Numbers 33–35

Tato jsou tažení synů Izraelských, kteříž vyšli z země Egyptské po houfích svých, pod spravou Mojžíše a Arona.

Sepsal pak Mojžíš vycházení jejich podlé toho, jakž táhli k rozkazu Hospodinovu. Tato jsou tedy vycházení jejich podlé toho, jakž táhli.

Nejprv z Ramesses jdouce prvního měsíce, v patnáctý den téhož prvního měsíce, nazejtří po slavnosti Fáze vyšli synové Izraelští v ruce silné před očima všech Egyptských,

Kdyžto Egyptští pochovávali všecky prvorozené, kteréž zbil Hospodin mezi nimi, a při bozích jejich vykonal Hospodin soudy své.

Hnuvše se tedy synové Izraelští z Ramesses, položili se v Sochot.

Potom hnuvše se z Sochot, položili se v Etam, jenž jest při kraji pouště.

A hnuvše se z Etam, navrátili se zase k Fiarot, jenž jest před Belsefon, a položili se před Magdalem.

A hnuvše se z Fiarot, šli prostředkem moře na poušť, a ušedše tří dnů cesty po poušti Etam, položili se v Marah.

Jdouce pak z Marah, přišli do Elim, kdežto bylo dvanácte studnic vod, a sedmdesáte palm. I položili se tu.

A hnuvše se z Elim, položili se u moře Rudého.

Potom hnuvše se od moře Rudého, položili se na poušti Sin.

A když se hnuli z pouště Sin, položili se v Dafka.

A hnuvše se z Dafka, položili se v Halus.

Hnuvše se pak z Halus, rozbili stany v Rafidim, kdežto lid neměl vody ku pití.

A hnuvše se z Rafidim, položili se na poušti Sinai.

Hnuvše se pak z pouště Sinai, položili se v Kibrot Hattáve.

A když se hnuli z Kibrot Hattáve, položili se v Hazerot.

Hnuvše se pak z Hazerot, položili se v Retma.

A z Retma hnuvše se, položili se v Remmon Fáres.

Potom hnuvše se z Remmon Fáres, položili se v Lebna.

A hnuvše se z Lebna, položili se v Ressa.

A hnuvše se z Ressa, položili se v Cehelot.

Z Cehelot pak hnuvše se, položili se na hoře Sefer.

A když se hnuli s hory Sefer, položili se v Arad.

A hnuvše se z Arad, položili se v Machelot.

Potom hnuvše se z Machelot, položili se v Tahat.

A hnuvše se z Tahat, položili se v Tár.

A když se hnuli z Tár, položili se v Metka.

A hnuvše se z Metka, položili se v Esmona.

Z Esmona pak hnuvše se, položili se v Moserot.

A když se hnuli z Moserot, položili se v Benejakan.

A hnuvše se z Benejakan, položili se v Chor Gidgad.

A hnuvše se z Chor Gidgad, položili se v Jotbata.

Když se pak hnuli z Jotbata, položili se v Habrona.

A z Habrona hnuvše se, položili se v Aziongaber.

A odtud hnuvše se, položili se na poušti Tsin, jenž jest Kádes.

A hnuvše se z Kádes, položili se na hoře řečené Hor, při končinách země Edomské.

Tu vstoupil Aron kněz na horu, jenž slove Hor, k rozkazu Hospodinovu, a umřel tam, léta čtyřidcátého po vyjití synů Izraelských z země Egyptské, v první den měsíce pátého.

A byl Aron ve stu ve dvadcíti a třech letech, když umřel na hoře Hor.

Uslyšel také Kananejský král v Arad, kterýž bydlil na poledne v zemi Kananejské, že by táhli synové Izraelští.

Tedy hnuvše se s hory Hor, položili se v Salmona.

A hnuvše se z Salmona, položili se v Funon.

Z Funon pak hnuvše se, položili se v Obot.

A když se hnuli z Obot, rozbili stany při pahrbcích hor Abarim, na pomezí Moábském.

Potom hnuvše se od těch pahrbků, položili se v Dibongad.

Z Dibongad hnuvše se, položili se v Helmondeblataim.

A když se hnuli z Helmondeblataim, položili se na horách Abarim proti Nébo.

Odšedše pak z hor Abarim, položili se na rovinách Moábských, při Jordánu proti Jerichu.

A rozbili stany při Jordánu, od Betsimot až do Abelsetim, na rovinách Moábských.

Mluvil pak Hospodin k Mojžíšovi na rovinách Moábských, při Jordánu naproti Jerichu, řka:

Mluv k synům Izraelským a rci jim: Když přejdete Jordán, a vejdete do země Kananejské,

Vyžeňte všecky obyvatele země té od tváři vaší, a zkazte všecky rytiny jejich; i všecky obrazy slité jejich zkazte, všecky také výsosti jejich zbořte.

A když vyženete obyvatele země, bydliti budete v ní; nebo vám jsem dal tu zemi, abyste jí dědičně vládli.

Kteroužto rozdělíte sobě k dědictví losem, vedlé čeledí svých. Kterých jest více, těm větší dědictví dáte, kterých pak jest méně, těm menší dědictví dáte. Na kterém místě komu los padne, to jemu bude; podlé pokolení otců svých dědictví dosáhnete.

Pakli nevyženete obyvatelů země od tváři své, tedy ti, kterýchž zanecháte, budou vám jako trní v očích vašich, a jako ostnové po bocích vašich, a budou vás ssužovati na zemi, na kteréž vy bydliti budete.

A na to přijde, abych to, což jsem jim umínil učiniti, vám učinil.

Mluvil také Hospodin k Mojžíšovi, řka:

Přikaž synům Izraelským a rci jim: Když vejdete do země Kanán, (tať jest země, kteráž se dostane vám v dědictví, země Kananejská s pomezími svými),

Strana polední vaše bude poušť Tsin vedlé pomezí Edomských; a bude vaše pomezí polední od břehu moře slaného k východu.

A zatočí se to pomezí polední k Maleakrabim, a půjde až k Tsin, a potáhne se od poledne přes Kádesbarne; a odtud vyjde ke vsi Addar, a vztáhne se až k Asmon.

Od Asmon zatočí se pomezí to vůkol až ku potoku Egyptskému, a tu se skonávati bude k západu.

Pomezí pak západní budete míti moře veliké; to bude vaše pomezí západní.

A pomezí půlnoční toto míti budete:Od moře velikého vyměříte sobě k hoře řečené Hor.

Od hory Hor vyměříte sobě, až kde se vchází do Emat, a skonávati se bude pomezí to u Sedad.

A odtud půjde pomezí to k Zefronu, a konec jeho u vsi Enan; to bude pomezí vaše k straně půlnoční.

Vyměříte sobě také pomezí k východu od vsi Enan až do Sefama.

A od Sefama schýlí se to pomezí až k Reblata, od východu maje Ain; a schýlí se pomezí to, a přijde k straně moře Ceneret k východu.

A vztáhne se to pomezí k Jordánu, a bude konec jeho u slaného moře. Ta země vaše bude po svých pomezích vůkol.

Tedy oznámil to Mojžíš synům Izraelským, řka: Ta jest země, kterouž dědičně obdržíte losem, jakož přikázal Hospodin, abych ji dal devateru pokolení a polovici pokolení Manassesova.

Nebo vzalo pokolení synů Ruben po domích otců svých, a pokolení synů Gád po domích otců svých, a polovice pokolení Manassesova vzali dědictví své.

Půl třetího pokolení vzali dědictví své před Jordánem proti Jerichu, k straně na východ slunce.

Mluvil opět Hospodin k Mojžíšovi, řka:

Tato jsou jména mužů, kteříž v dědictví rozdělí vám zemi: Eleazar kněz, a Jozue, syn Nun.

Kníže také jedno z každého pokolení vezmete k rozdělování dědictví země.

A tato jsou jména mužů: Z pokolení Juda Kálef, syn Jefonův;

Z pokolení synů Simeon Samuel, syn Amiudův;

Z pokolení Beniaminova Helidad, syn Chaselonův;

Z pokolení synů Dan kníže Bukci, syn Jogli;

Z synů Jozefových z pokolení synů Manasses kníže Haniel, syn Efodův;

Z pokolení synů Efraim kníže Kamuel, syn Seftanův;

A z pokolení synů Zabulon kníže Elizafan, syn Farnachův;

Z pokolení synů Izachar kníže Faltiel, syn Ozanův;

A z pokolení synů Asser kníže Ahiud, syn Salonův;

A z pokolení synů Neftalím kníže Fedael, syn Amiudův.

Ti jsou, jimž přikázal Hospodin, aby rozdělili země k dědictví synům Izraelským v zemi Kananejské.

I mluvil Hospodin k Mojžíšovi na rovinách Moábských, při Jordánu proti Jerichu, řka:

Přikaž synům Izraelským, ať dadí Levítům z dědictví, kterýmž vládnouti budou, města k bydlení, i podměstí měst vůkol nich,

Aby měli města k bydlení, podměstí pak jejich pro dobytky jejich, i pro statky jejich, a pro všecka hovada jejich.

Podměstí pak měst, kteráž dáte Levítům, vzdálí budou ode zdi městské na tisíc loktů zevnitř vůkol.

Protož vyměříte vně za každým městem na východ slunce dva tisíce loktů, na poledne též dva tisíce loktů, také na západ dva tisíce loktů, i na půlnoci dva tisíce loktů, tak aby bylo město v prostředku. Ta bude míra podměstí měst jejich.

Z těch pak měst, kteráž dáte Levítům, oddělíte šest měst k útočišti, aby tam utekl, kdož by někoho zabil; a k těm přidáte jim ještě čtyřidceti dvě města.

I bude všech měst, kteráž dáte Levítům, čtyřidceti osm měst i s podměstími jejich.

Těch pak měst, kteráž dáte z vládařství synů Izraelských, od těch, kteříž více mají, více vezmete, a od těch, kteříž méně mají, méně vezmete; jedno každé pokolení vedlé velikosti dědictví, jímž vládnouti budou, dá z měst svých Levítům.

I mluvil Hospodin k Mojžíšovi, řka:

Mluv k synům Izraelským a rci jim: Když přejdete Jordán, a vejdete do země Kananejské,

Vybéřete sobě města, a ta města budete míti k utíkání, aby tam utekl ten, kterýž by někoho zabil z nedopatření.

A budou vám ta města k útočišti před přítelem, aby neumřel ten, kdož zabil, dokudž by se nepostavil před shromážděním k soudu.

Z těch tedy měst, kteráž dáte, šest měst k útočišti míti budete.

Tři města dáte před Jordánem, též tři města dáte v zemi Kananejské; i budou města útočiště.

Synům Izraelským i příchozímu, i podruhu mezi nimi bude těch šest měst k útočišti, aby tam utekl, kdož by koli ranil někoho z nedopatření.

Jestliže by pak železem ranil někoho, tak až by umřel, vražedlník jest; smrtí umře vražedlník takový.

Pakli by hodě kamenem, jímž by mohl zabiti, udeřil někoho, tak že by umřel, vražedlník jest; smrtí umře vražedlník takový.

Pakli by hodě dřevem, kterýmž by mohl zabiti, udeřil někoho, tak že by umřel, vražedlník jest; smrtí umře vražedlník takový.

Přítel zabitého zabije vražedlníka toho; kdyžkoli ho dostane, on sám zabije ho.

Aneb jestliže by z nenávisti strčil někým, aneb shodil by něco na něho z úkladu, tak že by od toho umřel;

Aneb jestliže by z nepřátelství rukou udeřil někoho, tak že by umřel: smrtí umře bitec ten, vražedlník jest; přítel zabitého zabije vražedlníka toho, jakž ho nejprv dostane.

Jestliže by pak náhodou a ne z nepřátelství strčil někým, aneb shodil by na něho nějakou věc bez úkladu;

Aneb jaký koli kámen, od něhož by umříti mohl, shodil by na něj z nedopatření, tak že by umřel, nebyv s ním v nepřátelství, ani nehledaje zlého jeho:

Tedy souditi bude shromáždění mezi bitcem a mezi přítelem zabitého vedlé soudů těchto.

A vysvobodí shromáždění vražedlníka toho z rukou přítele zabitého, a káže se jemu navrátiti shromáždění k městu útočiště jeho, do něhož utekl; i bude bydliti v něm, dokudž neumře kněz nejvyšší, kterýž pomazán jest olejem svatým.

Jestliže by pak ten, kterýž zabil člověka, vyšel z mezí města útočiště svého, do něhož utekl,

A přítel zabitého našel by jej…