Žalmy 20–22

(20:1) Přednímu zpěváku, žalm Davidův. (20:2) Vyslyšiž tě Hospodin v den ssoužení, k zvýšení tě přiveď jméno Boha Jákobova.

(20:3) Sešliž tobě pomoc z svatyně, a z Siona utvrzuj tě.

(20:4) Rozpomeniž se na všecky oběti tvé, a zápaly tvé v popel obrať. Sélah.

(20:5) Dejž tobě vše podlé srdce tvého, a všelikou radu tvou vyplň.

(20:6) I budeme prozpěvovati o spasení tvém, a ve jménu Boha našeho korouhve vyzdvihneme; naplniž Hospodin všecky prosby tvé.

(20:7) Nyníť jsme poznali, že Hospodin zachoval svého pomazaného, a že jej vyslyšel s nebe svatého svého; nebo v jeho přesilné pravici jest spasení.

(20:8) Tito v vozích, jiní v koních doufají, ale my jméno Hospodina Boha našeho sobě připomínáme.

(20:9) A protož oni sehnuti jsou, a padli, ale my povstali jsme, a zmužile stojíme.

(20:10) Hospodine, zachovávejž nás, i král ať slyší nás, když k němu volati budeme.

(21:1) Přednímu z kantorů, žalm Davidův. (21:2) Hospodine, v síle tvé raduje se král, a v spasení tvém veselí se přenáramně.

(21:3) Žádost srdce jeho dal jsi jemu, a prosbě rtů jeho neodepřel jsi. Sélah.

(21:4) Předšel jsi jej zajisté hojným požehnáním, vstavil jsi na hlavu jeho korunu z ryzího zlata.

(21:5) Života požádal od tebe, a dal jsi mu prodlení dnů na věky věků.

(21:6) Veliká jest sláva jeho v spasení tvém, důstojností a krásou přioděl jsi jej.

(21:7) Nebo jsi jej vystavil za příklad hojného požehnání až na věky, rozveselil jsi jej radostí oblíčeje svého.

(21:8) A poněvadž král doufá v Hospodina, a v milosrdenství Nejvyššího, nepohneť se.

(21:9) Najdeť ruka tvá všecky nepřátely své, dosáhne pravice tvá těch, kteříž tě nenávidí.

(21:10) Uvržeš je jako do peci ohnivé v čas rozhněvání svého; Hospodin v prchlivosti své sehltí je, a oheň sžíře je.

(21:11) Plémě jejich z země vyhladíš, a símě jejich z synů lidských,

(21:12) Nebo jsou proti tobě ukládali zlost, myslili na nešlechetnost, ač ji dovesti nemohli.

(21:13) Protož je vystavíš za cíl, na tětiva svá přikládati budeš proti tváři jejich.

(21:14) Zjeviž se, ó Hospodine, v síle své, a budemeť zpívati a oslavovati udatnost tvou.

(22:1) Přednímu zpěváku k času jitřnímu, žalm Davidův. (22:2) Bože můj, Bože můj, pročež jsi mne opustil? Vzdálils se od spasení mého a od slov naříkání mého.

(22:3) Bože můj, přes celý den volám, a neslyšíš, i v noci, a nemohu se utajiti.

(22:4) Ty zajisté jsi svatý, zůstávající vždycky k veliké chvále Izraelovi.

(22:5) V toběť doufali otcové naši, doufali, a vysvobozovals je.

(22:6) K tobě volávali, a spomáhals jim; v tobě doufali, a nebývali zahanbeni.

(22:7) Já pak červ jsem, a ne člověk, útržka lidská a povrhel vůbec.

(22:8) Všickni, kteříž mne vidí, posmívají se mi, ošklebují se, a hlavami potřásají, říkajíce:

(22:9) Spustiltě se na Hospodina, nechť ho vysvobodí; nechať jej vytrhne, poněvadž se mu v něm zalíbilo.

(22:10) Ješto ty jsi, kterýž jsi mne vyvedl z života, ustaviv mne v doufání při prsích matky mé.

(22:11) Na tebeť jsem uvržen od narození svého, od života matky mé Bůh můj ty jsi.

(22:12) Nevzdalujž se ode mne, nebo ssoužení blízké jest, a nemám spomocníka.

(22:13) Obkličujíť mne býkové mnozí, silní volové z Bázan obstupují mne.

(22:14) Otvírají na mne ústa svá, jako lev rozsapávající a řvoucí.

(22:15) Jako voda rozplynul jsem se, a rozstoupily se všecky kosti mé, a srdce mé jako vosk rozpustilo se u prostřed vnitřností mých.

(22:16) Vyprahla jako střepina síla má, a jazyk můj přilnul k dásním mým, anobrž v prachu smrti položils mne.

(22:17) Nebo psi obskočili mne, rota zlostníků oblehla mne, zprobijeli ruce mé i nohy mé.

(22:18) Mohl bych sčísti všecky kosti své, oni pak hledí na mne, a dívají se mi.

(22:19) Dělí mezi sebou roucha má, a o můj oděv mecí los.

(22:20) Ale ty, Hospodine, nevzdalujž se, sílo má, přispěj k spomožení mému.

(22:21) Vychvať od meče duši mou, a z moci psů jedinkou mou.

(22:22) Zachovej mne od úst lva, a od rohů jednorožcových vyprosť mne.

(22:23) I budu vypravovati bratřím svým o jménu tvém, u prostřed shromáždění chváliti tě budu, řka:

(22:24) Kteříž se bojíte Hospodina, chvalte jej, všecko símě Jákobovo ctěte jej, a boj se ho všecka rodino Izraelova.

(22:25) Nebo nepohrdá, ani se odvrací od trápení ztrápeného, aniž skrývá tváři své od něho, nýbrž když k němu volá, vyslýchá jej.

(22:26) O tobě chvála má v shromáždění velikém, sliby své plniti budu před těmi, kteříž se bojí tebe.

(22:27) Jísti budou tiší a nasyceni budou, chváliti budou Hospodina ti, kteříž ho hledají, živo bude srdce vaše na věky.

(22:28) Rozpomenou a obrátí se k Hospodinu všecky končiny země, a skláněti se budou před ním všecky čeledi národů.

(22:29) Nebo Hospodinovo jest království, a onť panuje nad národy.

(22:30) Jísti budou a skláněti se před ním všickni tuční země, jemu se klaněti budou všickni sstupující do prachu, a kteříž duše své nemohou při životu zachovati.

(22:31) Símě jejich sloužiti mu bude, a přičteno bude ku Pánu v každém věku.

(22:32) Přijdouť, a lidu, kterýž z nich vyjde, vypravovati budou spravedlnost jeho; nebo ji skutkem vykonal.