Jób 26–27

A odpovídaje Job, řekl:

Komu jsi napomohl? Tomu-li, kterýž nemá síly? Toho-lis retoval, kterýž jest bez moci?

Komu jsi rady udělil? Nemoudrému-li? Hned jsi základu dostatečně poučil?

Komužs ty řeči zvěstoval? A čí duch vyšel z tebe?

Však i mrtvé věci pod vodami a obyvateli jejich sformovány bývají.

Odkryta jest propast před ním, i zahynutí není zakryto.

Ontě roztáhl půlnoční stranu nad prázdnem, zavěsil zemi na ničemž.

Zavazuje vody v oblacích svých, aniž se trhá oblak pod nimi.

On sám zdržuje stále trůn svůj, a roztahuje na něm oblaky své.

Cíl vyměřil rozlévání se vodám, až do skonání světla a tmy.

Sloupové nebeští třesou se a pohybují od žehrání jeho.

Mocí svou rozdělil moře, a rozumností svou dutí jeho.

Duchem svým nebesa ozdobil, a ruka jeho sformovala hada dlouhého.

Aj, toť jsou jen částky cest jeho, a jak nestižitelné jest i to maličko, což jsme slyšeli o něm. Hřímání pak moci jeho kdo srozumí?

Potom dále Job vedl řeč svou a řekl:

Živť jest Bůh silný, kterýž zavrhl při mou, a Všemohoucí, kterýž hořkostí naplnil duši mou,

Že nikoli, dokudž duše má ve mně bude a duch Boží v chřípích mých,

Nebudou mluviti rtové moji nepravosti, a jazyk můj vynášeti lsti.

Odstup ode mne, abych vás za spravedlivé vysvědčil; dokudž dýchati budu, neodložím upřímosti své od sebe.

Spravedlnosti své držím se, aniž se jí pustím; nezahanbíť mne srdce mé nikdy.

Bude jako bezbožník nepřítel můj, a povstávající proti mně jako nešlechetník.

Nebo jaká jest naděje pokrytce, by pak lakoměl, když Bůh vytrhne duši jeho?

Zdaliž volání jeho vyslyší Bůh silný, když na něj přijde ssoužení?

Zdaliž v Všemohoucím kochati se bude? Bude-liž vzývati Boha každého času?

Ale já učím vás, v kázni Boha silného jsa, a jak se mám k Všemohoucímu, netajím.

Aj, vy všickni to vidíte, pročež vždy tedy takovou marnost vynášíte?

Ten má podíl člověk bezbožný u Boha silného, a to dědictví ukrutníci od Všemohoucího přijímají:

Rozmnoží-li se synové jeho, rozmnoží se pod meč, a rodina jeho nenasytí se chlebem.

Pozůstalí po něm v smrti pohřbeni budou, a vdovy jeho nebudou ho plakati.

Nashromáždí-li jako prachu stříbra, a jako bláta najedná-li šatů:

Co najedná, to spravedlivý obleče, a stříbro nevinný rozdělí.

Vystaví-li jako Arktura dům svůj, bude však jako bouda, kterouž udělal strážný.

Bohatý když umře, nebude pochován; pohledí někdo, anť ho není.

Postihnou jej hrůzy jako vody, v noci kradmo zachvátí ho vicher.

Pochytí jej východní vítr, a odejde, nebo vichřicí uchvátí jej z místa jeho.

Takové věci na něj dopustí Bůh bez lítosti, ačkoli před rukou jeho prudce utíkati bude.

Tleskne nad ním každý rukama svýma, a ckáti bude z místa svého.