, Hospodine, potírati a dědictví tvé bědovati?

Vdovy a příchozí mordovati, a sirotky hubiti,

Říkajíce: Nehledíť na to Hospodin, aniž tomu rozumí Bůh Jákobův?

Rozumějte, ó vy hovadní v lidu, a vy blázni, kdy srozumíte?

Zdali ten, jenž učinil ucho, neslyší? A kterýž stvořil oko, zdali nespatří?

Zdali ten, jenž tresce národy, nebude kárati, kterýž učí lidi umění?

Hospodinť zná myšlení lidská, že jsou pouhá marnost.

Blahoslavený jest ten muž, kteréhož ty cvičíš, Hospodine, a z zákona svého jej vyučuješ.

Abys mu způsobil pokoj před časy zlými, až by za tím vykopána byla bezbožníku jáma.

Neboť neopustí Hospodin lidu svého, a dědictví svého nezanechá,

Ale až k spravedlnosti navrátí se soud, a za ním všickni upřímého srdce.

Kdož by se byl o mne zasadil proti zlostníkům? Kdo by se byl za mne postavil proti těm, jenž páší nepravost?

Kdyby mi Hospodin nebyl ku pomoci, tudíž by se byla octla duše má v mlčení.

Již jsem byl řekl: Klesla noha má, ale milosrdenství tvé, ó Hospodine, zdrželo mne.

Ve množství přemyšlování mých u vnitřnosti mé, tvá potěšování obveselovala duši mou.

Zdaliž se k tobě přitovaryší stolice převráceností těch, jenž vynášejí nátisk mimo spravedlnost,

Jenž se shlukují proti duši spravedlivého, a krev nevinnou odsuzují?

Ale Hospodin jest mým hradem vysokým, a Bůh můj skalou útočiště mého.

Onť obrátí na ně nepravost jejich, a zlostí jejich zahladí je, zahladí je Hospodin Bůh náš.

Poďte, zpívejme Hospodinu, prokřikujme skále spasení našeho.

Předejděme oblíčej jeho s díkčiněním, žalmy prozpěvujme jemu.

Nebo Hospodin jest Bůh veliký, a král veliký nade všecky bohy,

V jehož rukou základové země, a vrchové hor jeho jsou.

Jehož jest i moře, nebo on je učinil, i země, kterouž ruce jeho sformovaly.

Poďte, sklánějme se, a padněme před ním, klekejme před Hospodinem stvořitelem naším.

Onť jest zajisté Bůh náš, a my jsme lid pastvy jeho, a stádo rukou jeho. Dnes uslyšíte-li hlas jeho,

Nezatvrzujte srdce svého, jako při popuzení, a v den pokušení na poušti,

Kdežto pokoušeli mne otcové vaši, zkusiliť jsou mne, a viděli skutky mé.

Za čtyřidceti let měl jsem nesnáz s národem tím, a řekl jsem: Lid tento bloudí srdcem, a nepoznali cest mých.

Jimž jsem přisáhl v hněvě svém, že nevejdou v odpočinutí mé.

Zpívejte Hospodinu píseň novou, zpívej Hospodinu všecka země.

Zpívejte Hospodinu, dobrořečte jménu jeho, zvěstujte den po dni spasení jeho.

Vypravujte mezi národy slávu jeho, mezi všemi lidmi divy jeho.

Nebo veliký Hospodin, a vší chvály hodný, i hrozný jest nade všecky bohy.

Všickni zajisté bohové národů jsou modly, ale Hospodin nebesa učinil.

Sláva a důstojnost před ním, síla i okrasa v svatyni jeho.

Vzdejte Hospodinu čeledi národů, vzdejte Hospodinu čest i moc.

Vzdejte Hospodinu čest jména jeho, přineste dary, a vejděte do síňcí jeho.

Sklánějte se Hospodinu v okrase svatoti, boj se oblíčeje jeho všecka země.

Rcete mezi pohany: Hospodin kraluje, a že i okršlek zemský upevněn bude, tak aby se nepohnul, a že souditi bude lidi spravedlivě.

Rozveseltež se nebesa, a plésej země, zvuč moře, i což v něm jest.

Plésej pole a vše, což na něm, tehdáž ať prozpěvuje všecko dříví lesní,

Před tváří Hospodina; neboť se béře, béře se zajisté, aby soudil zemi. Budeť souditi okršlek světa v spravedlnosti, a národy v pravdě své.

Hospodin kraluje, plésej země, a vesel se ostrovů všecko množství.

Oblak a mrákota jest vůkol něho, spravedlnost a soud základ trůnu jeho.

Oheň předchází jej, a zapaluje vůkol nepřátely jeho.

Zasvěcujíť se po okršlku světa blýskání jeho; to viduc země, děsí se.

Hory jako vosk rozplývají se před oblíčejem Hospodina, před oblíčejem Panovníka vší země.

Nebesa vypravují o jeho spravedlnosti, a slávu jeho spatřují všickni národové.

Zastyďte se všickni, kteříž sloužíte rytinám, kteříž se chlubíte modlami; sklánějte se před ním všickni bohové.

To uslyše Sion, rozveselí se, a zpléší dcery Judské z příčiny soudů tvých, Hospodine.

Nebo ty, Hospodine, jsi nejvyšší na vší zemi, a velice jsi vyvýšený nade všecky bohy.

Vy, kteříž milujete Hospodina, mějte v nenávisti to, což zlého jest; onť ostříhá duší svatých svých, a z ruky bezbožníků je vytrhuje.

Světlo vsáto jest spravedlivým, a radost těm, kteříž jsou upřímého srdce.

Veselte se, spravedliví v Hospodinu, a oslavujte památku svatosti jeho.

Žalm. Zpívejte Hospodinu píseň novou, neboť jest divné věci učinil; spomohla mu pravice jeho, a rámě svatosti jeho.

V známost uvedl Hospodin spasení své, před očima národů zjevil spravedlnost svou.

Rozpomenul se na milosrdenství své, a na pravdu svou k domu Izraelskému; všecky končiny země vidí spasení Boha našeho.

Prokřikuj Hospodinu všecka země; zvuk vydejte, prozpěvujte, a žalmy zpívejte.

Žalmy zpívejte Hospodinu na citaře, k citaře i hlasem přizpěvujte.

Trubami a zvučnými pozouny hlas vydejte před králem Hospodinem.

Zvuč moře i to, což v něm jest, okršlek světa i ti, kteříž na něm bydlí.

Řeky rukama plésejte, spolu i hory prozpěvujte,

Před Hospodinem; neboť se béře, aby soudil zemi. Budeť souditi okršlek světa v spravedlnosti, a národy v pravosti.

Hospodin kraluje, užasněte se národové; sedí nad cherubíny, pohniž se země.

Hospodin na Sionu veliký, a vyvýšený jest nade všecky lidi.

Oslavujte jméno…