Žalmy 51–100

(51:1) Přednímu z kantorů, žalm Davidův, (51:2) Když k němu přišel Nátan prorok, po jeho vjití k Betsabé. (51:3) Smiluj se nade mnou, Bože, podlé milosrdenství svého, podlé množství slitování svých shlaď přestoupení má.

(51:4) Dokonale obmej mne od nepravosti mé, a od hříchu mého očisť mne.

(51:5) Nebo já znám přestoupení svá, a hřích můj přede mnou jest ustavičně.

(51:6) Tobě, tobě samému, zhřešil jsem, a zlého se před očima tvýma dopustil, abys spravedlivý zůstal v řečech svých, a bez úhony v soudech svých.

(51:7) Aj, v nepravosti zplozen jsem, a v hříchu počala mne matka má.

(51:8) Aj, ty libuješ pravdu u vnitřnostech, nadto skrytou moudrost zjevil jsi mi.

(51:9) Vyčisť mne yzopem, a očištěn budu, umej mne, a nad sníh bělejší budu.

(51:10) Dej mi slyšeti radost a potěšení, tak ať zpléší kosti mé, kteréž jsi potřel.

(51:11) Odvrať tvář svou přísnou od hříšností mých, a vymaž všecky nepravosti mé.

(51:12) Srdce čisté stvoř mi, ó Bože, a ducha přímého obnov u vnitřnostech mých.

(51:13) Nezamítej mne od tváři své, a Ducha svatého svého neodjímej ode mne.

(51:14) Navrať mi radost spasení svého, a duchem dobrovolným utvrď mne.

(51:15) I budu vyučovati přestupníky cestám tvým, aby hříšníci k tobě se obraceli.

(51:16) Vytrhni mne z pomsty pro vylití krve, ó Bože, Bože spasiteli můj, a budeť s veselím prozpěvovati jazyk můj o spravedlnosti tvé.

(51:17) Pane, rty mé otevři, i budou ústa má zvěstovati chválu tvou.

(51:18) Nebo neoblíbil bys oběti, bychť ji i dal, aniž bys zápalu přijal.

(51:19) Oběti Boží duch skroušený; srdcem skroušeným a potřebným, Bože, nezhrzíš.

(51:20) Dobrotivě nakládej z milosti své s Sionem, vzdělej zdi Jeruzalémské.

(51:21) A tehdáž sobě zalíbíš oběti spravedlnosti, zápaly a pálení celých obětí, tehdážť voly na oltáři tvém obětovati budou.

(52:1) Přednímu z kantorů, vyučující žalm Davidův. (52:2) Když přišel Doeg Idumejský, a zvěstoval Saulovi, a pověděl mu, že David všel do domu Achimelechova. (52:3) Proč se chlubíš nešlechetností, ty mocný? Milosrdenstvíť Boha silného trvá každého dne.

(52:4) Těžkosti obmýšlí jazyk tvůj, tak jako břitva nabroušená lest provodí.

(52:5) Miluješ zlé více než dobré, raději lež mluvíš než spravedlnost. Sélah.

(52:6) Miluješ všelijaké řeči k sehlcení, a jazyk ošemetný.

(52:7) I tebeť Bůh silný zkazí na věky, pochytí tě, a vytrhne tě z stánku, a vykoření z země živých. Sélah.

(52:8) Což spravedliví vidouce, budou se báti a jemu posmívati:

(52:9) Aj, toť jest ten člověk, kterýž neskládal v Bohu síly své, ale doufaje ve množství bohatství svých, zmocňoval se v zlosti své.

(52:10) Já pak budu jako oliva zelenající se v domě Božím; neboť jsem naději složil v milosrdenství Božím na věky věků.

(52:11) Oslavovati tě budu, Pane, na věky, že jsi to učinil, a poshovím na jméno tvé, neboť jest vzácné před oblíčejem svatých tvých.

(53:1) Přednímu z kantorů na machalat, vyučující žalm Davidův. (53:2) Říká blázen v srdci svém: Není Boha. Porušeni jsou, a ohavnou páší nepravost; není, kdo by činil dobré.

(53:3) Bůh s nebe popatřil na syny lidské, aby viděl, byl-li by kdo rozumný a hledající Boha.

(53:4) Aj, každý z nich nazpět odšel, napořád neužiteční učiněni jsou; není, kdo by činil dobré, není ani jednoho.

(53:5) Zdaliž nevědí všickni činitelé nepravosti, lid můj sžírajíce, jako by chléb jedli? Boha pak nevzývají.

(53:6) Tuť se náramně strašiti budou, kdež není strachu. Bůh zajisté rozptýlí kosti těch, kteříž tě vojensky oblehli; zahanbíš je, nebo Bůh pohrdl jimi.

(53:7) Ó by z Siona dáno bylo spasení Izraelovi. Když Bůh zase přivede zajaté lidu svého, plésati bude Jákob, a veseliti se Izrael.

(54:1) Přednímu z kantorů na neginot, vyučující žalm Davidův, (54:2) Když přišli Zifejští, a řekli Saulovi: Nevíš-liž, že se David pokrývá u nás? (54:3) Bože, spasena mne učiň pro jméno své, a v moci své veď při mou.

(54:4) Bože, slyš modlitbu mou, pozoruj řeči úst mých.

(54:5) Neboť jsou cizí povstali proti mně, a ukrutníci hledají duše mé, nepředstavujíce sobě Boha před oblíčej svůj. Sélah.

(54:6) Aj, Bůhť jest spomocník můj; Pán s těmi jest, kteříž jsou podpůrcové života mého.

(54:7) Odplať zlým nepřátelům mým, v pravdě své vypleň je, ó Pane.

(54:8) I buduť dobrovolně oběti obětovati, slaviti budu jméno tvé, Hospodine, proto že jest dobré.

(54:9) Nebo z ssoužení všelikého vytrhl mne Bůh, nýbrž i pomstu nad nepřátely mými vidělo oko mé.

(55:1) Přednímu kantoru na neginot, vyučující žalm Davidův. (55:2) Slyš, ó Bože, modlitbu mou, a neskrývej se před prosbou mou.

(55:3) Pozoruj a vyslyš mne, neboť naříkám v úpění svém, a kormoutím se,

(55:4) A to pro křik nepřítele, pro nátisk bezbožníka; neboť sčítají na mne lživé věci, a s vzteklostí se proti mně postavují.

(55:5) Srdce mé bolestí ve mně, a strachové smrti připadli na mne.

(55:6) Bázeň a strach přišel na mne, a hrůza přikvačila mne.

(55:7) I řekl jsem: Ó bych měl křídla jako holubice, zaletěl bych a poodpočinul.

(55:8) Aj, daleko bych se vzdálil, a přebýval bych na poušti. Sélah.

(55:9) Pospíšil bych ujíti větru prudkému a vichřici.

(55:10) Zkaz je, ó Pane, změť jazyk jejich, neboť jsem spatřil bezpráví a rozbroj v městě.

(55:11) Dnem i nocí ty věci je obkličují po zdech jeho, a v prostředku jeho jest nepravost a převrácenost.

(55:12) Těžkosti jsou u prostřed něho, aniž vychází chytrost a lest z ulic jeho.

(55:13) Nebo ne nějaký nepřítel útržky mi činil, sic jinak snesl bych to; ani ten, kdož mne nenávidí, pozdvihl se proti mně, nebo skryl bych se před ním:

(55:14) Ale ty, člověče mně rovný, vůdce můj a domácí můj;

(55:15) Ješto jsme spolu mile tajné rady držívali, a do domu Božího společně chodívali.

(55:16) Ó by je smrt náhle přikvačila, tak aby za živa sstoupiti musili do pekla; nebo jest nešlechetnost v příbytcích jejich a u prostřed nich.

(55:17) Já pak k Bohu volati budu, a Hospodin vysvobodí mne.

(55:18) U večer, i ráno, též o poledni modliti se, a nezbedně volati budu, až i vyslyší hlas můj.

(55:19) Vykoupíť duši mou, tak aby v pokoji byla před válkou proti mně; nebo veliké množství bylo jich při mně.

(55:20) Vyslyšíť Bůh silný, a je ssouží, (neboť sedí od věčnosti, Sélah), proto že nenapravují, aniž se bojí Boha.

(55:21) Vztáhl ruce své na ty, kteříž s ním pokoj měli, a zrušil smlouvu svou.

(55:22) Libější než máslo byla slova úst jeho, ale v srdci boj; měkčejší nad olej řeči jeho, a však byly jako mečové.

(55:23) Uvrz na Hospodina břímě své, a onť opatrovati tě bude, aniž dopustí, aby na věky pohnut byl spravedlivý.

(55:24) Ale onyno, ty Bože, svedeš do jámy zatracení; lidé zajisté vražedlní a lstiví nedojdou polovice dnů svých, já pak v tebe doufati budu.

(56:1) Přednímu z kantorů, o němé holubici v místech vzdálených, zlatý žalm Davidův, když ho jali Filistinští v Gát. (56:2) Smiluj se nade mnou, ó Bože, nebo mne sehltiti chce člověk; každého dne boj veda, ssužuje mne.

(56:3) Sehltiti mne usilují na každý den moji nepřátelé; jistě žeť jest mnoho válčících proti mně, ó Nejvyšší.

(56:4) Kteréhokoli dne strach mne obkličuje, v tebe doufám.

(56:5) Boha chváliti budu z slova jeho, v Boha doufati budu, aniž se budu báti, aby mi co mohlo učiniti tělo.

(56:6) Na každý den slova má převracejí, proti mně jsou všecka myšlení jejich ke zlému.

(56:7) Spolu se scházejí, skrývají se, a šlepějí mých šetří, číhajíce na duši mou.

(56:8) Za nešlechetnost-liž zniknou pomsty? V prchlivosti, ó Bože, smeceš lidi ty.

(56:9) Ty má utíkání v počtu máš, schovej slzy mé do láhvice své, a což bys jich v počtu neměl?

(56:10) A tehdyť obráceni budou zpět nepřátelé moji v ten den, když volati budu; toť vím, že Bůh při mně stojí.

(56:11) Jáť budu Boha chváliti z slova, Hospodina oslavovati budu z slova jeho.

(56:12) V Boha doufám, nebudu se báti, aby mi co učiniti mohl člověk.

(56:13) Tobě jsem, Bože, učinil sliby, a protož tobě vzdám chvály.

(56:14) Nebo jsi vytrhl z smrti duši mou, a nohy mé od poklesnutí, tak abych stále chodil před Bohem v světle živých.

(57:1) Přednímu kantoru, jako: Nevyhlazuj, zlatý žalm Davidův, když utekl před Saulem do jeskyně. (57:2) Smiluj se nade mnou, ó Bože, smiluj se nade mnou; neboť v tebe doufá duše má, a v stínu křídel tvých schráním se, až přejde ssoužení.

(57:3) Volati budu k Bohu nejvyššímu, k Bohu silnému, kterýž dokonává za mne.

(57:4) Onť pošle s nebe, a zachová mne od potupy usilujícího mne sehltiti. Sélah. Pošle Bůh milosrdenství své a pravdu svou.

(57:5) Duše má jest u prostřed lvů, bydlím mezi paliči, mezi lidmi, jejichž zubové kopí a střely, a jazyk jejich jako ostrý meč.

(57:6) Vyvyšiž se nad nebesa, ó Bože, a nade všecku zemi sláva tvá.

(57:7) Tenata roztáhli nohám mým, sklíčili duši mou, vykopali přede mnou jámu, ale sami upadli do ní. Sélah.

(57:8) Hotovo jest srdce mé, Bože, hotovo jest srdce mé, zpívati a oslavovati tě budu.

(57:9) Probuď se, slávo má, probuď se, loutno a harfo, když v svitání povstávám.

(57:10) Slaviti tě budu mezi lidmi, Pane, žalmy prozpěvovati tobě budu mezi národy.

(57:11) Nebo veliké jest až k nebi milosrdenství tvé, a až k nejvyšším oblakům pravda tvá.

(57:12) Vyvyšiž se nad nebesa, ó Bože, a nade všecku zemi sláva tvá.

(58:1) Přednímu z kantorů, jako: Nevyhlazuj, Davidův žalm zlatý. (58:2) Právě-liž vy, ó shromáždění, spravedlnost vypovídáte? Upřímě-liž soudy činíte, vy synové lidští?

(58:3) Anobrž raději nepravosti v srdci ukládáte, a násilí rukou svých v zemi této odvažujete.

(58:4) Uchýlili se bezbožníci hned od narození, pobloudili hned od života matky, mluvíce lež.

(58:5) Jed v sobě mají jako jedovatý had, jako lítý had hluchý, kterýž zacpává ucho své,

(58:6) Aby neslyšel hlasu zaklinačů, a čarodějníka v čářích vycvičeného.

(58:7) Ó Bože, potři jim zuby v ústech jejich, střenovní zuby lvíčat těch polámej, Hospodine.

(58:8) Nechť se rozplynou jako voda, a zmizejí; ať jsou jako ten, kterýž napíná luk, jehož však střely se lámí,

(58:9) Jako hlemejžď, kterýž tratí se a mizí, jako nedochůdče ženy, ješto nespatřilo slunce.

(58:10) Prvé než lidé pocítí trní jejich a bodláku, hned za živa zapálením jako vichřicí zachváceni budou.

(58:11) I bude se veseliti spravedlivý, když…