Kdo vstoupil v nebe, i sstoupil? Kdo sebral vítr do hrstí svých? Kdo shrnul vody v roucho své? Kdo upevnil všecky končiny země? Které jméno jeho, a jaké jméno syna jeho, víš-li?

Všeliká výmluvnost Boží přečištěná jest; onť jest štít doufajících v něho.

Nepřidávej k slovům jeho, aby tě nekáral, a byl bys ve lži postižen.

Dvou věcí žádám od tebe, neoslýchejž mne, prvé než umru:

Marnost a slovo lživé vzdal ode mne, chudoby neb bohatství nedávej mi, živ mne pokrmem vedlé potřeby mé,

Abych snad nasycen jsa, tě nezapřel, a neřekl: Kdo jest Hospodin? a abych zchudna, nekradl, a nebral naprázdno jména Hospodina Boha svého.

Nesoč na služebníka před pánem jeho, aťby nezlořečil, a ty abys nehřešil.

Jest pokolení, kteréž otci svému zlořečí, a matce své nedobrořečí.

Jest pokolení čisté samo u sebe, ačkoli od nečistot svých není obmyto.

Jest pokolení, jehož vysoké jsou oči, a víčka jeho jsou vyzdvižená.

Jest pokolení, jehož zubové jsou mečové, a třenovní zubové jeho nožové, k zžírání chudých na zemi a nuzných na světě.

Pijavice má dvě dcery říkající: Dej, dej. Tři věci nebývají nasyceny, anobrž čtyry, kteréž nikdy neřeknou: Dosti:

Peklo a život neplodné, země též nebývá nasycena vodou, a oheň neříká: Dosti.

Oko, kteréž se posmívá otci, a pohrdá poslušenstvím matky, vyklubí krkavci potoční, aneb snědí je orličata.

Tři tyto věci skryty jsou přede mnou, nýbrž čtyry, kterýchž neznám:

Cesty orlice v povětří, cesty hada na skále, cesty lodí u prostřed moře, a cesty muže při panně.

Takováž jest cesta ženy cizoložné: Jí, a utře ústa svá, a dí: Nepáchala jsem nepravosti.

Pode třmi věcmi pohybuje se země, anobrž pod čtyřmi, jichž nemůž snésti:

Pod služebníkem, když kraluje, a bláznem, když se nasytí chleba;

Pod omrzalou, když se vdá, a děvkou, když dědičkou bývá paní své.

Čtyry tyto věci jsou malé na zemi, a však jsou moudřejší nad mudrce:

Mravenci, lid nesilný, kteříž však připravují v létě pokrm svůj;

Králíkové, lid nesilný, kteříž však stavějí v skále dům svůj;

Krále nemají kobylky, a však vycházejí po houfích všecky;

Pavouk rukama dělá, a bývá na palácích královských.

Tři tyto věci udatně vykračují, anobrž čtyry, kteréž zmužile chodí:

Lev nejsilnější mezi zvířaty, kterýž neustupuje před žádným;

Přepásaný na bedrách kůň neb kozel, a král, proti němuž žádný nepovstává.

Jestliže jsi bláznil, vynášeje se, a myslil-lis zle, ruku na ústa polož.

Kdo tluče smetanu, stlouká máslo, a stiskání nosu vyvodí krev, tak popouzení k hněvu vyvodí svár.

Slova proroctví Lemuele krále, kterýmž vyučovala jej matka jeho.

Co dím, synu můj, co, synu života mého? Co, řku, dím, synu slibů mých?

Nedávej ženám síly své, ani cest svých těm, kteréž k zahynutí přivodí krále.

Ne králům, ó Lemueli, ne králům náleží píti víno, a ne pánům žádost nápoje opojného,

Aby pije, nezapomněl na ustanovení, a nezměnil pře všech lidí ssoužených.

Dejte nápoj opojný hynoucímu, a víno těm, kteříž jsou truchlivého ducha,

Ať se napije, a zapomene na chudobu svou, a na trápení své nezpomíná více.

Otevři ústa svá za němého, v při všech oddaných k smrti,

Otevři, řku, ústa svá, suď spravedlivě, a veď při chudého a nuzného.

Ženu statečnou kdo nalezne? Nebo daleko nad perly cena její.

Dověřuje se jí srdce muže jejího; nebo tu kořistí nebude nedostatku.

Dobře činí jemu a ne zle, po všecky dny života svého.

Hledá pilně vlny a lnu, a dělá šťastně rukama svýma.

Jest podobná lodi kupecké, zdaleka přiváží pokrm svůj.

Kterážto velmi ráno vstávajíc, dává pokrm čeledi své, a podíl náležitý děvkám svým.

Rozsuzuje pole, a ujímá je; z výdělku rukou svých štěpuje i vinici.

Přepasuje silou bedra svá, a zsiluje ramena svá.

Zakouší, jak jest užitečné zaměstknání její; ani v noci nehasne svíce její.

Rukama svýma sahá k kuželi, a prsty svými drží vřeteno.

Ruku svou otvírá chudému, a ruce své vztahuje k nuznému.

Nebojí se za čeled svou v čas sněhu; nebo všecka čeled její obláčí se v roucho dvojnásobní.

Koberce dělá sobě z kmentu, a z zlatohlavu jest oděv její.

Patrný jest v branách manžel její, když sedá s staršími země.

Plátno drahé dělá, a prodává; též i pasy prodává kupci.

Síla a krása oděv její, nestará se o časy potomní.

Ústa svá otvírá k moudrosti, a naučení dobrotivosti v jazyku jejím.

Spatřuje obcování čeledi své, a chleba zahálky nejí.

Povstanouce synové její, blahoslaví ji; manžel její také chválí ji,

Říkaje: Mnohé ženy statečně sobě počínaly, ty pak převyšuješ je všecky.

Oklamavatelná jest příjemnost a marná krása; žena, kteráž se bojí Hospodina, tať chválena bude.

Dejtež takové z ovoce rukou jejích, a nechať ji chválí v branách skutkové její.

Read in Logos

Public Domain