Matthew 20:1–16

Nebo podobno jest království nebeské člověku hospodáři, kterýž vyšel na úsvitě, aby najal dělníky na vinici svou.

Smluviv pak s dělníky z peníze denního, odeslal je na vinici svou.

A vyšed okolo hodiny třetí, uzřel jiné, ani stojí na trhu zahálejíce.

I řekl jim: Jdětež i vy na vinici mou, a co bude spravedlivého, dám vám.

A oni šli. Opět vyšed při šesté a deváté hodině, učinil též.

Při jedenácté pak hodině vyšed, nalezl jiné, ani stojí zahálejíce. I řekl jim: Pročež tu stojíte, celý den zahálejíce?

Řkou jemu: Nebo nižádný nás nenajal. Dí jim: Jdětež i vy na vinici mou, a což by bylo spravedlivého, vezmete.

Večer pak řekl pán vinice šafáři svému: Zavolej dělníků a zaplať jim, počna od posledních až do prvních.

A přišedše ti, kteříž byli při jedenácté hodině najati, vzali jeden každý po penízi.

Přišedše pak první, domnívali se, že by více měli vzíti; ale vzali i oni jeden každý po penízi.

A vzavše, reptali proti hospodáři, řkouce:

Tito poslední jednu hodinu toliko dělali, a rovné jsi je nám učinil, kteříž jsme nesli břímě dne i horko.

On pak odpovídaje jednomu z nich, řekl: Příteli, nečiním tobě křivdy; však jsi z peníze denního smluvil se mnou.

Vezmiž, což tvého jest, a jdi předce. Já pak chci tomuto poslednímu dáti jako i tobě.

Zdaliž mi nesluší v mém učiniti, což chci? Čili oko tvé nešlechetné jest, že já dobrý jsem?

Takť budou poslední první, a první poslední; nebo mnoho jest povolaných, ale málo vyvolených.