Psalm 9–10

(9:1) Přednímu zpěváku na al mutlabben, žalm Davidův. (9:2) Oslavovati tě budu, Hospodine, celým srdcem svým, vypravovati budu všecky divné skutky tvé.

(9:3) Radovati a veseliti se budu v tobě, žalmy zpívati budu jménu tvému, ó Nejvyšší,

(9:4) Proto že nepřátelé moji jsou nazpět obráceni, že klesli, a zahynuli od tváři tvé.

(9:5) Nebo jsi vyvedl soud můj a při mou, posadils se na stolici soudce spravedlivý.

(9:6) Ohromil jsi národy, zatratils bezbožníka, jméno jejich vyhladil jsi na věčné věky.

(9:7) Ó nepříteli, již-li jsou dokonány zhouby tvé na věky? Již-li jsi města podvrátil? Zahynula památka jejich s nimi.

(9:8) Ale Hospodin na věky kraluje, připravil k soudu trůn svůj.

(9:9) Onť soudí sám okršlek v spravedlnosti, a výpověd činí národům v pravosti.

(9:10) Hospodin zajisté jest útočiště chudého, útočiště v čas ssoužení.

(9:11) I budou v tebe doufati, kteříž znají jméno tvé; nebo neopouštíš hledajících tě, Hospodine.

(9:12) Žalmy zpívejte Hospodinu, přebývajícímu na Sionu, zvěstujte mezi národy skutky jeho.

(9:13) Nebo on vyhledává krve, rozpomíná se na ni, aniž se zapomíná na křik utištěných.

(9:14) Smiluj se nade mnou, Hospodine, viz ssoužení mé od těch, kteříž mne nenávidí, ty, kterýž mne vyzdvihuješ z bran smrti,

(9:15) Abych vypravoval všecky chvály tvé v branách dcery Sionské, a veselil se v spasení tvém.

(9:16) Pohříženiť jsou národové v jámě, kterouž udělali; v osídle, kteréž polékli, uvázla noha jejich.

(9:17) Přišelť jest v známost Hospodin, pomstu učiniv; v díle rukou svých zapletl se bezbožník. Higgaion Sélah.

(9:18) Obráceni buďte bezbožníci do pekla, všickni národové, kteříž se zapomínají nad Bohem.

(9:19) Neboť nebude dán chudý u věčné zapomenutí; očekávání ssoužených nezahyneť na věky.

(9:20) Povstaniž, Hospodine, ať se nesilí člověk; národové buďte souzeni před tebou.

(9:21) Pusť na ně strach, ó Hospodine, ať tomu porozumějí národové, že smrtelní jsou. Sélah.

Proč, ó Hospodine, stojíš zdaleka, a skrýváš se v čas ssoužení?

Z pychu bezbožník protivenství činí chudému. Ó by jati byli v zlých radách, kteréž vymýšlejí.

Neboť se honosí bezbožník v líbostech života svého, a lakomý sobě pochlebuje, a Hospodina popouzí.

Bezbožník pro pýchu, kterouž na sobě prokazuje, nedbá na nic; všecka myšlení jeho jsou, že není Boha.

Dobře mu se daří na cestách jeho všelikého času, soudové tvoji vzdáleni jsou od něho, i na všecky nepřátely své fouká,

Říkaje v srdci svém: Nepohnuť se od národu až do pronárodu, nebo nebojím se zlého.

Ústa jeho plná jsou zlořečenství, i chytrosti a lsti; pod jazykem jeho trápení a starost.

Sedí v zálohách ve vsech a v skrýších, aby zamordoval nevinného; očima svýma po chudém špehuje.

Číhá v skrytě jako lev v jeskyni své, číhá, aby pochytil chudého, uchvacujeť jej, a táhne pod sítku svou.

Připadá a stuluje se, dokudž by nevpadlo v silné pazoury jeho shromáždění chudých.

Říká v srdci svém: Zapomenulť jest Bůh silný, skryl tvář svou, nepohledíť na věky.

Povstaniž, Hospodine Bože silný, vznes ruku svou, nezapomínejž se nad chudými.

Proč má bezbožník Boha popouzeti, říkaje v srdci svém, že toho vyhledávati nebudeš?

Díváš se do času, nebo ty nátisk a bolest spatřuješ, abys jim odplatil rukou svou; na tebeť se spouští chudý, sirotku ty jsi spomocník.

Potři rámě bezbožného, a vyhledej nepravosti zlostného, tak aby neostál.

Hospodin jest králem věčných věků, národové z země své hynou.

Žádost ponížených vyslýcháš, Hospodine, utvrzuješ srdce jejich, ucha svého k nim nakloňuješ,

Abys soud činil sirotku a ssouženému, tak aby jich nessužoval více člověk bídný a zemský.