Psalm 19

(19:1) Přednímu z kantorů, žalm Davidův. (19:2) Nebesa vypravují slávu Boha silného, a dílo rukou jeho obloha zvěstuje.

(19:3) Den po dni vynáší řeč, a noc po noci ukazuje umění.

(19:4) Neníť řeči ani slov, kdež by nemohl slyšán býti hlas jejich.

(19:5) Po vší zemi rozchází se zpráva jejich, a až do končin okršlku slova jich, slunci pak rozbil stánek na nich.

(19:6) Kteréž jako ženich vychází z pokoje svého, veselí se jako udatný rek, cestou běžeti maje.

(19:7) Od končin nebes východ jeho, a obcházení jeho až zase do končin jejich, a ničeho není, což by se ukryti mohlo před horkostí jeho.

(19:8) Zákon Hospodinův jest dokonalý, očerstvující duši, Hospodinovo svědectví pravé, moudrost dávající neumělým.

(19:9) Rozkazové Hospodinovi přímí, obveselující srdce, přikázaní Hospodinovo čisté, osvěcující oči.

(19:10) Bázeň Hospodinova čistá, zůstávající na věky, soudové Hospodinovi praví, a k tomu i spravedliví.

(19:11) Mnohem žádostivější jsou než zlato, a než mnoho ryzího zlata, sladší než med a stred z plástů.

(19:12) Služebník tvůj zajisté jimi osvěcován bývá, a kdož jich ostříhá, užitek hojný má.

(19:13) Ale poblouzením kdo vyrozumí? Protož i od tajných očisť mne.

(19:14) I od zúmyslných zdržuj služebníka svého, aby nade mnou nepanovali, a tehdyť dokonalý budu, a očištěný od přestoupení velikého.

(19:15) Ó ať jsou slova úst mých tobě příjemná, i přemyšlování srdce mého před tebou, Hospodine skálo má, a vykupiteli můj.