Jób 33–34

Slyšiž tedy, prosím, Jobe, řeči mé, a všech slov mých ušima svýma pozoruj.

Aj, jižť otvírám ústa svá, mluví jazyk můj v ústech mých.

Upřímost srdce mého a umění vynesou rtové moji.

Duch Boha silného učinil mne, a dchnutí Všemohoucího dalo mi život.

Můžeš-li, odpovídej mi, připrav se proti mně, a postav se.

Aj, já podlé žádosti tvé buduť místo Boha silného; z bláta sformován jsem i já.

Pročež strach ze mne nepředěsí tě, a ruka má nebudeť k obtížení.

Řekl jsi pak přede mnou, a hlas ten řečí tvých slyšel jsem:

Čist jsem, bez přestoupení, nevinný jsem, a nepravosti při mně není.

Aj, příčiny ku potření mne shledal Bůh, klade mne sobě za nepřítele,

Svírá poutami nohy mé, střeže všech stezek mých.

Aj, tím nejsi spravedliv, odpovídám tobě, nebo větší jest Bůh nežli člověk.

Oč se s ním nesnadníš? Žeť všech svých věcí nezjevuje?

Ano jednou mluví Bůh silný, i dvakrát, a nešetří toho člověk.

Skrze sny u vidění nočním, když připadá hluboký sen na lidi ve spaní na ložci,

Tehdáž odkrývá ucho lidem, a čemu je učí, to zpečeťuje,

Aby odtrhl člověka od skutku zlého, a pýchu od muže vzdálil,

A zachoval duši jeho od jámy, a život jeho aby netrefil na meč.

Tresce i bolestí na lůži jeho, a všecky kosti jeho násilnou nemocí,

Tak že sobě život jeho oškliví pokrm, a duše jeho krmi nejlahodnější.

Hyne tělo jeho patrně, a vyhlédají kosti jeho, jichž prvé nebylo vídati.

A tak bývá blízká hrobu duše jeho, a život jeho smrtelných ran.

Však bude-li míti anděla vykladače jednoho z tisíce, kterýž by za člověka oznámil pokání jeho:

Tedy smiluje se nad ním, a dí: Vyprosť jej, ať nesstoupí do porušení, oblíbilť jsem mzdu vyplacení.

I odmladne tělo jeho nad dítěcí, a navrátí se ke dnům mladosti své.

Kořiti se bude Bohu, a zamiluje jej, a patřiti bude na něj tváří ochotnou; nadto navrátí člověku spravedlnost jeho.

Kterýž hledě na lidi, řekne: Zhřešilť jsem byl, a to, což pravého bylo, převrátil jsem, ale nebylo mi to prospěšné.

Bůh však vykoupil duši mou, aby nešla do jámy, a život můj, aby světlo spatřoval.

Aj, všeckoť to dělá Bůh silný dvakrát i třikrát při člověku,

Aby odvrátil duši jeho od jámy, a aby osvícen byl světlem živých.

Pozoruj, Jobe, poslouchej mne, mlč, ať já mluvím.

Jestliže máš slova, odpovídej mi, nebo bych chtěl ospravedlniti tebe.

Pakli nic, ty mne poslouchej; mlč, a poučím tě moudrosti.

Ještě mluvil Elihu, a řekl:

Poslouchejte, moudří, řečí mých, a rozumní, ušima pozorujte.

Nebo ucho řečí zkušuje, tak jako dásně okoušejí pokrmu.

Soud sobě zvolme, a vyhledejme mezi sebou, co by bylo dobrého.

Nebo řekl Job: Spravedliv jsem, a Bůh silný zavrhl při mou.

Své-liž bych pře ukrývati měl? Přeplněna jest bolestí rána má bez provinění.

Který muž jest podobný Jobovi, ješto by pil posměch jako vodu?

A že by všel v tovaryšství s činiteli nepravosti, a chodil by s lidmi nešlechetnými?

Nebo řekl: Neprospívá to člověku líbiti se Bohu.

A protož, muži rozumní, poslouchejte mne. Odstup od Boha silného nešlechetnost a od Všemohoucího nepravost.

Nebo on podlé skutků člověka odplací, a podlé toho, jaká jest čí cesta, působí, aby to nalézal.

A naprosto Bůh silný nečiní nic nešlechetně, a Všemohoucí nepřevrací soudu.

Kdo svěřil jemu zemi? A kdo zpořádal všecken okršlek?

Kdyby se na něj obrátil, a ducha jeho i duši jeho k sobě vzal,

Umřelo by všeliké tělo pojednou, a tak by člověk do prachu se navrátil.

Máš-li tedy rozum, poslyš toho, pusť v uši své hlas řečí mých.

Ješto ten, kterýž by v nenávisti měl soud, zdaliž by panovati mohl? Čili toho, jenž jest svrchovaně spravedlivý, za nešlechetného vyhlásíš?

Zdaliž sluší králi říci: Ó nešlechetný, a šlechticům: Ó bezbožní?

Mnohem méně tomu, kterýž nepřijímá osob knížat, aniž u něho má přednost urozený před nuzným; nebo dílo rukou jeho jsou všickni.

V okamžení umírají, třebas o půl noci postrčeni bývají lidé, a pomíjejí, a zachvácen bývá silný ne rukou lidskou.

Nebo oči jeho hledí na cesty člověka, a všecky kroky jeho on spatřuje.

Neníť žádných temností, ani stínu smrti, kdež by se skryli činitelé nepravosti.

Aniž zajisté vzkládá na koho více, tak aby se s Bohem silným souditi mohl.

Pyšné stírá bez počtu, a postavuje jiné na místa jejich.

Nebo zná skutky jejich; pročež na ně obrací noc, a potříni bývají.

Jakožto bezbožné rozráží je na místě patrném,

Proto že odstoupili od něho, a žádných cest jeho nešetřili,

Aby dokázal, že připouští k sobě křik nuzného, a volání chudých že vyslýchá.

(Nebo když on spokojí, kdo znepokojí? A když skryje tvář svou, kdo jej spatří?)Tak celý národ, jako i každého člověka jednostejně,

Aby nekraloval člověk pokrytý, aby nebylo lidem ourazu.

Jistě žeť k Bohu silnému raději toto mluveno býti má: Ponesuť, nezruším.

Mimo to, nevidím-li čeho, ty vyuč mne; jestliže jsem nepravost páchal, neučiním toho víc.

Nebo zdali vedlé tvého zdání odplacovati má, že bys ty toho neliboval, že bys ono zvoloval, a ne on? Pakli co víš jiného, mluv.

Muži rozumní se mnou řeknou, i každý moudrý poslouchaje mne,

Že Job hloupě mluví, a slova jeho nejsou rozumná.

Ó by zkušen byl Job dokonale, pro odmlouvání nám jako lidem nepravým,

Poněvadž k hříchu svému přidává i nešlechetnost, mezi námi také jen chloubu svou vynáší, a rozmnožuje řeči své proti Bohu.