Žalmy 103–104

Davidův. Dobrořeč duše má Hospodinu, a všecky vnitřnosti mé jménu svatému jeho.

Dobrořeč duše má Hospodinu, a nezapomínej se na všecka dobrodiní jeho,

Kterýž odpouští tobě všecky nepravosti, kterýž uzdravuje všecky nemoci tvé,

Kterýž vysvobozuje od zahynutí život tvůj, kterýž tě korunuje milosrdenstvím a mnohým slitováním,

Kterýž nasycuje dobrými věcmi ústa tvá, tak že se obnovuje jako orlice mladost tvá.

Činí, což spravedlivého jest, Hospodin, a soudy všechněm utištěným.

Známé učinil Mojžíšovi cesty své, synům Izraelským skutky své.

Lítostivý a milostivý jest Hospodin, dlouhoshovívající a mnohého milosrdenství.

Nebudeť ustavičně žehrati, ani na věky hněvu držeti.

Ne podlé hříchů našich nakládá s námi, ani vedlé nepravostí našich odplacuje nám.

Nebo jakož jsou vysoko nebesa nad zemí, tak jest vyvýšené milosrdenství jeho nad těmi, kteříž se ho bojí.

A jak daleko jest východ od západu, tak daleko vzdálil od nás přestoupení naše.

Jakož se slitovává otec nad dítkami,tak se slitovává Hospodin nad těmi, kteříž se hobojí.

Onť zajisté zná slepení naše, v paměti má, že prach jsme.

Dnové člověka jsou jako tráva, a jako květ polní, tak kvete.

Jakž vítr na něj povane, anť ho není, aniž ho již více pozná místo jeho.

Milosrdenství pak Hospodinovo od věků až na věky nad těmi, kteříž se ho bojí, a spravedlnost jeho nad syny synů,

Kteříž ostříhají smlouvy jeho, a pamatují na přikázaní jeho, aby je činili.

Hospodin na nebesích utvrdil trůn svůj, a kralování jeho nade vším panuje.

Dobrořečte Hospodinu andělé jeho, kteříž jste mocní v síle, a činíte slovo jeho, poslušní jsouc hlasu slova jeho.

Dobrořečte Hospodinu všickni zástupové jeho, služebníci jeho, kteříž činíte vůli jeho.

Dobrořečte Hospodinu všickni skutkové jeho, na všech místech panování jeho. Dobrořeč duše má Hospodinu.

Dobrořeč duše má Hospodinu. Hospodine Bože můj, velmi jsi veliký, velebnost a krásu jsi oblékl.

Přioděls se světlem jako rouchem, roztáhls nebesa jako kortýnu.

Kterýž sklenul na vodách paláce své, kterýž užívá hustých oblaků místo vozů, a vznáší se na peří větrovém.

Kterýž činí posly své duchy, služebníky své oheň plápolající.

Založil zemi na sloupích jejich, tak že se nepohne na věky věků.

Propastí jako rouchem byl jsi ji přioděl, i nad horami stály vody.

K žehrání tvému rozběhly se, před hřmotem hromu tvého pospíšily,

(Vystoupily hory, snížilo se údolí), na místo, kteréž jsi jim založil.

Meze jsi položil, aby jich nepřestupovaly, ani se navracovaly k přikrývání země.

Kterýž vypouštíš potoky přes údolé, aby tekli mezi horami,

A nápoj dávali všechněm živočichům polním. Tuť uhašují oslové divocí žízeň svou.

Při nich hnízdí se ptactvo nebeské, a z prostřed ratolestí hlas svůj vydává.

Kterýž svlažuješ hory z výsostí svých, aby ovocem činů tvých sytila se země.

Dáváš, aby rostla tráva dobytku, a bylina ku potřebě člověku, abys tak vyvodil chléb z země,

A víno, jenž obveseluje srdce člověka. Činí, aby se stkvěla tvář od oleje, ano i pokrmem zdržuje život lidský.

Nasyceno bývá i dříví Hospodinovo, cedrové Libánští, kteréž štípil.

Na nichž se ptáci hnízdí, i čáp příbytek svůj má na jedlí.

Hory vysoké jsou kamsíků, skály útočiště králíků.

Učinil měsíc k jistým časům, a slunce zná západ svůj.

Uvodíš tmu, a bývá noc, v níž vybíhají všickni živočichové lesní:

Lvíčata řvoucí po loupeži, aby hledali od Boha silného pokrmu svého.

Když slunce vychází, zase shromažďují se, a v doupatech svých se ukládají.

Člověk vychází ku práci své, a k dílu svému až do večera.

Jak mnozí a velicí jsou skutkové tvoji, Hospodine! Všeckys je moudře učinil, plná jest země bohatství tvého.

V moři pak velikém a přeširokém, tamť jsou hmyzové nesčíslní, a živočichové malí i velicí.

Tuť bárky přecházejí i velryb, kteréhož jsi stvořil, aby v něm hrál.

Všecko to na tě očekává, abys jim dával pokrm časem svým.

Když jim dáváš, sbírají; když otvíráš ruku svou, nasyceni bývají dobrými věcmi.

Když skrýváš tvář svou, rmoutí se; když odjímáš ducha jejich, hynou, a v prach svůj se navracejí.

Vysíláš ducha svého, a zase stvořeni bývají, a obnovuješ tvář země.

Budiž sláva Hospodinova na věky, rozveselujž se Hospodin v skutcích svých.

On když pohledí na zemi, anať se třese; když se dotkne hor, anť se kouří.

Zpívati budu Hospodinu, dokudž jsem živ; žalmy Bohu svému zpívati budu, pokudž mne stává.

Libé bude přemyšlování mé o něm, jáť rozveselím se v Hospodinu.

Ó by hříšníci vyhynuli z země, a bezbožných aby již nebylo. Dobrořeč duše má Hospodinu. Halelujah.