Luke 22:7–38

Tedy přišel den přesnic, v kterémžto zabit měl býti beránek.

I poslal Ježíš Petra a Jana, řka: Jdouce, připravte nám beránka, abychom jedli.

A oni řekli mu: Kde chceš, ať připravíme?

On pak řekl k nim: Aj, když vcházeti budete do města, potkáť vás člověk, dčbán vody nesa. Jdětež za ním do domu, do kteréhož vejde.

A díte hospodáři toho domu: Vzkazuje tobě Mistr: Kde jest síň, kdežto budu jísti beránka s učedlníky svými?

A onť vám ukáže večeřadlo veliké podlážené. Tam připravte.

I odšedše, nalezli, jakž jim pověděl, a připravili beránka.

A když přišel čas večeře, posadil se za stůl, a dvanácte apoštolů s ním.

I řekl jim: Žádostí žádal jsem tohoto beránka jísti s vámi, prve než bych trpěl.

Nebo pravímť vám, žeť ho již více nebudu jísti, ažť se naplní v království Božím.

A vzav kalich, a díky činiv, řekl: Vezměte jej a dělte mezi sebou.

Neboť pravím vám, žeť nebudu píti z plodu vinného kořene, ažť království Boží přijde.

A vzav chléb, díky činiv, lámal a dal jim, řka: To jest tělo mé, kteréž se za vás dává. To čiňte na mou památku.

Takž také dal jim i kalich, když bylo po večeři, řka: Tento kalich jest nová smlouva v mé krvi, kteráž se za vás vylévá.

Ale aj, ruka zrádce mého se mnou jest za stolem.

A Syn zajisté člověka jde, tak jakž jest uloženo o něm, ale běda člověku tomu, kterýž ho zrazuje.

Tedy oni počali vyhledávati mezi sebou, kdo by z nich byl, kterýž by to měl učiniti.

Stal se pak i svár mezi nimi, kdo by z nich zdál se býti větší.

On pak řekl jim: Králové národů panují nad nimi, a kteříž moc mají nad nimi, dobrodincové slovou.

Ale vy ne tak. Nýbrž kdož větší jest mezi vámi, budiž jako nejmenší, a kdož vůdce jest, budiž jako sloužící.

Nebo kdo větší jest, ten-li, kterýž sedí, čili ten, kterýž slouží? Zdali ne ten, kterýž sedí? Ale já mezi vámi jsem jako ten, kterýž slouží.

Vy pak jste ti, kteříž jste v mých pokušeních se mnou zůstali.

A jáť vám způsobuji, jakož mi způsobil Otec můj, království,

Abyste jedli a pili za stolem mým v království mém, a seděli na stolicích, soudíce dvanáctero pokolení Izraelské.

I řekl Pán: Šimone, Šimone, aj, satan vyprosil vás, aby vás tříbil jako pšenici.

Ale jáť jsem prosil za tebe, aby nezhynula víra tvá. A ty někdy obrátě se, potvrzuj bratří svých.

A on řekl jemu: Pane, s tebou hotov jsem i do žaláře i na smrt jíti.

On pak dí: Pravím tobě, Petře, nezazpíváť dnes kohout, až prve třikrát zapříš, že neznáš mne.

I řekl jim: Když jsem vás posílal bez pytlíka, a bez mošny, a bez obuvi, zdali jste v čem nedostatek měli? A oni řekli: V ničemž.

Tedy dí jim: Ale nyní, kdo má pytlík, vezmi jej, a též i mošnu; a kdož nemá, prodej sukni svou, a kup sobě meč.

Nebo pravím vám, že se ještě to musí naplniti na mně, což psáno: A s nešlechetnými počten jest. Nebo ty věci, kteréž psány jsou o mně, konec berou.

Oni pak řekli: Pane, aj, dva meče teď. A on řekl jim: Dostiť jest.