Proverbs 22–24

Vzácnější jest jméno dobré než bohatství veliké, a přízeň lepší než stříbro a zlato.

Bohatý a chudý potkávají se, učinitel obou jest Hospodin.

Opatrný vida zlé, vyhne se, ale hloupí předce jdouce, těžkosti docházejí.

Pokory a bázně Hospodinovy odplata jest bohatství a sláva i život.

Trní a osídla jsou na cestě převráceného; kdož ostříhá duše své, vzdálí se od nich.

Vyučuj mladého podlé způsobu cesty jeho; nebo když se i zstará, neuchýlí se od ní.

Bohatý nad chudými panuje, a vypůjčující bývá služebníkem toho, jenž půjčuje.

Kdo rozsívá nepravost, žíti bude trápení; prut zajisté prchlivosti jeho přestane.

Oko dobrotivé, onoť požehnáno bude; nebo udílí z chleba svého chudému.

Vyvrz posměvače, a odejdeť svada, anobrž přestane svár a lehkost.

Kdo miluje čistotu srdce, a v čích rtech jest příjemnost, takového král přítelem bývá.

Oči Hospodinovy ostříhají umění, ale snažnosti ošemetného převrací.

Říká lenoch: Lev jest vně, naprostřed ulic byl bych zabit.

Jáma hluboká ústa postranních; ten, na kohož se hněvá Hospodin, vpadne tam.

Bláznovství přivázáno jest k srdci mladého, ale metla kázně vzdálí je od něho.

Kdo utiská nuzného, aby rozmnožil své, a dává bohatému, jistotně bude v nouzi.

Nakloň ucha svého, a slyš slova moudrých, a mysl svou přilož k učení mému.

Nebo to bude utěšenou věcí, jestliže je složíš v srdci svém, budou-li spolu nastrojena ve rtech tvých.

Aby bylo v Hospodinu doufání tvé, oznamujiť to dnes. I ty také ostříhej toho.

Zdaližť jsem nenapsal znamenitých věcí z strany rad a umění,

Aťbych v známost uvedl jistotu řečí pravých, tak abys vynášeti mohl slova pravdy těm, kteříž by k tobě poslali?

Nelup nuzného, proto že nuzný jest, aniž potírej chudého v bráně.

Nebo Hospodin povede při jejich, a vydře duši těm, kteříž vydírají jim.

Nebývej přítelem hněvivého, a s mužem prchlivým neobcuj,

Abys se nenaučil stezkám jeho, a nevložil osídla na duši svou.

Nebývej mezi rukojměmi, mezi slibujícími za dluhy.

Nemáš-li, čím bys zaplatil, proč má kdo bráti lůže tvé pod tebou?

Nepřenášej mezníku starodávního, kterýž učinili otcové tvoji.

Vídáš-li, že muž snažný v díle svém před králi stává? Nestává před nepatrnými.

Když sedneš k jídlu se pánem, pilně šetř, co jest před tebou.

Jinak vrazil bys nůž do hrdla svého, byl-li bys lakotný.

Nežádej lahůdek jeho, nebo jsou pokrm oklamavatelný.

Neusiluj, abys zbohatl; od opatrnosti své přestaň.

K bohatství-liž bys obrátil oči své? Poněvadž v náhle mizí; nebo sobě zdělalo křídla podobná orličím, a zaletuje k nebi.

Nejez chleba člověka závistivého, a nežádej lahůdek jeho.

Nebo jak on sobě tebe váží v mysli své, tak ty pokrmu toho. Díť: Jez a pí, ale srdce jeho není s tebou.

Skyvu svou, kterouž jsi snědl, vyvrátíš, a zmaříš slova svá utěšená.

Před bláznem nemluv, nebo pohrdne opatrností řečí tvých.

Nepřenášej mezníku starodávního, a na pole sirotků nevcházej.

Silnýť jest zajisté ochránce jejich; onť povede při jejich proti tobě.

Zaveď k učení mysl svou, a uši své k řečem umění.

Neodjímej od mladého kázně; nebo umrskáš-li jej metlou, neumřeť.

Ty metlou jej mrskávej, a tak duši jeho z pekla vytrhneš.

Synu můj, bude-li moudré srdce tvé, veseliti se bude srdce mé všelijak ve mně;

A plésati budou ledví má, když mluviti budou rtové tvoji pravé věci.

Nechť nezávidí srdce tvé hříšníku, ale raději choď v bázni Hospodinově celý den.

Nebo poněvadž jest odplata, naděje tvá nebude podťata.

Slyš ty, synu můj, a buď moudrý, a naprav na cestu srdce své.

Nebývej mezi pijány vína, ani mezi žráči masa.

Nebo opilec a žráč zchudne, a ospánlivost v hadry obláčí.

Poslouchej otce svého, kterýž tě zplodil, aniž pohrdej matkou svou, když se zstará.

Pravdy nabuď, a neprodávej jí, též moudrosti, umění a rozumnosti.

Náramně bývá potěšen otec spravedlivého, a ten, kdož zplodil moudrého, veselí se z něho.

Nechať se tedy veselí otec tvůj a matka tvá, a ať pléše rodička tvá.

Dej mi, synu můj, srdce své, a oči tvé cest mých ať ostříhají.

Nebo nevěstka jest jáma hluboká, a studnice těsná žena cizí.

Onať také jako loupežník úklady činí, a zoufalce na světě rozmnožuje.

Komu běda? komu ouvech? komu svady? komu křik? komu rány darmo? komu červenost očí?

Těm, kteříž se zdržují na víně; těm, kteříž chodí, aby vyhledali strojené víno.

Nehleď na víno rdící se, že vydává v koflíku záři svou, a přímo vyskakuje.

Naposledy jako had uštípne, a jako štír ušťkne.

Oči tvé hleděti budou na cizí, a srdce tvé mluviti bude převrácené věci,

A budeš jako ten, kterýž spí u prostřed moře, a jako ten, kterýž spí na vrchu sloupu bárky.

Díš: Zbili mne, a nestonal jsem, tloukli mne, a nečil jsem; když procítím, dám se zase v to.

Nenásleduj lidí zlých, aniž žádej bývati s nimi.

Nebo o zhoubě přemýšlí srdce jejich, a rtové jejich o trápení mluví.

Moudrostí vzdělán bývá dům, a rozumností upevněn.

Skrze umění zajisté pokojové naplněni bývají všelijakým zbožím drahým a utěšeným.

Muž moudrý jest silný, a muž umělý přidává síly.

Nebo skrze rady opatrné svedeš bitvu, a vysvobození skrze množství rádců.

Vysoké jsou bláznu moudrosti; v bráně neotevře úst svých.

Kdo myslí zle činiti, toho nešlechetným nazovou.

Zlé myšlení blázna jest hřích, a ohavnost lidská posměvač.

Budeš-li se lenovati ve dni ssoužení, špatná bude síla tvá.

Vytrhuj jaté k smrti; nebo od těch, ješto se chýlí k zabití, což bys se zdržel?

Díš-li: Aj, nevěděli jsme o tom: zdaliž ten, jenž zpytuje srdce, nerozumí, a ten, kterýž jest strážce duše tvé, nezná, a neodplatí každému podlé skutků jeho?

Synu můj, jez med, nebo dobrý jest, a plást sladký dásním tvým.

Tak umění moudrosti duši tvé. Jestliže ji najdeš, onať bude mzda, a naděje tvá nebude vyťata.

Nečiniž úkladů, ó bezbožníče, příbytku spravedlivého, a nekaz odpočinutí jeho.

Nebo ač sedmkrát padá spravedlivý, však zase povstává, bezbožníci pak padají ve zlém.

Když by padl nepřítel tvůj, neraduj se, a když by klesl, nechať nepléše srdce tvé,

Aby snad nepopatřil Hospodin, a nelíbilo by se to jemu, a odvrátil by od něho hněv svůj.

Nehněvej se příčinou zlostníků, aniž následuj bezbožných.

Nebo zlý nebude míti odplaty; svíce bezbožných zhasne.

Boj se Hospodina, synu můj, i krále, a k neustavičným se nepřiměšuj.

Nebo v náhle nastane bída jejich, a pomstu obou těch kdo zná?

Také i toto moudrým náleží: Přijímati osobu v soudu není dobré.

Toho, kdož říká bezbožnému: Spravedlivý jsi, klnouti budou lidé, a v ošklivost jej vezmou národové.

Ale kteříž kárají, budou potěšeni, a přijde na ně požehnání dobrého.

Bude líbati rty toho, kdož mluví slova pravá.

Nastroj vně dílo své, a sprav je sobě na poli; potom také vystavíš dům svůj.

Nebývej svědkem všetečným proti bližnímu svému, aniž lahodně namlouvej rty svými.

Neříkej: Jakž mi učinil, tak mu učiním; odplatím muži tomu podlé skutku jeho.

Přes pole muže lenivého šel jsem, a přes vinici člověka nemoudrého,

A aj, porostlo všudy trním, přikryly všecko kopřivy, a ohrada kamenná její byla zbořená.

A vida to, posoudil jsem toho; vida, vzal jsem to k výstraze.

Maličko pospíš, maličko zdřímeš, maličko složíš ruce, abys poležel,

V tom přijde jako pocestný chudoba tvá, a nouze tvá jako muž zbrojný.