Žalmy 7–8

(7:1) Osvědčení neviny Davidovy, o čemž zpíval Hospodinu z příčiny slov Chusi syna Jeminova. (7:2) Hospodine Bože můj, v toběť doufám, vysvoboď mne ode všech protivníků mých, a vytrhni mne,

(7:3) Aby neuchvátil jako lev duše mé, a neroztrhal, když by nebyl, kdo by vysvobodil.

(7:4) Hospodine Bože můj, učinil-li jsem to, jest-li nepravost při mně,

(7:5) Činil-li jsem zle tomu, kdož se ke mně pokojně choval, (nýbrž spomáhal jsem protivícímu se mi bez příčiny),

(7:6) Nechať stihá nepřítel duši mou, i popadne, a pošlapá na zemi život můj, a slávu mou v prach uvede. Sélah.

(7:7) Povstaň, Hospodine, v hněvě svém, vyvyš se proti vzteklostem mých nepřátel, a prociť ke mně, nebo jsi soud nařídil.

(7:8) I shrne se k tobě shromáždění lidí; pro ně tedy u výsost navrať se zase.

(7:9) Hospodin souditi bude lidi. Sudiž mne, Hospodine, podlé spravedlnosti mé, a podlé nevinnosti mé, kteráž při mně jest.

(7:10) Ó by již k skončení přišla nešlechetnost bezbožných, spravedlivého pak abys utvrdil ty, kterýž zkušuješ srdce a ledví, Bože spravedlivý.

(7:11) Bůh jest štít můj, kterýž spaseny činí upřímé srdcem.

(7:12) Bůh jest soudce spravedlivý, Bůh silný hněvá se na bezbožného každý den.

(7:13) Neobrátí-li se, naostříť meč svůj; lučiště své natáhl, a naměřil je.

(7:14) Připravil sobě i zbroj smrtelnou, střely své proti škůdcím přistrojil.

(7:15) Aj, rodí nepravost; nebo počav těžkou bolest, urodí lež.

(7:16) Jámu kopal, i vykopal ji, ale padne do dolu, kterýž přistrojil.

(7:17) Obrátíť se usilování jeho na hlavu jeho, a na vrch hlavy jeho nepravost jeho sstoupí.

(7:18) Slaviti budu Hospodina podlé spravedlnosti jeho, a žalmy zpívati jménu Hospodina nejvyššího.

(8:1) Přednímu zpěváku na gittejský nástroj, žalm Davidův. (8:2) Hospodine Pane náš, jak důstojné jest jméno tvé na vší zemi! Nebo jsi vyvýšil slávu svou nad nebesa.

(8:3) Z úst nemluvňátek a těch, jenž prsí požívají, mocně dokazuješ síly z příčiny svých nepřátel, abys přítrž učinil protivníku a vymstívajícímu se.

(8:4) Když spatřuji nebesa tvá, dílo prstů tvých, měsíc a hvězdy, kteréž jsi tak upevnil, říkám:

(8:5) Co jest člověk, že jsi naň pamětliv, a syn člověka, že jej navštěvuješ?

(8:6) Nebo učinil jsi ho málo menšího andělů, slávou a ctí korunoval jsi jej.

(8:7) Pánem jsi ho učinil nad dílem rukou svých, všecko jsi podložil pod nohy jeho:

(8:8) Ovce i voly všecky, také i zvěř polní,

(8:9) Ptactvo nebeské, i ryby mořské, a cožkoli chodí stezkami mořskými.

(8:10) Hospodine Pane náš, jak důstojné jest jméno tvé na vší zemi!