Matthew 20–22

Nebo podobno jest království nebeské člověku hospodáři, kterýž vyšel na úsvitě, aby najal dělníky na vinici svou.

Smluviv pak s dělníky z peníze denního, odeslal je na vinici svou.

A vyšed okolo hodiny třetí, uzřel jiné, ani stojí na trhu zahálejíce.

I řekl jim: Jdětež i vy na vinici mou, a co bude spravedlivého, dám vám.

A oni šli. Opět vyšed při šesté a deváté hodině, učinil též.

Při jedenácté pak hodině vyšed, nalezl jiné, ani stojí zahálejíce. I řekl jim: Pročež tu stojíte, celý den zahálejíce?

Řkou jemu: Nebo nižádný nás nenajal. Dí jim: Jdětež i vy na vinici mou, a což by bylo spravedlivého, vezmete.

Večer pak řekl pán vinice šafáři svému: Zavolej dělníků a zaplať jim, počna od posledních až do prvních.

A přišedše ti, kteříž byli při jedenácté hodině najati, vzali jeden každý po penízi.

Přišedše pak první, domnívali se, že by více měli vzíti; ale vzali i oni jeden každý po penízi.

A vzavše, reptali proti hospodáři, řkouce:

Tito poslední jednu hodinu toliko dělali, a rovné jsi je nám učinil, kteříž jsme nesli břímě dne i horko.

On pak odpovídaje jednomu z nich, řekl: Příteli, nečiním tobě křivdy; však jsi z peníze denního smluvil se mnou.

Vezmiž, což tvého jest, a jdi předce. Já pak chci tomuto poslednímu dáti jako i tobě.

Zdaliž mi nesluší v mém učiniti, což chci? Čili oko tvé nešlechetné jest, že já dobrý jsem?

Takť budou poslední první, a první poslední; nebo mnoho jest povolaných, ale málo vyvolených.

A vstupuje Ježíš do Jeruzaléma, pojal dvanácte učedlníků svých soukromí na cestě, i řekl jim:

Aj, vstupujeme do Jeruzaléma, a Syn člověka vydán bude předním kněžím a zákoníkům, a odsoudí ho na smrt.

A vydadíť jej pohanům ku posmívání a k bičování a ukřižování; a třetího dne z mrtvých vstane.

Tedy přistoupila k němu matka synů Zebedeových s syny svými, klanějící se a prosecí něco od něho.

Kterýžto řekl jí: Co chceš? Řekla jemu: Rci, ať tito dva synové moji sednou, jeden na pravici tvé a druhý na levici, v království tvém.

Odpovídaje pak Ježíš, řekl: Nevíte, zač prosíte. Můžete-li píti kalich, kterýž já píti budu, a křtem, jímž já se křtím, křtěni býti? Řekli jemu: Můžeme.

Dí jim: Kalich zajisté můj píti budete, a křtem, jímž já se křtím, pokřtěni budete, ale seděti na pravici mé a na levici mé, neníť mé dáti vám, ale dáno bude těm, kterýmž připraveno jest od Otce mého.

A uslyšavše to deset učedlníků Páně, rozhněvali se na ty dva bratry.

Ale Ježíš svolav je, řekl: Víte, že knížata národů panují nad svými, a kteříž velicí jsou, moci užívají nad nimi.

Ne tak bude mezi vámi; ale kdožkoli chtěl by mezi vámi býti velikým, budiž služebník váš.

A kdož by koli mezi vámi chtěl býti první, budiž váš služebník;

Jako i Syn člověka nepřišel, aby jemu slouženo bylo, ale aby on sloužil a aby dal život svůj na vykoupení za mnohé.

A když vycházeli z Jericho, šel za ním zástup veliký.

A aj, dva slepí sedící u cesty, uslyševše, že by Ježíš tudy šel, zvolali, řkouce: Smiluj se nad námi, Pane, synu Davidův.

Zástup pak přimlouval jim, aby mlčeli. Oni pak více volali, řkouce: Smiluj se nad námi, Pane, synu Davidův.

I zastaviv se Ježíš, zavolal jich, a řekl: Co chcete, abych vám učinil?

Řkou jemu: Pane, ať se otevrou oči naše.

I slitovav se nad nimi Ježíš, dotekl se očí jejich, a ihned prohlédly oči jejich. A oni šli za ním.

A když se přiblížili k Jeruzalému, a přišli do Betfage k hoře Olivetské, tedy Ježíš poslal dva učedlníky své,

Řka jim: Jdětež do městečka, kteréž proti vám jest, a hned naleznete oslici přivázanou a oslátko s ní. Odvěžtež je a přiveďte ke mně.

A řekl-liť by kdo co vám, rcete, že Pán jich potřebuje, a hnedť propustí je.

Toto se pak všecko stalo, aby se naplnilo povědění skrze proroka, řkoucího:

Povězte dceři Sionské: Aj, král tvůj béře se tobě tichý, a sedě na oslici, a na oslátku té oslice jhu podrobené.

I jdouce učedlníci, a učinivše tak, jakož jim přikázal Ježíš,

Přivedli oslici i oslátko, a vložili na ně roucha svá, a jej navrchu posadili.

Mnohý pak zástup stlali roucha svá na cestě, jiní pak ratolesti z dříví sekali a metali na cestu.

A zástupové, kteříž napřed šli, i ti, kteříž nazad byli, volali, řkouce: Aj syn Davidův, Spasitel. Požehnaný, jenž se béře ve jménu Páně; spasiž nás ty, kterýž jsi na výsostech.

A když vjel do Jeruzaléma, zbouřilo se všecko město, řkouce: I kdo jest tento?

Zástupové pak pravili: Toto jest ten Ježíš, prorok od Nazarétu Galilejského.

I všel Ježíš do chrámu Božího, a vymítal všecky prodavače a kupce z chrámu, a stoly penězoměnců a stolice prodávajících holubice převracel,

A řekl jim: Psánoť jest: Dům můj dům modlitby slouti bude, ale vy učinili jste jej peleší lotrovskou.

I přistoupili k němu slepí a kulhaví v chrámě, i uzdravil je.

Vidouce pak přední kněží a zákoníci divy, kteréž činil, a dítky, any volají v chrámě a praví : Aj syn Davidův, Spasitel, rozhněvali se.

A řekli jemu: Slyšíš-liž, co tito praví? Ježíš pak řekl jim: I ovšem. Nikdá-liž jste nečtli, že z úst nemluvňátek a těch, jenž prsí požívají, dokonal jsi chválu?

A opustiv je, šel ven z města do Betany a tu zůstal.

Ráno pak navracuje se do města, zlačněl.

A vida jeden fíkový strom podle cesty, šel k němu, a nic na něm nenalezl, než listí toliko. I dí tomu stromu: Nikdy více neroď se z tebe ovoce na věky. I usechl jest hned fík ten.

A vidouce to učedlníci, divili se, řkouce: Kterak jest ihned usechl fík ten!

I odpověděv Ježíš, řekl jim: Amen pravím vám: Budete-li míti víru, a nebudete-li pochybovati, netoliko to, co se stalo fíkovému dřevu, učiníte, a kdybyste i této hoře řekli: Zdvihni se a vrz sebou do moře, staneť se.

A všecko, zač byste koli prosili na modlitbě, věříce, vezmete.

A když přišel do chrámu, přistoupili k němu přední kněží a starší lidu, když učil, řkouce: Jakou mocí tyto věci činíš? A kdo jest tobě tu moc dal?

Odpovídaje pak Ježíš, řekl jim: Otížiť se i já vás na jednu věc, kterouž povíte-li mi, i já vám povím, jakou mocí tyto věci činím.

Křest Janův odkud jest byl? S nebe-li, čili z lidí? A oni rozvažovali mezi sebou, řkouce: Díme-li: S nebe, díť nám: Proč jste pak nevěřili jemu?

Pakli díme: Z lidí, bojíme se zástupu. Nebo všickni měli Jana za proroka.

I odpovídajíce Ježíšovi, řekli: Nevíme. Řekl jim i on: Aniž já vám povím, jakou mocí tyto věci činím.

Ale co se vám zdá? Člověk jeden měl dva syny. A přistoupiv k prvnímu, řekl: Synu, jdi na vinici mou dnes a dělej.

A on odpověděv, řekl: Nechci. A potom usmysliv sobě, šel.

I přistoupiv k druhému, řekl jemu též. A on odpověděv, řekl: Jdu, pane. A nešel.

Který z těch dvou učinil vůli otcovu? Řekli jemu: První. Dí jim Ježíš: Amen pravím vám, že publikáni a nevěstky předcházejí vás do království Božího.

Nebo přišel k vám Jan cestou spravedlnosti, a neuvěřili jste mu, ale publikáni a nevěstky uvěřili jemu. Vy pak viděvše to, aniž jste potom usmyslili sobě, abyste věřili jemu.

Jiné podobenství slyšte: Byl jeden hospodář, kterýž vzdělal vinici, a opletl ji plotem, a vkopal v ní pres, a ustavěl věži, i pronajal ji vinařům, a odšel pryč přes pole.

A když se přiblížil čas ovoce, poslal služebníky své k vinařům, aby vzali užitky její.

Vinaři pak zjímavše služebníky jeho, jiného zmrskali, jiného zabili, a jiného ukamenovali.

Opět poslal jiných služebníků více nežli prve. I učinili jim též.

Naposledy pak poslal k nim syna svého, řka: Ostýchati se budou syna mého.

Vinaři pak uzřevše syna jeho, řekli mezi sebou: Tentoť jest dědic; pojďte, zabijme jej, a uvažme se v dědictví jeho.

I chytivše ho, vyvrhli jej ven z vinice a zabili.

Protož když přijde pán vinice, co učiní vinařům těm?

Řekli jemu: Zlé zle zatratí, a vinici svou pronajme jiným vinařům, kteříž budou vydávati jemu užitek časy svými.

Řekl jim Ježíš: Nikdy-li jste nečtli v Písmích: Kámen, kterýž jsou zavrhli dělníci, ten učiněn jest v hlavu úhlovou? Ode Pána stalo se toto, a jest divné před očima našima.

Protož pravím vám, že bude odjato od vás království Boží, a bude dáno lidu činícímu užitky jeho.

A kdož by padl na ten kámen, rozrazíť se; a na kohož upadne, setřeť jej.

A slyšavše přední kněží podobenství jeho, porozuměli, že by o nich mluvil.

I hledajíce ho jíti, báli se zástupů; neb ho měli za proroka.

I odpovídaje Ježíš, mluvil jim opět v podobenstvích, řka:

Podobno jest království nebeské člověku králi, kterýž učinil svadbu synu svému.

I poslal služebníky své, aby povolali pozvaných na svadbu; a oni nechtěli přijíti.

Opět poslal jiné služebníky, řka: Povězte pozvaným: Aj, oběd můj připravil jsem, volové moji a krmný dobytek zbit jest, a všecko hotovo. Pojďtež na svadbu.

Ale oni nedbavše na to, odešli, jiný do vsi své a jiný po kupectví svém.

Jiní pak zjímavše služebníky jeho a posměch jim učinivše, zmordovali.

A uslyšav to král, rozhněval se; a poslav vojska svá, zhubil vražedníky ty a město jejich zapálil.

Tedy řekl služebníkům svým: Svadba zajisté hotova jest, ale ti, kteříž pozváni byli, nebyli hodni.

Protož jděte na rozcestí, a kteréžkoli naleznete, zovtež na svadbu.

I vyšedše služebníci ti na cesty, shromáždili všecky, kteréžkoli nalezli, zlé i dobré. A naplněna jest svadba hodovníky.

Tedy všed král, aby pohleděl na hodovníky, uzřel tam člověka neoděného rouchem svadebním.

I řekl jemu: Příteli, kteraks ty sem všel, nemaje roucha svadebního? A on oněměl.

Tedy řekl král služebníkům: Svížíce ruce jeho i nohy, vezměte ho, a uvrztež jej do temností zevnitřních. Tamť bude pláč a škřipení zubů.

Nebo mnoho jest povolaných, ale málo vyvolených.

Tedy odšedše farizeové, radili se, jak by polapili jej v řeči.

I poslali k němu učedlníky své s herodiány, řkouce: Mistře, víme, že pravdomluvný jsi a cestě Boží v pravdě učíš a nedbáš na žádného; nebo nepatříš na osobu lidskou.

Protož pověz nám, co se tobě zdá: Sluší-li daň dáti císaři, čili nic?

Znaje pak Ježíš zlost jejich, řekl: Co mne pokoušíte, pokrytci?

Ukažte mi peníz daně. A oni podali mu peníze.

I řekl jim: Čí jest tento obraz a svrchu napsání?

Řekli mu: Císařův. Tedy dí jim: Dejtež, co jest císařova, císaři, a co jest Božího, Bohu.

To uslyšavše, divili se, a opustivše jej, odešli.

V ten den přišli k…