Job 31:1–23

Smlouvu jsem učinil s očima svýma, a proč bych hleděl na pannu?

Nebo jaký jest díl od Boha s hůry, aneb dědictví od Všemohoucího s výsosti?

Zdaliž zahynutí nešlechetnému a pomsta zázračná činitelům nepravosti připravena není?

Zdaliž on nevidí cest mých, a všech kroků mých nepočítá?

Obíral-li jsem se s neupřímostí, a chvátala-li ke lsti noha má:

Nechť mne zváží na váze spravedlnosti, a přezví Bůh upřímost mou.

Uchýlil-li se krok můj s cesty, a za očima mýma odešlo-li srdce mé, a rukou mých chytila-li se jaká poškvrna:

Tedy co naseji, nechť jiný sní, a výstřelkové moji ať jsou vykořeněni.

Jestliže se dalo přivábiti srdce mé k ženě, a u dveří bližního svého činil-li jsem úklady:

Nechť mele jinému žena má, a nad ní ať se schylují jiní.

Neboť jest to nešlechetnost, a nepravost odsudku hodná.

Oheň ten zajisté by až do zahynutí žral, a všecku úrodu mou vykořenil.

Nechtěl-li jsem státi k soudu s služebníkem svým aneb děvkou svou v rozepři jejich se mnou?

Nebo co bych činil, kdyby povstal Bůh silný? A kdyby vyhledával, co bych odpověděl jemu?

Zdali ten, kterýž mne v břiše učinil, neučinil i jeho? A nesformoval nás hned v životě jeden a týž?

Odepřel-li jsem žádosti nuzných, a oči vdovy jestliže jsem kormoutil?

A jedl-li jsem skyvu svou sám, a nejedl-li i sirotek z ní?

Poněvadž od mladosti mé rostl se mnou jako u otce, a od života matky své býval jsem vdově za vůdce.

Díval-li jsem se na koho, že by hynul, nemaje šatů, a nuzný že by neměl oděvu?

Nedobrořečila-li mi bedra jeho, že rounem beranů mých se zahřel?

Opřáhl-li jsem na sirotka rukou svou, když jsem v bráně viděl pomoc svou:

Lopatka má od svých plecí nechť odpadne, a ruka má z kloubu svého ať se vylomí.

Nebo jsem se bál, aby mne Bůh nesetřel, jehož bych velebnosti nikoli neznikl.