Žalmy 90–92

Modlitba Mojžíše, muže Božího. Pane, ty jsi býval příbytek náš od národu do pronárodu.

Prvé, než hory stvořeny byly, nežlis sformoval zemi, a okršlek světa, ano hned od věků a až na věky, ty jsi Bůh silný.

Ty přivodíš člověka na to, aby setřín byl, říkaje: Navraťtež se zase, synové lidští.

Nebo by tisíc let přetrval, jest to před očima tvýma jako den včerejší, a bdění noční.

Povodní zachvacuješ je; jsou sen, a jako bylina hned v jitře pomíjející.

Toho jitra, kteréhož vykvetne, mění se, u večer pak jsuc podťata, usychá.

Ale my hyneme od hněvu tvého, a prochlivostí tvou jsme zděšeni.

Nebo jsi položil nepravosti naše před sebe, a tajnosti naše na světlo oblíčeje svého.

Pročež všickni dnové naši v náhle přebíhají pro tvé rozhněvání; k skončení let svých docházíme jako řeč.

Všech dnů let našich jest let sedmdesáte, aneb jest-li kdo silnějšího přirození, osmdesát let, a i to, což nejzdárnějšího v nich, jest práce a bída, a když to pomine, tožť ihned rychle zaletíme.

Ale kdo jest, ješto by znal přísnost hněvu tvého, a ostýchal se zůřivosti tvé?

Naučiž nás počítati dnů našich, abychom uvodili moudrost v srdce.

Navrať se zase, Hospodine, až dokud prodléváš? Mějž lítost nad služebníky svými.

Nasyť nás hned v jitře svým milosrdenstvím, tak abychom prozpěvovati, a veseliti se mohli po všecky dny naše.

Obveseliž nás podlé dnů, v nichž jsi nás ssužoval, a let, v nichž jsme okoušeli zlého.

Budiž zřejmé při služebnících tvých dílo tvé, a okrasa tvá při synech jejich.

Budiž nám přítomná i ochotnost Hospodina Boha našeho, a díla rukou našich potvrď mezi námi, díla, pravím, rukou našich potvrď.

Ten, kdož v skrýši Nejvyššího přebývá, v stínu Všemohoucího odpočívati bude.

Dím Hospodinu: Útočiště mé a hrad můj, Bůh můj, v němž naději skládati budu.

Onť zajisté vysvobodí tě z osídla lovce, a od nejjedovatějšího nakažení morního.

Brky svými přikryje tě, a pod křídly jeho bezpečen budeš; místo štítu a pavézy budeš míti pravdu jeho.

Nebudeš se báti přístrachu nočního, ani střely létající ve dne.

Ani nakažení morního, vlekoucího se v mrákotě, ani povětří morního, v polední čas hubícího.

Padne jich po boku tvém tisíc, a deset tisíců po pravici tvé, ale k tobě se to nepřiblíží.

Očima toliko svýma to spatříš, a odplatě bezbožných se podíváš.

Poněvadž jsi Hospodina, kterýž útočiště mé jest, a Nejvyššího za svůj příbytek položil,

Nepřihodí se tobě nic zlého, aniž se přiblíží jaká rána k stánku tvému.

Nebo andělům svým přikázal o tobě, aby tě ostříhali na všech cestách tvých.

Na rukou ponesou tě, abys neurazil o kámen nohy své.

Po lvu a bazališku choditi budeš, a pošlapáš lvíče i draka.

Poněvadž mne, dí Bůh, zamiloval, vysvobodím jej, a vyvýším; nebo poznal jméno mé.

Vzývati mne bude, a vyslyším jej; já s ním budu v ssoužení, vytrhnu a oslavím jej.

Dlouhostí dnů jej nasytím, a ukáži jemu spasení své.

(92:1) Žalm a píseň, ke dni sobotnímu. (92:2) Dobré jest oslavovati Hospodina, a žalmy zpívati jménu tvému, ó Nejvyšší,

(92:3) Zvěstovati každé jitro milosrdenství tvé, a pravdu tvou každé noci,

(92:4) Při nástroji o desíti strunách, při loutně, a při harfě s písničkou.

(92:5) Nebo jsi mne rozveselil, Hospodine, skutky svými, o skutcích rukou tvých zpívati budu.

(92:6) Jak velicí jsou skutkové tvoji, Hospodine! Velmi hluboká jsou myšlení tvá.

(92:7) Člověk hovadný nezná toho, aniž blázen rozumí tomu,

(92:8) Že vyrostají bezbožní jako bylina, a kvetou všickni činitelé nepravosti, aby vyhlazeni byli na věky.

(92:9) Ty pak, ó Nejvyšší, že na věky jsi Hospodin.

(92:10) Nebo aj, nepřátelé tvoji, Hospodine, nebo aj, nepřátelé tvoji zahynou; rozptýleni budou všickni činitelé nepravosti.

(92:11) Můj pak roh vyzdvihneš jako jednorožcův, pokropen budu olejem novým.

(92:12) I podívá se oko mé na ty, jenž mne špehují, a o těch nešlechetnících, jenž proti mně povstávají, ušima svýma uslyším.

(92:13) Spravedlivý jako palma kvésti bude, a jako cedr na Libánu rozloží se.

(92:14) Štípení v domě Hospodinově v síňcích Boha našeho kvésti budou.

(92:15) Ještě i v šedinách ovoce ponesou, spanilí a zelení budou,

(92:16) Aby to zvěstováno bylo, že přímý jest Hospodin, skála má, a že nepravosti žádné při něm není.