Prísloví 11–12

Váha falešná ohavností jest Hospodinu, ale závaží pravé líbí se jemu.

Za pýchou přichází zahanbení, ale při pokorných jest moudrost.

Sprostnost upřímých vodí je, převrácenost pak přestupníků zatracuje je.

Neprospíváť bohatství v den hněvu, ale spravedlnost vytrhuje z smrti.

Spravedlnost upřímého spravuje cestu jeho, ale pro bezbožnost svou padá bezbožný.

Spravedlnost upřímých vytrhuje je, ale přestupníci v zlosti zjímáni bývají.

Když umírá člověk bezbožný, hyne naděje, i očekávání rekovských činů mizí.

Spravedlivý z úzkosti bývá vysvobozen, bezbožný pak přichází na místo jeho.

Pokrytec ústy kazí bližního svého, ale spravedliví uměním vytrženi bývají.

Z štěstí spravedlivých veselí se město, když pak hynou bezbožní, bývá prozpěvování.

Požehnáním spravedlivých zvýšeno bývá město, ústy pak bezbožných vyvráceno.

Pohrdá bližním svým blázen, ale muž rozumný mlčí.

Utrhač toulaje se, pronáší tajnost, věrný pak člověk tají věc.

Kdež není dostatečné rady, padá lid, ale spomožení jest ve množství rádců.

Velmi sobě škodí, kdož slibuje za cizího, ješto ten, kdož nenávidí rukojemství, bezpečen jest.

Žena šlechetná má čest, a ukrutní mají zboží.

Člověk účinný dobře činí životu svému, ale ukrutný kormoutí tělo své.

Bezbožný dělá dílo falešné, ale kdož rozsívá spravedlnost, má mzdu jistou.

Tak spravedlivý rozsívá k životu, a kdož následuje zlého, k smrti své.

Ohavností jsou Hospodinu převrácení srdcem, ale ctného obcování líbí se jemu.

Zlý, by sobě i na pomoc přivzal, neujde pomsty, símě pak spravedlivých uchází toho.

Zápona zlatá na pysku svině jest žena pěkná bez rozumu.

Žádost spravedlivých jest toliko dobrých věcí, ale očekávání bezbožných hněv.

Mnohý rozdává štědře, a však přibývá mu více; jiný skoupě drží nad slušnost, ale k chudobě.

Člověk štědrý bývá bohatší, a kdož svlažuje, také sám bude zavlažen.

Kdo zadržuje obilí, zlořečí mu lid; ale požehnání na hlavě toho, kdož je prodává.

Kdo pilně hledá dobrého, nalézá přízeň; kdož pak hledá zlého, potká jej.

Kdo doufá v bohatství své, ten spadne, ale spravedliví jako ratolest zkvetnou.

Kdo kormoutí dům svůj, za dědictví bude míti vítr, a blázen sloužiti musí moudrému.

Ovoce spravedlivého jest strom života, a kdož vyučuje duše, jest moudrý.

Aj, spravedlivému na zemi odplacováno bývá, čím více bezbožnému a hříšníku?

Kdo miluje cvičení, miluje umění; kdož pak nenávidí domlouvání, nemoudrý jest.

Dobrý nalézá lásku u Hospodina, ale muže nešlechetného potupí Bůh.

Nebývá trvánlivý člověk v bezbožnosti, kořen pak spravedlivých nepohne se.

Žena statečná jest koruna muže svého, ale jako hnis v kostech jeho ta, kteráž k hanbě přivodí.

Myšlení spravedlivých jsou pravá, rady pak bezbožných lstivé.

Slova bezbožných úklady činí krvi, ústa pak spravedlivých vytrhují je.

Vyvráceni bývají bezbožní tak, aby jich nebylo, ale dům spravedlivých ostojí.

Podlé toho, jakž rozumný jest, chválen bývá muž, převráceného pak srdce bude v pohrdání.

Lepší jest nevzácný, kterýž má služebníka, nežli ten, kterýž sobě slavně počíná, a nemá chleba.

Pečuje spravedlivý o život hovádka svého, srdce pak bezbožných ukrutné jest.

Kdo dělá zemi svou, nasycen bývá chlebem; ale kdož následuje zahalečů, blázen jest.

Žádostiv jest bezbožný obrany proti zlému, ale kořen spravedlivých způsobuje ji.

Do přestoupení rtů zapletá se zlostník, ale spravedlivý vychází z ssoužení.

Z ovoce úst každý nasycen bude dobrým, a odplatu za skutky člověka dá jemu Bůh.

Cesta blázna přímá se zdá jemu, ale kdo poslouchá rady, moudrý jest.

Hněv blázna v tentýž den poznán bývá, ale opatrný hanbu skrývá.

Kdož mluví pravdu, ohlašuje spravedlnost, svědek pak falešný lest.

Někdo vynáší řeči podobné meči probodujícímu, ale jazyk moudrých jest lékařství.

Rtové pravdomluvní utvrzeni budou na věky, ale na kratičko jazyk lživý.

V srdci těch, kteříž zlé obmýšlejí, bývá lest, v těch pak, kteříž radí ku pokoji, veselí.

Nepotká spravedlivého žádná těžkost, bezbožní pak naplněni budou zlým.

Ohavností jsou Hospodinu rtové lživí, ale ti, jenž činí pravdu, líbí se jemu.

Člověk opatrný tají umění, ale srdce bláznů vyvolává bláznovství.

Ruka pracovitých panovati bude, lstivá pak musí dávati plat.

Starost v srdci člověka snižuje ji, ale věc dobrá obveseluje ji.

Vzácnější jest nad bližního svého spravedlivý, cesta pak bezbožných svodí je.

Nebude péci fortelný, což ulovil, ale člověk bedlivý statku drahého nabude.

Na stezce spravedlnosti jest život, a cesta stezky její nesmrtelná jest.